33 Cdo 186/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobkyně Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava se sídlem v
Ostravě - Porubě, 17. listopadu 2172/15, proti žalovanému Z. Š., o zaplacení
27.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 113
C 44/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. června 2012, č. j. 57 Co 140/2012-43, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náklady dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27.000,- Kč s
příslušenstvím, která představuje neuhrazené poplatky za delší studium
žalovaného.
Okresního soudu v Opavě usnesením ze dne 9. ledna 2012, č. j. 113 Co
44/2011-34, řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc
postoupena k rozhodnutí Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava, a
rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. června 2012, č. j. 57 Co
140/2012-43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že
rozhodování o poplatcích za delší studium nepatří do pravomoci soudů. Vzhledem
k tomu, že jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, muselo být
řízení zastaveno a věc postoupena příslušnému orgánu k rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž brojí proti
právnímu závěru, že věc nepatří do pravomoci soudů. Má za to, že k podání
žaloby byla nucena ustanovením § 264 odst. 2 o. s. ř., který oprávněnému ukládá
připojit k návrhu na výkon rozhodnutí stejnopis titulu opatřený potvrzením o
jeho vykonatelnosti. Zákon o vysokých školách nepřiznává rektorovi (či
děkanovi) oprávnění, respektive neukládá mu povinnost opatřit jím vydaná
rozhodnutí doložkou vykonatelnosti, a proto je zapotřebí, aby o věci rozhodl
soud. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolaní bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) a je
přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, v jeho znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona
404/2012 Sb. dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí
odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li
dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. či jiným vadám, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání
uplatněny. Žalobkyně žádnou z uvedených vad ve svém dovolání nenamítá a jejich
existence se nepodává ani z obsahu spisu.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
žalobkyně zpochybnila závěr soudů, že posuzovaná věc nepatří do pravomoci soudů.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil
sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují
soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných,
družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a
hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné
orgány. Podle § 7 odst. 2 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v
občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Již ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012, které je
uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu po
číslem 15/2013, vyslovil Nejvyšší soud názor, že rozhodnutí vysoké školy o
vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, vydané
podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podléhá
přezkumu ve správním soudnictví a je exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1
písm. e) exekučního řádu a § 274 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
(tomu konvenuje i nová právní úprava – srov. § 274 odst. 1 písm. f/ občanského
soudního řádu v platném znění; jeho ustanovení § 251 až 271 se použijí s
výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i na výkon vykonatelných rozhodnutí a jiných
exekučních titulů orgánů veřejné moci; rozhodnutí, popřípadě jiný exekuční
titul, opatří potvrzením o vykonatelnosti ten orgán, který je vydal, u smírů a
dohod pak ten orgán, který je schválil /§ 275/).
Protože dovolací soud nemá důvod od závěrů, které přijal ve shora citovaném
rozhodnutí, se odchylovat ani v posuzovaném případě, nelze než uzavřít, že
dovolací námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost rozhodnutí, proti němuž
směřují. Závěr soudů, že daná věc nespadá do pravomoci soudů, je správný.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v
souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu