Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 1815/2011

ze dne 2012-11-20
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1815.2011.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. P. V., správce konkurzní podstaty úpadce DSK, spol. s. r. o. se sídlem Praha 1, Břehová 6, zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem Praha 10, V Olšinách 10, proti žalovaným 1) RNDr. J. Š., CSc., a 2) MUDr. D. Š., zastoupeným Mgr. Lenkou Urbanovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Vápencová 569/13, o zaplacení 1,350.608,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 271/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 557/2010-194, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lenky Urbanové, advokátky se sídlem Praha 4, Vápencová 569/13.

příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení? současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.

ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.

s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že úpadci coby zhotoviteli díla nevzniklo právo na zaplacení ceny díla prostřednictvím námitek, jejichž podstatu tvoří výhrady ke skutkovému závěru, že nedošlo k řádnému dokončení díla, na něž byl podle smluvního ujednání vázán nárok úpadce na zaplacení ceny díla. Žalobce při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že své tvrzení o dokončení díla prokázal. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových zjištěních, musel by následně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že úpadci vznikla pohledávka za žalovanými z titulu zaplacení ceny díla.

Jelikož výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění, uplatnil žalobce ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Ten však nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Žalobce přehlíží, že skutkový stav, který byl

podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 13.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 20. listopadu 2012

JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu