33 Cdo 1879/2024

33 Cdo 1879/2024-192

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně OMEGA, spol. s r. o., se sídlem v Prostějově, Floriána Nováka 5267/3 (identifikační číslo 46967885), zastoupené Mgr. Bc. Janem Holasem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále 2640/10, proti žalované H. B., zastoupené Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní nám. 365/7, o 695 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 14 C 47/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 60 Co 245/2023-161, takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 27 588 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Bc. Jana Holase, advokáta.

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 695 750 Kč s příslušenstvím jako odměny za svoji zprostředkovatelskou činnost směřující k prodeji obchodního podílu žalované v obchodní společnosti. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 60 Co 245/2023-161, potvrdil rozsudek ze dne 6. 10. 2023, č. j. 14 C 47/2023-116, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto

rozsudku 695 750 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 1. 2023 do zaplacení. Odvolací soud vycházel z následujících zjištění soudu prvního stupně. Dne 3. 1. 2022 uzavřely účastnice řízení smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala zprostředkovat žalované příležitost prodat padesáti procentní obchodní podíl ve společnosti B&B commercial activity s.r.o. a žalovaná se zavázala zaplatit jí odměnu za zprostředkování (provizi). Provize byla sjednána částečně jako nárok vznikající uzavřením kupní smlouvy s třetí osobou ve výši 2,5 % z celkové kupní ceny po odečtení jednorázové odměny, a to i v případě, že k uzavření kupní smlouvy dojde do 18 měsíců po ukončení smlouvy o zprostředkování, a částečně pevnou částkou 50 000 Kč, kdy nárok vzniká obstaráním záležitosti.

Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 6 měsíců od popisu smlouvy; zároveň bylo ujednáno, že se dohodnutá doba trvání smlouvy jednorázově automaticky prodlužuje o 3 měsíce, pokud některá ze smluvních stran nedoručí druhé smluvní straně ve lhůtě nejpozději třicet dnů před uplynutím doby trvání smlouvy oznámení, že na dalším trvání smlouvy nemá zájem. Žalovaná uzavírala smlouvu mimo rámec svých podnikatelských aktivit, mimo rámec samotného výkonu povolání. Dne 28. 6. 2022 uzavřely účastnice řízení dohodu o ukončení platnosti smlouvy o zprostředkování obsahující ujednání, že „zájemce se ve smlouvě zavazuje, že za zprostředkovatelskou činnost zprostředkovateli zaplatí odměnu dle pravidel ve smlouvě“ (bod 2) a že „zprostředkovatel a zájemce prohlašují, že ke dni podpisu této dohody mezi nimi neexistují žádné závazky či pohledávky založené smlouvou“ (bod 4).

Dne 17. 10. 2022 došlo k prodeji obchodního podílu J. B., s nímž žalovaná v době trvání zprostředkovatelské smlouvy jednala a který o obchodní podíl projevil reálný zájem. Přičiněním žalobkyně vzrostla kupní cena z 13,5 milionu Kč na částku 25 mil. Kč. Po stránce právní odvolací soud posoudil právní jednání žalobkyně a žalované z 3. 1. 2022 jako platnou smlouvu o zprostředkování uzavřenou mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou jako spotřebitelkou. Dohodu o ukončení platnosti smlouvy o zprostředkování z 28.

6. 2022, resp. v ní obsaženou formulaci, že v době ukončení zprostředkování neexistují mezi žalobkyní a žalovanou žádné závazky a pohledávky založené smlouvou, vyložil odvolací soud tak, že prohlášení je vázáno na stav ke dni podpisu této dohody, kdy fixní provize 50 000 Kč byla uhrazena a nárok zprostředkovatelky na procentuální provizi, vázaný na uzavření kupní smlouvy a převod obchodního podílu, nevznikl.

Doplnil, že

(„vyloučí-li podvodný úmysl“) smluvní strany ani nemohly vědět, že za čtyři měsíce dojde k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, smluvní ujednání tedy odráželo skutečný stav v době uzavření smlouvy o zprostředkování. Z prohlášení, že v době ukončení zprostředkování „neexistují žádné závazky a pohledávky založené smlouvou“, nelze dovozovat, že žalobkyně promíjí žalované v budoucnu vzniklou procentuální provizi nebo že účastnice chtějí změnit původní smlouvu o zprostředkování, míní vyloučit aplikaci § 2454 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.

z.“) a zamýšlejí zamezit vzniku nároku žalobkyně na procentuální provizi v době 18 měsíců od ukončení smlouvy o zprostředkování. Řečeno jinak, použitá formulace neumožňuje závěr, že účastnice mění původní právní vztah nebo že se žalobkyně vzdává svých některých nároků, resp. že by měla jinou vůli, než je vyjádřena v textu smlouvy. Tvrzení žalované, že měla vůli vyloučit do budoucna vznik procentuální provize odvolací soud shledal nevěrohodným, neboť to byla právě ona, kdo s pomocí advokáta pregnantně formuloval text dohody o ukončení zprostředkování (a vyjádřil svůj úmysl) a především by tato zásadní otázka byla předmětem předsmluvních jednání účastnic.

Námitka žalované, že zánikem smlouvy o zprostředkování dohodou došlo i k zániku všech práv a povinností z této smlouvy, podle odvolacího soudu neobstojí. Důvodnou neshledal ani námitku, že smlouva o zprostředkování předpokládala dosažení kupní ceny 60-80 milionů Kč, neboť takto podmínky zprostředkování prodeje ve smlouvě specifikovány nejsou a obě účastnice připustily, že tato cena byla pouze ne příliš reálnou částkou, která bude přizpůsobena průběhu a stavu smluvních jednání. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že za situace, kdy předmět kupní smlouvy o prodeji obchodního podílu uzavřené 17.

10. 2022 mezi žalovanou a J. B. byl totožný, činnost zprostředkovatelky je v příčinné souvislosti s dosaženým výsledkem, neboť smlouva je uzavírána v krátké době po ukončení zprostředkování a výsledná kupní cena se odvíjí od poslední dosažené nabídky, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení procentuální provize (resp. odměny za zprostředkování ve výši 2,5 % z celkové kupní ceny po odečtení jednorázové odměny 50 000 Kč).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na posouzení „otázky vztahu dissoluce (srov. zejm. § 1981 o. z.) zprostředkovatelské smlouvy podle § 2445 a násl. obč. zákoníku na straně jedné a práva zprostředkovatele na provizi (obecně podle § 2445 odst. 1 in fine o. z.) ve speciální situaci předvídané ustanovením § 2454 o. z. na straně druhé. Je přesvědčena, že otázky, „zda dissoluce zprostředkování v takovém případě vylučuje, aby byla dodatečně dovozovaná dospělost práva zprostředkovatele na provizi“, resp. „zda může být právo zprostředkovatele na provizi opřeno výlučně o ustanovení § 2454 o.

z. v situaci, kdy již před tím zanikla celá zprostředkovatelská smlouva dissolucí podle § 1981 o. z.“, dosud nebyly vyřešeny, „a to obecně, ani v konkrétních souvislostech“. Oproti odvolacímu soudu dovolatelka prosazuje, že ustanovení § 2454 o. z. je nutno vykládat tak, že právo na provizi může takto dodatečně dospět pouze v případě zániku základního závazku zprostředkovatele provést zprostředkování (jde o typický jev u zprostředkování na dobu určitou, u něhož je povinnost zprostředkovatele časově omezena).

Dojde-li v rámci dissoluce celé zprostředkovatelské smlouvy rovněž ke zrušení základního závazku zájemce zaplatit provizi, následné zrušení nebo splnění zprostředkované smlouvy již nemůže přinést žádné účinky, neboť již neexistuje právní vztah, v jehož rámci by k tomu mělo dojít, ani nejsou nadále v platnosti a účinnosti smluvní normy, jimiž se tento vztah, včetně bližších podmínek práva na provizi, původně řídil. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Skutkové i právní závěry soudů obou stupňů má za správné a řádně odůvodněné. V dovolání formulované právní otázky považuje za již vyřešené v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, přičemž napadené rozhodnutí je s touto praxí v souladu. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.

Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle § 556 odst. 2 o. z., při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Z obsahu dovolání se sice podává, že dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil právní jednání účastnic ze dne 28.

6. 2022 (dohodu o ukončení platnosti smlouvy o zprostředkování), ovšem ve vztahu k této právní otázce (výkladu právního jednání) nevymezuje řádně přípustnost dovolání, tj. neuvádí, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. má za splněný, ani neformuluje konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší soud přitom vychází ve své rozhodovací praxi z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran právním jednáním projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o.

s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Námitku, že se odvolací soud snad odchýlil v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (nyní právního jednání) dospěl (srov. např. usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019), dovolatelka nečiní. Dovolatelka dále zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalobkyně jako zprostředkovatelka má právo na provizi podle § 2454 o.

z. v situaci, kdy došlo k uzavření smlouvy o prodeji obchodního podílu za podmínek upravených ve zprostředkovatelské smlouvě až poté, co zprostředkovatelská smlouva zanikla dissolucí podle § 1981 o. z.; ve vztahu k této právní otázce řádně vylíčila přípustnost dovolání. Pro řešení této právní otázky je dovolání přípustné, protože dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena (§ 237, § 239 o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění

vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Podle § 2445 o. z., se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi (odst. 1). Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování (odst. 2).

Podle § 2447 o. z., je provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky (odst. 1). Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti (odst. 2). Podle § 2453 o. z., závazek zaniká, není-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena v ujednané době. Není-li doba ujednána, může kterákoli strana závazek zrušit oznámením druhé straně.

Podle § 1981 o. z., je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

Podle § 2454 o. z., právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy.

Smlouvou o zprostředkování se zakládá právní vztah, jehož obsahem jsou práva a povinnosti smluvních stran, tj. zprostředkovatele a zájemce. Zprostředkovatel se zavazuje pro zájemce zprostředkovat uzavření určité smlouvy a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). V rozsudku ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2317/2017, Nejvyšší soud v situaci, kdy si strany ujednaly splatnost provize dnem uzavření zprostředkované smlouvy (§ 2447 odst. 1 o. z.), vyložil ustanovení § 2454 o. z. tak, že „okolnost, že zájemce prodal nemovitost až po zániku právního vztahu založeného smlouvou o zprostředkování, nemění nic na tom, že zprostředkovatel má na odměnu nárok, jestliže v rámci své činnosti splnil závazek ze smlouvy o zprostředkování“; tuto úvahu podrobněji nerozváděl, jelikož se žalobce nedomáhal zaplacení provize, na kterou by při splnění podmínek měl nárok, ale úhrady smluvní pokuty.

Podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku může zprostředkovatel vykonávat zprostředkovatelskou činnost pouze po dobu, po kterou trvá jeho závazek k provedení zprostředkování. Pokud zákon v ustanovení § 2453 o. z. uvádí, že závazek zaniká, není-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena v ujednané době, mluví sice o zániku závazku, má ale na mysli pouze zánik povinnosti zprostředkovatele zprostředkovat uzavření smlouvy, k zániku ostatních povinností obou stran zprostředkovatelské smlouvy může dojít na tom nezávisle.

Před uplynutím sjednané doby může dále zprostředkovatelská smlouva zaniknout obvyklými způsoby zániku závazku podle § 1981 až § 2009 /viz Uhlíř, D. Komentář k § 2453. in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer/. Dojde-li ke zrušení závazku, zprostředkovatel nadále není povinen, ale ani oprávněn provádět zprostředkovatelskou činnost (je tedy např. povinen odstranit nemovitosti, jejichž prodej zprostředkovává, ze své nabídky).

Zánik závazku ze smlouvy o zprostředkování se nedotýká případného nároku zprostředkovatele na provizi, který vznikl dřív /viz Balarin, J. Komentář k § 2453 [Zánik závazku].

In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024/.

Ustanovení § 2454 o. z. pamatuje na to, že právní skutečnost, která podmiňuje právo zprostředkovatele na zaplacení provize, může nastat až po zániku závazku provést zprostředkování a teprve poté založit oprávnění zprostředkovatele požadovat po zájemci sjednanou provizi /viz např. HANDLAR, J. § 2453 [Zánik zprostředkování]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 832– 833/. Samotná skutečnost, že došlo k zániku závazku provést zprostředkování, tak nemá na právo zprostředkovatele na provizi vliv. /viz např. HANDLAR, J. Komentář k § 2454 [Provize po zániku zprostředkování]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání.

Praha: C. H. Beck, 2014, s. 833–834/. Cílem právní úpravy obsažené v § 2454 o. z. je bránit účelovému jednání zájemce, který by poté, co mu zprostředkovatel obstará vhodného smluvního partnera, mohl vyčkávat s uzavřením smlouvy až do skončení zprostředkování, nebo by sám zprostředkování ukončil, a teprve poté by zprostředkovávanou smlouvu uzavřel (HANDLAR, J. Komentář k § 2454 [Provize po zániku zprostředkování]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014).

1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 833-834.). Jinými slovy, právo zprostředkovatele na získání provize za splnění podmínek stanovených ve zprostředkovatelské smlouvě trvá i poté, co zanikne závazek zprostředkovatele k provedení zprostředkování. Povinnost zájemce zaplatit zprostředkovateli provizi pak zanikne až splněním, popř. jiným způsobem stanoveným zákonem (HANDLAR, Jiří. § 2453 [Zánik zprostředkování]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014).

1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 832–833). Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, obdobnou úpravu neobsahoval. V § 651 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), bylo upraveno, že vzniku práva zprostředkovatele na provizi nebrání skutečnost, že teprve po zániku smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva (§ 644), popřípadě splněna smlouva (§ 646), na kterou se vztahovala jeho zprostředkovatelská činnost.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebylo možné v případě spotřebitelské zprostředkovatelské smlouvy, a to ani na základě dohody stran, ustanovení § 651 obch. zák. aplikovat (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010 a ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1642/2011). Tyto judikatorní závěry však nejsou pro změnu koncepce úpravy nadále aplikovatelné. Zatímco ustanovení § 651 obch. zák. upravovalo podmínky vzniku práva zprostředkovatele na provizi po zániku smlouvy o zprostředkování (§ 644), popřípadě poté, co byla splněna smlouva (§ 646), platná a účinná právní úprava váže vznik nároku zprostředkovatele na uzavření zprostředkované smlouvy (jak bylo rozvedeno výše); ustanovení § 2454 o.

z. žádné právo zprostředkovatele nezakládá.

Názor žalované, že ustanovení § 2454 o. z. je nutno vykládat tak, že právo na provizi může dodatečně dospět pouze v případě zániku základního závazku zprostředkovatele provést zprostředkování (jde o typický jev u zprostředkování na dobu určitou, u něhož je povinnost zprostředkovatele časově omezena), ale nikoli v situaci, kdy došlo dissolucí ke zrušení základního závazku zájemce zaplatit provizi, neboť již neexistuje právní vztah, v jehož rámci by k tomu mělo dojít (ani nejsou nadále v platnosti a účinnosti smluvní normy, jimiž se tento vztah, včetně bližších podmínek práva na provizi, původně řídil), je tak zjevně nesprávný.

V posuzované věci došlo k „ukončení smlouvy o zprostředkování“ dohodou účastníků ze dne 28. 6. 2022. Její součástí byla ujednání, že „zájemce se ve smlouvě zavazuje, že za zprostředkovatelskou činnost zprostředkovateli zaplatí odměnu dle pravidel ve smlouvě“ (čl. bod 2) a že zprostředkovatel a zájemce prohlašují, že „ke dni podpisu této dohody mezi nimi neexistují žádné závazky či pohledávky založené smlouvou“ (bod 4). Vyložil-li odvolací soud tato ujednání (jak podrobně vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku) tak, že strany se dohodly na ukončení smlouvy o zprostředkování, ale aplikaci ustanovení § 2454 o. z. nevyloučily, nepochybil a jeho rozsudek je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a žalovaná je proto povinna nahradit jí náklady potřebné k účelnému bránění práva. Náhrada nákladů dovolacího řízení v celkové částce 27 588 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení žalobkyně advokátem při dvou úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis dovolání) ve výši 22 200 Kč /§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a) a k) advokátního tarifu/, z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrady ve výši 4 788 Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu