USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. L. V., bytem
ve XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem v Brně,
Hlinky 155/86, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1,
Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Ervínem
Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o
101.166,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 41 C 258/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Co 196/2021-107, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 6.630,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ervína
Perthena, MBA, advokáta.
Žalobou ze 4. 12. 2019 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 101.166,99 Kč,
tj. částky představující plnění vymožené na základě rozhodčího nálezu v
exekuci, která byla zastavena proto, že rozhodčí smlouvu shledal exekuční soud
neplatnou. Rozhodl-li rozhodce – argumentuje žalobce – tak, že mu uložil
povinnost uhradit žalované dluh, pak tím, co bylo v exekuci do doby jejího
zastavení ve prospěch věřitelky vymoženo, se žalovaná bezdůvodně obohatila. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne
13. 10. 2020, č. j. 41 C 258/2019-41, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl
žalobu o zaplacení 101.166,99 Kč s 10 % úroky z prodlení od 3. 12. 2019, a
uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení (22.829,08 Kč); žalované
současně přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.261,60 Kč. Po právní
stránce odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že vady
rozhodčího řízení či neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) mohly být jen
důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu v řízení podle § 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Nevyužil-li žalobce
tohoto procesního institutu, má rozhodčí nález účinky pravomocného soudního
rozhodnutí a představuje „právní důvod pro přijetí plnění“ (§ 28 odst. 2 zákona
č. 216/1994 Sb.). Předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované
podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obč. zák.“), proto nejsou splněny. Rozhodčí nález nelze
podle odvolacího soudu označit za „nicotný akt“, neboť tento pojem spadá
především do oblasti správního práva. Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100731437 ze 17. 6. 2013 se žalobce
(dlužník) zavázal vrátit žalované poskytnuté peněžní prostředky ve
dvaačtyřiceti měsíčních splátkách po 2.552 Kč.
Protože žalobce byl v prodlení s
úhradou sjednaných splátek, podala žalovaná na základě ujednání rozhodčí
smlouvy návrh na zahájení rozhodčího řízení o peněžité plnění. Rozhodce JUDr. Jiří Kolařík nálezem z 9. 2. 2015, č. j. 102 Rozh 10095/2014-7, návrhu vyhověl
a Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou – na návrh věřitelky – pověřil nařízením a
provedením exekuce pro vymožení pohledávky s příslušenstvím Mgr. Marcelu
Petrošovou, soudní exekutorku, která příkazem z 9. 12. 2015, č. j. 160 EX
2497/15-31, nařídila exekuci srážkami ze mzdy žalobce. Okresní soud ve Žďáru
nad Sázavou usnesením z 26. 10. 2018, č. j. 15 EXE 1336/2015-126, potvrzeným
usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě z 12. 6. 2019, č. j. 72 Co
10/2019-218, exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. zastavil. Soudy
dovodily, že výběr rozhodce z taxativně stanoveného počtu osob uvedených v
rozhodčí smlouvě byl transparentní a že na překážku není ani „formulářovost či
absence individuálního sjednání smlouvy“. Úvěrová smlouva a spolu s ní mezi
účastníky sjednaná rozhodčí smlouva jsou neplatnými právními úkony (§ 39 obč. zák.), takže rozhodce k vydání rozhodčího nálezu neměl pravomoc. Do zastavení
exekuce byla vymožena a žalované vyplacena částka 101.166,99 Kč. Předžalobní
výzvou z 20. 11. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení uvedené částky. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu je třeba rozlišovat dvě
situace. Vydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle
transparentních pravidel, resp. byl určen právnickou osobou, která není stálým
rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nemůže být akceptovatelný výsledek
rozhodčího řízení. Takový rozhodčí nález, jemuž předcházela neplatná rozhodčí
smlouva (§ 39 obč. zák.), není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40
odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
podle něhož by mohla být nařízena exekuce. V takovém případě platí, že rozhodce
neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb. pravomoc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, ze dne
10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 92/2013, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2016, nálezy
Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, a ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 1624/12). V případě, že rozhodčí smlouva (doložka) uzavřena byla, byť – z jiného důvodu
než „netransparentnosti“ výběru rozhodce – neplatně (§ 39 obč. zák.), je
pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena; obrana strany rozhodčího
řízení by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu v řízení
vedeném podle § 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn.
20 Cdo 3284/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 83/2011). Dovolatelem předestřenou otázku, zda plnění exekučně vymožené na základě
exekučního titulu, jímž byl rozhodcem vydaný nález, který nebyl v řízení podle
§ 31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. zrušen, lze považovat za bezdůvodné
obohacení věřitelky, vyřešil odvolací soud v souladu s tím, co je uvedeno
shora. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o
návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy
přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o
návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta
druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu