33 Cdo 1953/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně České televize se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II 1132/4,
identifikační číslo 00027383, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se
sídlem Hradec Králové, Škroupova 719/7, proti žalovanému R. T., o zaplacení
1.725,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn.
23 C 91/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 3. prosince 2013, č. j. 10 Co 163/2013-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chomutově elektronickým platebním rozkazem ze dne 12. února
2013, č. j. EPR 19669/2013-7, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni
1.725,- Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 128,91 Kč (výrok I.) a zaplatit jí
náhradu nákladů řízení ve výši 5.663,50 Kč k rukám jejího právního zástupce
(výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. prosince 2013, č. j. 10 Co
163/2013-13, rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném nákladovém
výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení 400,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žalobkyně napadla dovoláním výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012
Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), který je namístě aplikovat, je
dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu,
jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
I pro nákladové výroky rozhodnutí odvolacího soudu platí omezení přípustnosti
dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle §
237 není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním
napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,-
Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo
o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom
nepřihlíží.
Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely
posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy,
z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani
když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co
do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týká (ve výroku o nákladech
řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného
limitu nijak neprojevuje); srovnej k tomu již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu
sp. zn. 29 Cdo 1172/2013.
Protože v posuzovaném případě žalobkyní požadovaná částka nákladů řízení,
kterou vynaložila za právní zastupování před soudem prvního stupně a jejíž
náhrada jí nebyla přiznána, nepřevyšuje limit 50.000,- Kč, nemůže být dovolání
podle § 237 o. s. ř. přípustné z důvodu uvedeného v § 238 odst. 1 písm. d/ o.
s. ř. Přípustnost dovolání přitom není způsobilé založit nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003).
Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s.
ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu