33 Cdo 1888/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
ABF, a.s. se sídlem v Praze 9, Prosek, Mimoňská 645, zastoupené Mgr. Davidem
Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13, proti
žalované Terinvest, spol. s r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Bruselská
266/14, zastoupené Mgr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 6,
Stavitelská 1099/6, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9
pod sp. zn. 52 C 170/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 14. 12. 2010, č.j. 55 Co 210/2010-130, takto:
I. Dovolání proti výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.
12. 2010, č.j. 55 Co 210/2010-130, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení
(před soudy obou stupňů), se odmítá; jinak se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 12. 3.
2010, č.j. 52 C 170/2009-92, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu o
uložení povinnosti žalované odstranit stavbu bez č.p./č.e. stojící na pozemku
parc. v obci P., katastrálním území L., žalobkyni zavázal k náhradě nákladů
řízení žalované (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok
II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
uzavřel, že žalobkyně ukončením nájemního vztahu s vlastníkem pozemku pod
stavbou ztratila svou aktivní legitimaci k podané žalobě z věcně právního
hlediska, neboť od té doby nemá postavení detentora pozemku (§ 126 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů dále
jen „obč. zák.“), a její věcná legitimace nemá oporu ani ve smlouvě, neboť
zánikem nájemního vztahu k pozemku jako hlavního závazkového vztahu zanikla též
práva od nájmu žalobkyně odvozená; právních účinků tak pozbyla i dohoda
účastnic o dočasném umístění hal.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním s
odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a
odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Zásadní právní význam přisuzuje
otázce, „zda nájemce pozemku je aktivně legitimován k podání žaloby na
odstranění stavby vůči žalovanému, který se smluvně zavázal stavbu odstranit v
dohodnutém termínu, a to v situaci, kdy žalobce nadále není nájemcem
předmětného pozemku“. Dovolatelka prosazuje, že jí svědčí právo požadovat
odstranění stavby založené smlouvou o dočasném umístění, a oponuje závěru
odvolacího soudu, že toto právo zaniklo spolu s nájemním vztahem. Nelze
dovozovat, že zánikem nájemního vztahu automaticky zanikají všechna práva a
povinnosti související s uvedenými smlouvami. Povinnost žalované odstranit
stavbu trvá podle názoru žalobkyně i po skončení nájmu, nejde o akcesorický
závazek, ale o povinnost, která nabývá na důležitosti právě až okamžikem zániku
nájemního vztahu. Za odstranění stavby je vůči vlastníkovi pozemku odpovědná
žalobkyně, neboť v článku 8.4 nájemní smlouvy byla sjednána její povinnost
odstranit nadzemní objekty na pozemku do třiceti dnů od skončení nájmu. Ve
smlouvě o dočasném umístění je pak zakotvena povinnost žalované odstranit
stavbu do 30. 11. 2010; tento závazek je určitý, platně sjednaný, neodporuje
zákonu a ani jej neobchází. Po zániku nájmu žalobkyně legitimně očekávala, že
žalovaná svou povinnost splní, avšak stavba je stále na pozemku, a to výlučně z
důvodu porušení povinnosti žalované ze smlouvy o dočasném umístění. Závěrem
odvolacímu soudu vytýká, že zvažoval použití ustanovení § 126 obč. zák.,
přestože žalobou uplatněný nárok o uvedené ustanovení neopřela; svou věcnou
legitimaci totiž odvozuje ze smlouvy o dočasném umístění, jíž se žalovaná k
odstranění stavby zavázala. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou
stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, který
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst.
3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázkou aktivní legitimace bývalého nájemce
pozemku k podání žaloby o odstranění stavby umístěné na pozemku třetí osobou na
základě smlouvy uzavřené s nájemcem v době trvání nájmu, se Nejvyšší soud dosud
nezabýval.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a
odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je dovolací
soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§
242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovolatelkou vytýkány a z obsahu spisu
se nepodávají.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaná uzavřely 20. 2. 2004 dohodu
o umístění hal 3a), b), c) v areálu PVA Letňany na ploše. Žalovaná se v bodě 6
článku II zavázala, že „... zajistí potřebnou údržbu hal, a že haly na své
náklady demontuje a odstraní v souvislosti s plánovaným ukončením činnosti PVA
Letňany a vrácením pozemků vlastníkovi, bude-li k tomu ABF, a.s. vyzván,“ se
vsuvkou : „… ne však dříve než v roce 2010“. Dne 10. 5. 2005 žalobkyně uzavřela
se žalovanou smlouvu o dočasném umístění výstavních hal (haly a haly ) v areálu
PVA Letňany, jíž se žalovaná v článku IV zavázala, že vybudované haly na své
náklady demontuje a odstraní v souvislosti s plánovaným ukončením činnosti PVA
Letňany a vrácením pozemků vlastníkovi, a to v termínu do 30. 11. 2010,
nebude-li s vlastníkem pozemků dohodnuto jinak. Vlastníkem pozemku parc. je
Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s., který nájemní smlouvou ze dne 23. 3.
2000 ve znění dodatku č. 1 pronajal žalobkyni pozemky tvořící výstavní areál
PVA Letňany, včetně uvedeného pozemku, do 1. 12. 2010 za účelem realizace
investičního záměru – výstavby a provozování Prozatímního pražského výstaviště
Letňany včetně výstavby a provozování výstavních hal. Nájem žalobkyně skončila
předčasně dohodou s vlastníkem pozemku z 15. 1. 2007 ke dni 31. 1. 2007.
Dovolací soud předně shledal nedůvodnou námitku dovolatelky týkající se možné
aplikace ustanovení § 126 obč. zák. Odvolací soud, který dospěl k závěru, že
aktivní věcná legitimace žalobkyně nevyplývá z obligačního titulu, o který svůj
nárok opřela, se správně zabýval tím, zda tuto legitimaci nelze dovodit z
ustanovení § 126 obč. zák. upravujícího právo vlastníka (odstavec 1) a
detentora (odstavec 2) na ochranu proti neoprávněným zásahům do jejich práv.
Soud není při právním posouzení věci vázán tím, jak po právní stránce žalobkyně
svůj nárok kvalifikuje, a dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit
uplatněný nárok pod jinou právní normu, než které se dovolávala, nic mu nebrání
věc po právní stránce takto posoudit. Ostatně odvolací soud věcnou aktivní
legitimaci žalobkyně z uvedeného ustanovení nedovodil a dovolatelka tento závěr
nezpochybnila.
Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně
(ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky (§ 663 obč. zák.). Užívání
věci nájemcem je detencí; nájemce předmět nájmu fakticky ovládá, ale nemá vůli
ji mít pro sebe, chová se k ní jako k věci cizí. Vůči třetím osobám se může
nájemce domáhat ochrany svého (nájemního) práva podle § 126 odst. 2 obč. zák.
Právní vztah založený účastnicemi řízení smlouvou o dočasném umístění haly 3c a
haly 5 ze dne 10. 5. 2005 je co do přenechání užívání pozemku za účelem
umístění staveb vztahem akcesorickým k právnímu vztahu založenému nájemní
smlouvou, kterou zavřela žalobkyně s vlastníkem pozemku. Výrazem této
akcesority je to, že uvedený vztah zaniká nejpozději se zánikem nájmu. Právo
přenechat pozemek do užívání za účelem umístění stavby a následně právo
požadovat odstranění uvedené stavby jsou jednoznačně odvozena od nájemního
práva. Bez práv nájemce, která jsou obsahem nájemního vztahu, by žalobkyně –
nesvědčil-li by jí jiný titul, což nebylo zjištěno – nebyla oprávněna přenechat
pozemek do užívání žalované a sjednat s ní závazek, že stavby z pozemku
odstraní. Zanikl-li nájem žalobkyně k pozemku jako hlavní právní vztah, zaniklo
současně i akcesorické právo domáhat se splnění povinnosti žalované odstranit
stavby, která byla sjednána ve smlouvě o dočasném umístění. Na tom nic nemění
závazek žalobkyně vyplývající z nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem pozemku,
že stavby odstraní do třiceti dnů po skončení nájmu; bylo věcí žalobkyně, aby
smlouvu se žalovanou a zejména dohodu o skončení nájmu s vlastníkem pozemku
sjednala tak, aby své povinnosti mohla dostát.
Lze uzavřít, že správnost napadeného rozsudku se žalobkyni nepodařilo
zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku
odvolacího soudu ve věci samé, zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před
středníkem, o.s.ř.).
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, které
dovolatelka výslovně rovněž napadla, není objektivně přípustné, a to bez ohledu
na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního
stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím
měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
1/2003 pod č. 4). Dovolání v této části proto jako nepřípustné Nejvyšší soud
odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na
jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu
spisu nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu