33 Cdo
1956/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka a ve věci
žalobce SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o. s. se sídlem v Praze 8,
Novákových 456/8, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v
Praze 7, Pplk. Sochora 34, proti žalované KASA.cz, s. r. o. se sídlem v Praze
9, Kostelecká 879/59, zastoupené JUDr. Bohumilou Holubovou, advokátkou se
sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, o zdržení se protiprávního
jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 105/2005, o
dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince
2006, č. j. 30 Co 423/2006-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. srpna 2006, č. j. 7 C 105/2005-40,
v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení, v němž mělo být
žalované uloženo, aby se při své podnikatelské činnosti zdržela protiprávního
jednání užíváním reklamačních podmínek připouštějících možnost náhrady nákladů
spojených s reklamací zboží spotřebitelem, zejména užíváním ustanovení, které
je v rozsudku specifikováno (výrok I.), a zamítl žalobu, aby žalované bylo
uloženo zdržet se při nabízení, prodeji a zpětném odběru dárkových certifikátů
užívání obchodních podmínek ve znění obsaženém ve Specifikaci obchodních
podmínek poskytování dárkového certifikátu na stránkách www.kasa.cz : „Slevový
kupón starší 1 roku pozbývá platnosti bez náhrady škody“ a „Nevyužitý slevový
kupón nelze zpětně vyměnit za hotovost“, a aby žalobce byl oprávněn uveřejnit v
deníku Právo a Mladá Fronta Dnes výrok soudu na náklady žalované (výrok II.);
současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2006, č. j. 30 Co
423/2006-60, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci
samé i ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná nabízí na internetových
stránkách www.kasa.cz zákazníkům možnost zakoupení dárkových certifikátů v
hodnotě 200,- Kč, 500,- Kč, 1.000,- Kč a 2.000,- Kč, které je možno uplatnit v
jejích kamenných provozovnách i při internetové objednávce s tím, že v případě
osobního odběru zboží je třeba dárkový certifikát (rovněž „slevový kupón“,
resp. „kupón“) předložit kupujícím a při objednávce přes internet lze vyplnit
kód kupónu do poznámky k objednávce. Každý kupón je možno použít pouze jednou,
v rámci jednoho nákupu, nelze jeho nominální hodnotu dělit pro více nákupů a po
použití pozbývá platnost; může ho použít k úhradě zboží kdokoliv, kdo jej má v
držení. Při využití kupónu se od ceny zboží (s DPH) odečte jeho nominální
hodnota. Žalovaná udržuje databázi vydaných platných kupónů a neručí za jejich
ztrátu či zneužití. Kupón je platný pouze v následujících 365 dnech po
zakoupení. Kupón starší 1 roku pozbývá platnosti bez náhrady. Nevyužitý kupón
nelze zpětně vyměnit za hotovost. Na podkladě těchto zjištění soudy shodně
posoudily právní vztah mezi žalovanou a nabyvatelem kupónu jako vztah založený
kupní smlouvou podle § 588 obč. zák. Uzavřely, že obchodní podmínky, resp. časové omezení kupónu nelze posuzovat podle § 583 obč. zák., neboť povaha
obchodního ujednání, podle něhož je kupón platný pouze v následujících 365
dnech po zakoupení, má povahu časového omezení trvání práva ve smyslu § 578
obč. zák.; k zániku práva podle ujednání tak dochází pouze tím, že uplyne doba,
na niž bylo právo omezeno, a neuplatnění práva není dalším předpokladem jeho
zániku. Předmětné ujednání tak nekoliduje s § 583 obč. zák. a nepřichází v
úvahu hodnotit obchodní podmínky žalované (resp. návrh kupní smlouvy týkající
se dárkového certifikátu za uvedených podmínek) jako právní úkon neplatný pro
rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.).
Soudy nepřisvědčily ani názoru žalobce, že
při časovém omezení platnosti dárkového certifikátu zánikem smlouvy v důsledku
uplynutí doby vzniká smluvním stranám právo na vzájemné vrácení plnění. Zánik
smlouvy uplynutím doby totiž nemá za následek povinnost účastníků vracet si
poskytnutá plnění. Povinnost vracet si plnění nastává pouze při neplatnosti
smlouvy, popř. při jejím zrušení (§ 457 obč. zák.). Zánik smlouvy uplynutím
doby má jiné právní následky. Protože prodej dárkových certifikátů je třeba ve
smyslu § 52 odst. 1 obč. zák. podřadit pod ustanovení upravující spotřebitelské
smlouvy, zabývaly se soudy rovněž posouzením, zda zmíněné ujednání, resp. obchodní podmínky žalované, jsou neplatným ujednáním ve smyslu § 55 a 56 obč. zák. a dospěly k závěru, že prodej a koupě dárkových certifikátů v hodnotě
200,- až 2.000,- Kč za podmínek, že jejich platnost je omezena na dobu jednoho
roku po nákupu a poté pozbývají platnosti bez náhrady (nelze je zpětně vyměnit
za hotovost), neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a
povinnostech smluvních stran; obchodní podmínky žalované tudíž nejsou neplatným
ujednáním ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku. Žalovaná v
obchodních podmínkách nepochybně a jasně deklaruje, že dárkový kupón nelze
zpětně vyměnit za hotovost a že nevyužitý kupón starší jednoho roku pozbývá
platnosti bez náhrady. Kupující (spotřebitel) tudíž nemůže mít jakékoliv
rozumné pochyby o tom, že neuplatní-li kupón při nákupu zboží ve stanovené
době, nemá již právo ani na poskytnutí slevy, resp. započtení hodnoty kupónu
proti ceně zboží, ani na vrácení ceny, která byla za kupón zaplacena. Soudy
nepřisvědčily žalobci, že nedojde-li k využití kupónu, získá žalovaná peněžní
hodnotu bez odpovídajícího protiplnění. Konstatovaly, že žalovaná poskytuje
kupujícímu plnění tím, že mu předá (prodá) dárkový certifikát, s nímž je
spojeno právo použít jej při zakoupení zboží. S dárkovým certifikátem může
kupující volně disponovat, zejména ho může předat (darovat) třetí osobě; to je
hlavním smyslem dárkového certifikátu jako věci. Vytvoření a zajištění podmínek
pro možnost kupujícího darovat majetkovou hodnotu třetí osobě splní žalovaná
již samotným prodejem dárkového certifikátu. K poskytnutí plnění ze strany
žalované kupujícímu tak dochází i tehdy, jestliže dárkový certifikát není
uplatněn při nákupu zboží. Tyto úvahy odvolací soud podpořil porovnáním
dárkových certifikátů s obdobnými produkty, např. s poukázkami, předplatnými
kartami, permanentkami, jejichž používání se stalo běžnou součástí
spotřebitelského prostředí.Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním,
jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z §
241a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl nesprávnou aplikaci
právních předpisů, resp. jejich nesprávný výklad. Nadále prosazuje názor, že
právní vztah účastníků měl být poměřován ustanovením § 583 obč. zák.
a že
obchodní podmínky, kterými žalovaná upravuje poskytnutí dárkových certifikátů,
tomuto ustanovení odporují; se spotřebitelem si totiž nelze smluvně dohodnout
prekluzi práva a tím vyloučit případnou refundaci zakoupeného dárkového
certifikátu. Zatímco u případů, které příkladmo zmiňuje odvolací soud, dochází
k protiplnění např. ve formě rezervace místa, v posuzovaném případě může
žalované na „základě jejích obchodních podmínek snadno vzniknout příjem bez
poskytnutí protiplnění (při neuplatnění práva držitelem dárkového poukazu)“. Ustanovení § 578 obč. zák. na tento případ nedopadá a kogentní ustanovení § 583
obč. zák. vylučuje případy, kdy samotné právo má zaniknout jen proto, že nebylo
ve lhůtě uplatněno. Takové ujednání je podle § 39 obč. zák. neplatné a znamená
nepřiměřenou podmínku v neprospěch spotřebitele. Jakmile totiž „nevyužitý
certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady
škody“, dochází k bezdůvodnému obohacení žalované podle § 451 obč. zák. a tato
odchylka od zákona v neprospěch spotřebitele představuje k újmě spotřebitele
značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy. Žalobce je přitom přesvědčen, že rozhodovací praxe českých soudů stále
„nedostatečně promítá vůli vzít na vědomí a zohlednit požadavky směrnice Rady
93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách,
implementované do vnitrostátního právního řádu § 56 obč. zák.“. Z uvedených
důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Protože v posuzované věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu,
kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nejedná se o případ
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., lze přípustnost
dovolání zvažovat jen v intencích § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto
ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti
usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.). Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
je přípustné pouze k řešení právních
otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolací soud je ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. zásadně vázán uplatněným
dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Předmětem dovolacího
přezkumu se proto mohou stát jen právní otázky, které byly dovoláním
zpochybněny, z jejichž řešení vychází rozhodnutí odvolacího soudu a které mají
současně judikatorní přesah. Pouze v jejich rámci lze také zvažovat zásadní
právní význam napadeného rozhodnutí. Žalobce zpochybnil správnost právního posouzení věci jednak námitkou, že
odvolací soud pochybil, jestliže věc nepoměřoval ustanovením § 583 obč. zák.,
nýbrž dovodil, že povaha smluvního ujednání, podle něhož je dárkový certifikát
platný pouze v následujících 365 dnech po zakoupení, má povahu časového omezení
trvání práva ve smyslu § 578 obč. zák., a dále výtkou, že ujednání obsažené ve
smluvních obchodních podmínkách žalované nebylo shledáno neplatným ve smyslu §
55 a 56 obč. zák. (tedy proto, že jde o nepřiměřenou podmínku smlouvy
způsobující bezdůvodné obohacení žalované v neprospěch spotřebitele). Obě právní otázky byly pro rozhodnutí dané věci podstatné. Posouzení, zda
smluvní ujednání ohledně časového omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů
vyplývající z obchodních podmínek žalované lze podřadit režimu ustanovení § 583
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále opět jen „obč. zák.“) či zda jde o zánik práva uplynutím času, na kterou bylo omezeno (§ 578
obč. zák.), však nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným,
neboť vzájemný vztah citovaných ustanovení Nejvyšší soud již ve svých
rozhodnutích řešil a podal jejich výklad. V rozsudku ze dne 27. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 316/96, konstatoval, že o případ zániku práv a povinností uplynutím
doby, na kterou byly omezeny, upravený v § 578 obč. zák. jde tehdy, dochází-li
k zániku práv a povinností již samotným uplynutím doby, tj. událostí a nikoli
právním úkonem. Tím se zánik závazku uplynutím doby liší od zániku závazku
neuplatněním práva (prekluze), k němuž dochází sice také v důsledku uplynutí
stanovené doby, ale aby se tak stalo, musí k tomu přistoupit ještě omisivní
právní úkon oprávněné osoby – neuplatnění práva (srov. § 583 obč. zák.). Při
včasném podání žaloby či provedení jiného potřebného právního úkonu již dalším
plynutím doby závazek nezanikne (k tomu srovnej též rozsudek Nejvyšší soudu ze
dne 23. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 624/96). V posuzovaném případě se jedná o
situaci, kterou je namístě poměřovat ustanovením § 578 obč. zák., neboť
žalovaná (prodejce) si se spotřebitelem sjednává možnost uplatnit při nákupu
jeho zboží po dobu jednoho roku od zakoupení dárkový certifikát, jehož
nominální hodnotu se zavazuje započíst na kupní cenu spotřebitelem vybraného
zboží.
Po uplynutí této lhůty právo použít kupón k úhradě kupní ceny vybraného
zboží bez dalšího zanikne; je-li kupón v době jednoho roku od zakoupení při
nákupu zboží uplatněn, je právo spotřebitele použít kupón zkonzumováno (a nelze
tudíž ani dovozovat, že dalším plynutím doby závazek žalované započíst
nominální hodnotu kupónu na cenu vybraného zboží nezanikne). Není v možnostech
spotřebitele docílit, aby v důsledku jeho jednostranného úkonu závazek žalované
uzavřít s ním kupní smlouvu – dvoustranný právní úkon – za předem sjednaných
podmínek (resp. přijmout k úhradě kupní ceny vybraného zboží dárkový
certifikát) dalším plynutím doby nezanikl (jak je tomu u prekluze práva). Jedná
se tedy o případ zániku práv a povinností uplynutím doby podle § 578 obč. zák. Nemůže se tudíž prosadit názor žalobce, že ujednání vyplývající z obchodních
podmínek žalované je neplatné podle § 39 obč. zák., neboť je v rozporu s § 583
obč. zák., podle něhož k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době
uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. Zásadní právní význam však lze přiznat posouzení, zda ujednání ohledně časového
omezení uplatnitelnosti dárkových certifikátů (konkrétně ujednání že„nevyužitý
certifikát/slevový kupón starší jednoho roku pozbývá platnosti bez náhrady
škody“) vycházející z obchodních podmínek žalované obstojí i z hlediska § 55 a
§ 56 obč. zák. Dovolací soud totiž nemá poznatky o tom, že tuto otázku ve svých
rozhodnutích již řešil, a jak již bylo výše zmíněno, rozhodnutí odvolacího
soudu je na této otázce založeno. Oproti odvolacímu soudu, který neshledal
obchodní podmínky žalované v části týkající se dárkových certifikátů
diskriminujícími spotřebitele, prosazuje dovolatel názor, že jde o nepřiměřené
podmínky pro spotřebitele, jestliže platnost dárkových certifikátů je omezena
na dobu jednoho roku po zakoupení s tím, že poté pozbývají platnost bez náhrady
(nelze je ani zpětně vyměnit za hotovost). Zákon definuje spotřebitelské smlouvy jako: smlouvy kupní, smlouvy o dílo,
případně jiné smlouvy, pokud jsou smluvními stranami na jedné straně
spotřebitel a na druhé straně dodavatel (srov. § 52 obč. zák.). Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou
odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže
vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení
(odst. 1). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro
spotřebitele příznivější (odst. 3). Podle § 56 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v
rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou
nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Nepřípustná jsou zejména
ujednání, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění
odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu (odst. 3 písm. b/). Shora citovaná ustanovení představují obecnou úpravu spotřebitelské smlouvy,
kterou je třeba bez dalšího aplikovat na právní režim všech spotřebitelských
smluv. Představují transpozici směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4.
1993, o
nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách do českého práva. Ochrana poskytovaná spotřebitelům zmíněnou směrnicí vyžaduje, aby mohl
vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená v
předložené smlouvě nepřiměřená; vnitrostátní soud je pak povinen při použití
vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji
následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu
směrnice. Co se týče přílohy uvedené v čl. 3 odst. 3 směrnice, obsahuje
informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za
nepřiměřené. Podmínka uvedená v tomto seznamu nemusí být nezbytně považována za
nepřiměřenou a naopak, podmínka, která není v tomto seznamu uvedena, může být
za nepřiměřenou prohlášena. Ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. obsahuje
generální klauzuli, která obecně vymezuje nepřiměřená ujednání ve
spotřebitelských smlouvách, ve třetím odstavci tohoto ustanovení je pak uveden
demonstrativní výčet typově nepřiměřených ujednání. V posuzovaném případě je žalovanou spotřebiteli nabízen ke koupi tzv. dárkový
certifikát („slevový kupón“) v hodnotě 200,- až 2.000,- Kč s tím, že každý
předkladatel tohoto kupónu má právo po dobu jednoho roku použít jej při úhradě
kupní ceny vybraného zboží; žalovaná je po tuto dobu povinna započíst na kupní
cenu zboží, které nabízí formou internetového prodeje, popř. ve svých
provozovnách, nominální hodnotu kupónu (resp. zavazuje se odečíst částku, která
je na kupónu vyznačena, od kupní ceny vybraného zboží). Po uplynutí této doby
„pozbývá kupón platnosti“, tedy nemůže být použit k úhradě kupní ceny, přičemž
žalovaná nemá povinnost za kupón, který nebyl použit ve sjednané době k úhradě
kupní ceny vybraného zboží, „poskytovat náhradu“, resp. není povinna tomu, kdo
od něho kupón zakoupil (spotřebiteli), ani případnému dalšímu nabyvateli,
vrátit částku, která byla za kupón zaplacena, popř. její poměrnou část. Již ze samotného názvu produktu označeného jako „dárkový certifikát“, který je
žalovanou (dodavatelem) coby zboží spotřebiteli nabízen, je patrné, že má
sloužit k tomu, aby jeho pořizovatel, který míní další osobu obdarovat nikoli
penězi, umožnil obdarovanému vybrat si zboží (dar) podle vlastních představ. Je
výhradně na pořizovateli dárkového certifikátu (spotřebiteli), jak s ním
naloží. Nikoho totiž nelze nutit, aby zakoupenou věc zkonzumoval. Lze
přisvědčit odvolacímu soudu, že samo časové omezení možnosti použít kupón na
úhradu ceny vybraného zboží či služeb není způsobilé přivodit spotřebiteli
újmu. Doba jednoho roku, po kterou trvá právo použít kupón k úhradě kupní ceny
za vybrané zboží, je totiž přiměřená možnostem spotřebitele či další osoby, jíž
je kupón postoupen, provést výběr zboží uvážlivě a kupóny jsou v takových
nominálních hodnotách (tj. 200,- až 2.000,- Kč), které lze ve sjednané době bez
obtíží zcela vyčerpat. Jinak řečeno nominální hodnoty kupónů korespondují s
délkou lhůty, která je žalovanou určena pro uzavření kupní smlouvy s možností
použít kupón k úhradě kupní ceny za vybrané zboží.
Ujednání, ze kterého
vyplývá, že není-li dárkový certifikát (kupón) uplatněn ve lhůtě jednoho roku
od zakoupení, „pozbývá platnosti bez náhrady“, je sice výhodné toliko pro
žalovanou, nelze však dovozovat, že představuje nepřiměřenou podmínku
(zneužívající klausuli) pro spotřebitele. Spotřebitel kupuje dárkový certifikát
(kupón) s vědomím, že jeho platnost je časově omezena a nevýhodnost ujednání,
že za „nevyužitý“ kupón není poskytována „náhrada“, je vyvažována povinností
žalované přijmout kupón nejen od spotřebitele, ale od kteréhokoli držitele k
úhradě ceny jakéhokoli jím vybraného zboží (nejen žalovanou předem určeného
sortimentu). Navíc pouhá skutečnost, že došlo k ujednání v neprospěch
spotřebitele, neznamená, že došlo k zneužití postavení dodavatele. Skutečnost, že za „nevyužitý“ kupón nenáleží spotřebiteli náhrada, je v
obchodních podmínkách žalované vyjádřena mimo jakoukoli pochybnost jednoduchým
a srozumitelným jazykem. Je navíc v možnostech spotřebitele, aby zabránil
situaci, která by znamenala výhodu toliko pro žalovanou jako dodavatele, a to
jednoduše tím, že kupón při nákupu zboží ve sjednané době uplatní, případně
zajistí jeho uplatnění osobou, které kupón (dárkový certifikát) postoupil
(daroval). Jde přitom o aktivitu, kterou lze po spotřebiteli spravedlivě
požadovat. Smyslem ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. je sice ochránit
spotřebitele, avšak pouze před podmínkami nepřiměřenými (unfair terms) ve
spotřebitelských smlouvách. Může-li spotřebitel elementárním způsobem zabránit
tomu, aby došlo k porušení rovnováhy práv účastníků spotřebitelské smlouvy,
nelze mít sjednané podmínky za takové, které by ho nepřiměřeně diskriminovaly. Lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil při aplikaci § 55 a § 56 obč. zák. a
výtka, že nevzal na vědomí, resp. nezohlednil požadavky směrnice Rady
93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách,
implementované do vnitrostátního právního řádu, konkrétně do ustanovení § 56
obč. zák., je lichá. Žalobci se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a dovolací soud proto jeho dovolání jako
nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná
v této fázi řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla
vůči žalobci právo.