33 Cdo 1890/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalované S. s. r. o., zastoupené
advokátem,
o zaplacení částky 536.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 184/2005, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2006, č. j. 15 Co 562/2006-153,
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2006, č. j. 15 Co
562/2006-153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 536.000,- Kč s příslušenstvím s
odůvodněním, že jí jako její bývalý společník postupně půjčil na základě čtyř
uzavřených smluv o půjčce celkem částku 733.000,- Kč, z níž mu žalovaná dluží
žalovanou částku.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 2. srpna 2006, č. j. 11 C
184/2005-133, žalobu o zaplacení částky 536.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od
1. 1. 2004
do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze
zjištění, že žalobce a žalovaná, za niž jednal M. G., sepsali čtyři smlouvy o
půjčce, a to dne 30. 4. 2002 na částku 330.000,- Kč, dne 2. 5. 2002 na částku
33.000,- Kč, dne 17. 5. 2002 na částku 220.000,- Kč a dne 19. 7. 2002 na částku
150.000,- Kč. V každé ze smluv bylo uvedeno, že dne, kdy byla sepsána,
poskytuje věřitel (žalobce) zde specifikovanou částku dlužníkovi (žalované),
který svým podpisem potvrzuje její převzetí a zavazuje se ji uhradit vždy do
31. 12. 2003. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že provedenými důkazy
nebylo zjištěno, že žalobce žalované finanční prostředky podle smluv o půjčce
skutečně poskytl, popř. že je za žalovanou předal jednotlivým dodavatelům na
úhradu dlužných pohledávek. Žalobce totiž netvrdil, natož aby prokázal, kdy,
komu a kolik za žalovanou třetím osobám plnil. Na základě takto zjištěného
skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že smlouvy o půjčkách nebyly
uzavřeny, neboť nebyla naplněna jejich reálná podstata ve smyslu § 657 a násl.
obč. zák., a že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila tím, že za
ni plnil, co po právu měla plnit sama (§ 454 obč. zák.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne ze dne 6. prosince 2006, č. j.
15 Co 562/2006-153, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované
uložil povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto
rozsudku částku 536.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do
zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu
prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce žalované půjčky poskytl. Za
rozhodnou přitom považoval vůli účastníků směřující k uzavření smlouvy o půjčce
a projev této vůle navenek. Konstatoval, že půjčka může být poskytnuta nejen
skutečným předáním peněz dlužníku, ale i bezhotovostním převodem finančních
prostředků třeba i na jiný účet než dlužníkův, tedy jakkoli jinak než skutečným
předáním peněz do rukou dlužníka.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označila v něm dovolací důvody
podle
§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3. o. s. ř. Po rekapitulaci jednotlivých
provedených důkazů se zaměřením na okolnosti, za nichž byly smlouvy o půjčce
sepsány, a na rozpory v jednotlivých provedených důkazech, namítá, že v řízení
nebylo prokázáno, že žalobce předal peníze jí, popř. jejím věřitelům.
Připomíná, že listinné důkazy - smlouvy o půjčce - se objevily až po té, co oba
jejich aktéři (G. a žalobce) coby společníci ze společnosti odešli; při
ukončení svého působení tyto listinné důkazy nepředali a v dokumentaci
společnosti se nenacházely. Není srozuměna
se závěrem odvolacího soudu, že uvedené listiny jsou potvrzením o tom, že
smlouvy
o půjčce vznikly; má zato, že jde o dokumenty zachycující samotné smlouvy o
půjčce s uvedením jejich účastníků, předmětu a doby plnění a jejich účelu. Z
důkazů přitom vyplynulo, že tyto listiny, pokud jde o předmět plnění (výše
půjček), okamžik jeho poskytnutí a převzetí, neobsahují pravdivé údaje; nemají
tudíž průkaznou hodnotu. Svědka G. nepovažuje za věrohodného pro vzájemné
přátelské vztahy se žalobcem. Závěr odvolacího soudu, že v účetnictví firmy
jsou vedeny účetní doklady, které nepřímo existenci půjček potvrzují, považuje
za rozporný s výpovědí svědka - pracovníka účetní firmy. Z uvedených důvodů
žalovaná navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil s právním posouzením věci odvolací soudem, neboť uzavření
smluv o půjčce zachycených na listinách bylo prokázáno výpovědí svědka G.,
zápisem z valné hromady ze dne 4.10.2002, znalcem i závěry Finančního úřadu v
P.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s.
ř.“)
po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem
(žalovanou) při splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241
odst. 1, 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.,
se zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst.
3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s.
ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je
řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci.
Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně.
Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování,
na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud
provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění
soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů
provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového
stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se
odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám
provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení
důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu
soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který
je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že
odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat
dokazování jako celek (srovnej obdobně Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský
soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1133 s.). V
případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od
skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že v řízení
nebylo prokázáno, že žalobce částky v celkové výši 733.000,- Kč žalované podle
sepsaných čtyř smluv o půjčce fakticky poskytl a ani že je za ni předal přímo
třetím osobám. K tomuto závěru dospěl soud prvního stupně vyhodnocením
provedených důkazů, a to smluv o půjčce, znaleckého posudku vypracovaného
znalcem z oboru ekonomika - účetní evidence K. S., zápisu z valné hromady
žalované ze dne 4. 10. 2002, zprávy Finančního úřadu v P., protokolů o výslechu
svědků M. G., J. K., J. Š. a žalobce před finančním úřadem, jakož i výpovědí
svědků M. G., J. K., J. Š., žalobce a znalce. K. S. při jednání soudu. Žalovaná
půjčky popírala, svědek J. Š. (prokurista žalované společnosti) popřel vědomost
o poskytnutí půjček, výpověď svědka M. G. posoudil soud prvního stupně jako
nevěrohodnou a zaujatou; stejně jako žalobce nebyl tento svědek schopen
upřesnit a doložit, které platby (v jaké výši, komu a kdy) byly žalobcem za
žalovanou poskytnuty třetím osobám. V tomto ohledu byly neprůkazné listiny, na
nichž byly zachyceny smlouvy o půjčkách, neboť výpovědi samotného žalobce i
svědka G. nekorespondovaly s údaji v nich uvedenými. Ze znaleckého posudku i
výpovědi znalce K. S. vyplynulo, že účetní doklady žalované nemají žádnou
vypovídací hodnotu. Odvolací soud, jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání dne
6. 12. 2006, nezopakoval jediný z důkazů, z nichž soud prvního stupně učinil
pro posouzení věci rozhodná zjištění, a na základě jejich odlišného hodnocení
dospěl k jinému skutkovému zjištění, že žalobce žalované půjčky poskytl.
Postupoval tak v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. a zatížil řízení vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř.).
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s.
ř.). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost již nezabýval. Nad
rámec uvedeného lze poznamenat, že smlouva o půjčce má ve smyslu § 657 obč.
zák. reálnou a nikoli konsensuální povahu; její vznik proto předpokládá nejen
dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Dosavadní
judikatura připustila možnost předání předmětu půjčky formou bezhotovostního
převodu na účet dlužníka; musí však být prokázáno, že k takovému převodu
skutečně došlo.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů
dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu