33 Cdo 1738/2023-209
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně VLAMA Trading s. r. o., se sídlem v Ostravě, Čujkovova 1748/49 (identifikační číslo 258 72 796), zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované Mgr. Dagmar Cenknerové, se sídlem v Novém Jičíně, Svatopluka Čecha 1580/25, likvidační správkyni pozůstalosti V. M., o určení pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 330/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, č. j. 71 Co 45/2022-180, t a k t o:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, č. j. 71 Co 45/2022-180, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek ze dne 8. 11. 2021, č. j. 7 C 330/2018-145, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zamítl žalobu o určení, že žalobkyni náleží za zůstavitelem V. M. pohledávka ve výši 1.170.500 Kč z titulu smluvní pokuty za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008 (500 Kč denně za 2341 dní) ze smlouvy o půjčce z 2. 5. 2001 uzavřené mezi J. F. jako věřitelem a zůstavitelem jako dlužníkem, přihlášená do pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 1570/2015, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.700 Kč; současně žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč. Odvolací soud měl – na rozdíl od soudu prvního stupně – půjčku peněz včetně zajištění dluhu smluvní pokutou za prokázanou (§ 657, § 544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Protože zájmy T. K. „musely být a byly“ od počátku v rozporu se zájmy jím zastoupených dlužníků, je uznání dluhu co do důvodu a výše neplatným právním úkonem vylučujícím běh desetileté promlčecí doby (§ 22 odst. 2, § 39, § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Obecná tříletá promlčecí doba jistiny pohledávky začala běžet od 2. 8. 2001 a uběhla k 1. 8. 2004 (§ 101 obč. zák.). Promlčelo- li se právo zajištěné smluvní pokutou (jistina), nemůže věřitel úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, které vzniklo po promlčení zajištěného práva.
Právo na smluvní pokutu se nepromlčuje jako celek, nýbrž u každého jednotlivého práva – zde 500 Kč za den – běží promlčecí doba samostatně. Žalobkyni, která požaduje určení práva na smluvní pokutu za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008, by právo náleželo jen za dobu od 29. 1. 2002 do 1. 8. 2004. I v tomto rozsahu je právo na smluvní pokutu uplynutím obecné promlčecí doby k 1. 8. 2007 promlčeno. Běh promlčecí doby byl přerušen po dobu exekučního řízení (21. 9. 2006 - 29. 2. 2008), takže „celé právo na smluvní pokutu se promlčelo nejpozději 11.
1. 2009“. V insolvenčním řízení uplatnila žalobkyně pohledávku až 1. 9. 2010. V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně za právní otázky, které podle jejího názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, označila: 1/ existenci kolize zájmů mezi zástupcem a zastoupenými dovozenou na základě zjištěných skutkových okolností (§ 22 odst. 2 obč. zák.) a 2/ důsledky uznání dluhu obsaženého v písemné plné moci (§ 558 obč. zák.). Podle dovolatelky skutkové okolnosti, které soudy hodnotily, nezakládají právní závěr o rozporu zájmů, potažmo o neplatnosti uznání dluhu podle § 558 obč. zák., tj. jednostranného právního úkonu učiněného na základě plné moci zmocněncem T.
K.. K otázce formulované pod bodem 2/, k níž odvolací soud nezaujal žádné stanovisko, žalobkyně uvedla, že plná moc z 15. 11. 2001 je podle svého obsahu jednostranným adresným právním úkonem, jímž sami (nezastoupení) dlužníci uznali co do důvodu a výše dluh. Okamžikem, kdy se listina dostala do dispozice J. F. – nejpozději při sepisu notářského zápisu – se uznání dluhu stalo účinným.
Neobstojí-li závěry o neplatnosti či neexistenci uznání dluhu, není pohledávka, jejíhož určení se žalobkyně domáhá, promlčená. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil nebo zrušil a věc vrátil soudu prvního či druhého stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – nepřípustnosti zastupování jiné osoby pro rozpor se zájmy zastoupeného (§ 22 odst. 2 obč. zák.) –, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla (za daných skutkových okolností) dosud vyřešena [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 22 odst. 2 obč. zák. zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz – čtením výpovědi O. M. z řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 207/2004 – vyšel z toho, že J. F. (věřitel) na základě smlouvy z 2. 5. 2001 přenechal V. M. a O. M. (dlužníkům) částku 150.000 Kč, kterou převzal jejich syn O. E. Dlužníci se zavázali půjčku vrátit do 1. 8. 2001 a pro případ nesplnění své povinnosti ujednaly strany smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení. Dne 15. 11. 2001 V. M. a O. M. písemně zmocnili T. K.
k zastupovaní při sepisu notářského zápisu o dohodě, kterou se zaváží do 30. 1. 2002 společně a nerozdílně splnit pohledávku věřitele (J. F.) vyplývající ze smlouvy o půjčce z 2. 5. 2001, uznají dluh ve výši jistiny (150.000 Kč) a smluvní pokuty (500 Kč za každý den prodlení od 2. 8. 2001 do zaplacení) a svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. T. K. byl známým, obchodním partnerem a společníkem v podnikání původního věřitele J.
F. V době uzavření smlouvy o půjčce a sepisu notářského zápisu oba vystupovali jako jednatelé žalobkyně. Celému procesu sjednávání půjčky, „a to jednoznačně s ohledem na vzájemné vztahy účastníků na straně věřitele“, byl T. K. přítomen. Dlužníkům nic nebránilo jednat o způsobu úhrady dluhu z půjčky přímo, a to za přítomnosti notáře jako nezúčastněné osoby, která jim mohla a musela obsah a důsledky zamyšleného úkonu – uznání dluhu a dohody o jeho úhradě – objasnit. Podle notářského zápisu (NZ 25/2002 /N 46/2002/) sepsaného 29.
1. 2002 JUDr. Milošem Vaiglem, notářem, V. M. a O. M. (dlužníci) zastoupeni T. K., učinili prohlášení o uznání dluhu a uzavřeli s věřitelem (J. F.) dohodu o úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce: 1) „Dlužníci termín splacení půjčky nesplnili, a proto prohlašují a uznávají, že … dluží věřiteli k dnešnímu dni na půjčené jistině částku ve výši 150.000 Kč … a dále dle článku II. odst. 4 smlouvy o půjčce smluvní pokutu, která činí k dnešnímu dni 91.000 Kč …, celkem tedy částku 241.000 Kč …, a věřitel existenci shora citovaného dluhu a důvodu jeho vzniku potvrzuje“.
2) Dlužníci se zavázali zaplatit věřiteli celkovou dlužnou částku, „která činí k dnešnímu dni 241.000 Kč … a která se za každý další den prodlení od dnešního dne zvyšuje o částku 500 Kč … denně, nejpozději do 30. 1. 2002 …“. Dlužníci souhlasí, aby notářský zápis byl přímo vykonatelný „co do povinnosti … zaplatit věřiteli částku ve výši 241.000 Kč … zvýšenou za každý další den prodlení od dnešního dne o částku 500 Kč …“.
Smlouvou z 12. 2. 2004 J. F. (věřitel) postoupil pohledávku se všemi právy s ní spojenými žalobkyni.
Usnesením ze dne 31. 10. 2007, č. j. 10 Co 770/2007-44, které nabylo 29. 2. 2008 právní moci, Krajský soud v Ostravě změnil usnesení ze dne 25. 10. 2006, č. j. 53 Nc 3237/2006-13, jímž Okresní soud v Novém Jičíně na základě notářského zápisu sp. zn. NZ 25/2002 /N 46/2002/ nařídil pro vymožení pohledávky žalobkyně 213.057 Kč se smluvní pokutou ve výši 500 Kč denně od 29. 1. 2002 do zaplacení na majetek V. M. a O. M. (povinných) exekuci, tak, že návrh pro vymožení smluvní pokuty zamítl. Jistina pohledávky (150.000 Kč) byla vymožena 27.
6. 2008. Usnesením ze dne 29. 6. 2011, č. j. KSOS 34 INS 8353/2010-V8, Krajský soud v Ostravě schválil oddlužení dlužníka V. M. Žalobkyně přihlásila 1. 9. 2010 do insolvenčního řízení pohledávku 1.170.500 Kč, kterou dlužník a insolvenční správce popřeli. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 31 ICm 2397/2011-37, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.170.500 Kč (právní moc 19. 12. 2014).
Dne XY V. M. zemřel.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 22. 9. 2015, č.j. 15 D 1570/2015-2, zahájil pozůstalostní řízení po V. M. Žalobkyně (věřitelka) 17. 2. 2016, tj. před nařízením likvidace, oznámila svoji pohledávku za zůstavitelem ve výši 1.170.500 Kč [smluvní pokuta 500 Kč denně za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008 sjednaná ve smlouvě o půjčce pro případ porušení povinnosti vrátit půjčku v dohodnuté době (§ 245 z. ř. s.)]. K podání připojila notářský zápis z 29. 1. 2002 (NZ 25/2002 /N 46/2002/), plnou moc z 15.
11. 2001, jíž zůstavitel a O. M. zmocnili T. K. k zastupování při sepisu notářského zápisu, a smlouvu o postoupení pohledávky z 12. 2. 2004. Usnesením ze dne 27. 6. 2016, č. j. 15 D 1570/2015-136, nařídil soud likvidaci pozůstalosti a vyzval věřitele zůstavitele – i žalobkyni –, aby přihlásili své pohledávky (§ 196 odst. 1, 2 z. ř. s.). Dne 18. 7. 2018 soud uložil žalobkyni, aby předložila smlouvu o půjčce z 2. 5. 2001 (§ 247 odst. 3, 4 věta první z. ř. s.); žalobkyně povinnost nesplnila. V přezkumném jednání 4.
10. 2018 soud pohledávku žalobkyně prohlásil za neprokázanou a usnesením ze dne 30. 10. 2018, č. j. 15 D 1570/2015-341 (doručeným 31. 10. 2018), žalobkyni vyzval k podání žaloby proti likvidační správkyni pozůstalosti o určení, že jí pohledávka přihlášená do likvidace pozůstalosti náleží (§ 251, § 255 odst. 1, § 260 odst. 1 z. ř. s.); žalobu podala žalobkyně 21. 11. 2018.
Při posuzování rozporu mezi zájmy zástupce a zastoupeného je třeba vycházet z povahy konkrétního právního úkonu, jakož i ze všech okolností případu tak, aby byla zajištěna ochrana zájmů zmocnitele. Střet zájmů nastává, má-li zástupce vlastní zájem na tom, aby právní úkon, který jménem zastoupeného uskutečňuje, byl nebo nebyl učiněn, neboť takové jednání ovlivňuje jeho vlastní právní, majetkové či osobní postavení, a zájem zástupce na existenci a podobě právního úkonu není totožný se zájmem zastoupeného. Právní úkony zmocněnce učiněné za zmocnitele v rozporu s § 22 odst. 2 obč. zák. jsou neplatné (nezavazují zastoupeného) jen tehdy, je-li střet zájmů skutečně existující a najisto postavený. Pouhá potenciální možnost kolize sama o sobě k závěru o neplatnosti právního úkonu učiněného za zmocnitele nestačí.
V projednávaném případě reálnou existenci rozporu mezi zájmy Ing. Tomáše Krupy (zástupce) a dlužníků V. M. a O. M. (zastoupených) nelze dovodit z toho, že v době uzavření dohody o zastoupení a vystavení plné moci byl Ing. Tomáš Krupa obchodním partnerem původního věřitele Jana Fojtíka a oba byli jednatelé žalobkyně, která nebyla stranou smlouvy o půjčce, a pohledávku z půjčky nabyla postupní smlouvou z 12. 2. 2004. Uzavřel-li odvolací soud za těchto okolností, že uznání dluhu učiněné zástupcem je neplatné, posoudil vymezenou právní otázku nesprávně. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.). Pro výsledek řízení před dovolacím soudem není podstatné, jak bude zodpovězena
otázka vymezená dovolatelkou pod bodem 2/. Napadené rozhodnutí na ní nespočívá – jak ostatně připouští i dovolatelka – a dovolací soud se jí proto pro nadbytečnost nezabýval, neboť není s to založit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu