33 Cdo 1898/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně
ABITARE PRAHA spol. s r. o. se sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, identifikační
číslo 63990156, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Maiselova 38/15, proti žalovanému Ing. M. K., zastoupenému JUDr. Michalem
Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, o 1.656.725,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 325/2010,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince
2014, č. j. 30 Co 287/2014-406, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 18.440,40 Kč k rukám JUDr. Michala Říhy, advokáta.
Žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým
Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. ledna 2014, č. j. 18 C 325/2010-314, ve vyhovujícím výroku o částce 1.656.725,-
Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalobu zamítl; zároveň
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být
vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí
směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a)
a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je
dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení otázek, ať již hmotného
či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se
při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“
dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud
nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka, má být
dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak. Tvrzení, že napadené rozhodnutí „řeší otázku, která je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve
smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o
kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a ve kterých rozhodnutích byla
tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013,
jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takový
údaj se však z dovolání nepodává. Ke tvrzení, že otázka „smluvní strany smlouvy
o dodání věcí a zařízení bytu (...) je dovolacím soudem řešena odlišně od
napadeného rozsudku,“ neuvedla dovolatelka žádnou rozpornou judikaturu
Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř., neboť v
dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Pouze pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést,
že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu,
než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení
důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů
zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení
podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně
napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu