33 Cdo 1958/2024-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně M. J., zastoupené Mgr. Helenou Haškovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Na Kovárně 472/8, proti žalované ÚSPORNÉ REALIZACE s.r.o., se sídlem Praha 10, Korunní 1208/74, identifikační číslo osoby 015 19 042, o zaplacení 465 615 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 394 /2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 58 Co 50/2024-71, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 58 Co 50/2024-71, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 46 C 394/2022-60, řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“); zároveň rozhodl o nákladech řízení a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 2. 2024,
č. j. 58 Co 50/2024-71, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že soudní poplatek za návrh na zahájení řízení nebyl uhrazen spolu s jeho podáním, žalobkyně byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 1. 2023, č. j. 46 C 394/2022-14, vyzvána k jeho zaplacení ve výši 23 281 Kč do 15 dnů od doručení usnesení (dne 26. 1. 2023), usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 6. 2023, č. j. 46 C 394/2022-38, žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla jí opětovně zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku.
Žalobkyně dne 19. 6. 2023 požádala o možnost uhradit soudní poplatek za žalobu ve splátkách po 5 000 Kč s odůvodněním, že její majetkové a výdělkové poměry neumožňují zaplacení soudního poplatku naráz, neboť je nezaměstnaná, žije sama s dítětem, má příjmy z pronájmu, ale i velké výdaje. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2023, č. j. 46 C 394/2022-47, byla žalobkyni povolena úhrada soudního poplatku v 5měsíčních splátkách (4 první splátky po 5 000 Kč, poslední splátka 3 281 Kč) splatných k 20.
dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po doručení usnesení, pod ztrátou výhody splátek; usnesení bylo žalobkyni doručeno 17. 7. 2023, ta zaplatila pouze 3 splátky po 5 000 Kč (21. 7. 2023, 2. 11. 8. 2023, 24. 11. 2023).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně povolením splátek odložil úhradu soudního poplatku splatného již podáním žaloby, neboť povolení splátek nemá oporu v daňovém řádu, čímž modifikoval lhůtu k zaplacení soudního poplatku, který měla žalobkyně zaplatit nejpozději 20. 11. 2023. Jelikož žalobkyně v této lhůtě soudní poplatek nezaplatila, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. Pro úplnost dodal, že povinnost hradit soudní poplatek a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 13.
11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1286/16 ze dne 24. 5. 2016 či sp. zn. II. ÚS 438/18 ze dne 17. 4. 2018). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu na zahájení řízení soudu (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., kdy má za to, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, přičemž předkládá dovolacímu soudu k přezkumu otázky dle jejího přesvědčení dosud v praxi dovolacího soudu neřešené:
„zda musí usnesení o zaplacení soudního poplatku ve splátkách obsahovat poučení o následcích řádného nezaplacení splátek v podobě zastavení řízení, zda pokud usnesení, kterým bylo žalobkyni umožněno zaplatit soudní poplatek za žalobu ve splátkách, neobsahovalo poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovených splátkách, byl soud oprávněn řízení z tohoto důvodu zastavit, zda byl soud oprávněn řízení zastavit, pokud rozhodnutí o zaplacení soudního poplatku ve splátkách bylo vydáno v rozporu se zákonem, zda je v souladu s právem, pokud soud prvního stupně žalobkyni povolil splátky dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, podle nichž by se mělo uplatnit odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek až do doby meritorního rozhodnutí dle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích“.
Zejména namítá, že usnesení, kterým jí byly umožněny splátky soudního poplatku, neobsahovalo poučení o následku nezaplacení soudního poplatku spočívajícího v zastavení řízení. Upozorňuje na rozpor v odůvodnění napadeného usnesení, když dle odvolacího soudu povolení splátek soudního poplatku nemá oporu v zákonné úpravě, avšak nezaplacení splátky vede k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Má za to, že pokud soud prvního stupně povolil splátky dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, měla být povinnost zaplatit soudní poplatek uložena až v rozhodnutí, kterým se řízení končí, dále namítá, že z vnitřně rozporného usnesení o povolení splátek nebylo zřejmé, jaký režim pro úhradu soudního poplatku soud prvního stupně zvolil, a tudíž nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř.
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení otázky vlivu vadného a nesprávného usnesení soudu prvního stupně, kterým jí byly povoleny splátky soudního poplatku, na zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (splátky soudního poplatku). Předestřenou argumentací vytýká odvolacímu soudu, že se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s absencí poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku (jeho jednotlivé splátky) v usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo umožněno žalobkyni zaplatit soudní poplatek ve splátkách, a rovněž se nikterak nevypořádal s tím, že splátky byly žalobkyni povoleny dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tudíž jí měla být povinnost zaplatit soudní poplatek uložena až konečným rozhodnutím ve věci samé.
Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky splnění podmínek pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (jeho splátky) v případě, kdy bylo poplatníkovi umožněno zaplatit jej ve splátkách (pod ztrátou výhody splátek), aniž poplatník: 1.) byl poučen o následcích spojených s nezaplacením soudního poplatku - zastavením řízení, a 2.) splátky soudního poplatku byly povoleny výslovně s odkazem na § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, která doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.
Dovolání je důvodné. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v usnesení ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17, uvedl, že dojde-li na soud žádost „o povolení splátek“, je k jejímu vyřízení příslušný soud, nikoli předseda soudu.
Soud si ji posoudí dle obsahu: v případě nemajetné osoby jako žádost o osvobození od soudního poplatku, ať už částečné, či úplné; v případě osoby, která je vzhledem ke svým majetkovým poměrům schopna soudní poplatek zaplatit v delší lhůtě, než byla soudem stanovena, jako žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nebo jako žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, splňuje-li zákonem stanovené podmínky. Ačkoli zákon o soudních poplatcích výslovně neupravuje možnost úhrady soudního poplatku za řízení ve splátkách, je takováto úhrada přesto možná, neboť vyplývá jak z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tak i z jeho § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 6 téhož zákona.
Soud totiž může buď podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích určit lhůtu k zaplacení soudního poplatku, která bude přiměřená okolnostem sděleným žadatelem, případně ji prodloužit, anebo na základě žádosti účastníka řízení postupovat podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 6 téhož zákona a o povinnosti zaplatit poplatek rozhodnout až spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Těmito postupy jsou tak podle zvláštního senátu pokryty situace žadatelů o posečkání s úhradou soudního poplatku i úhrady soudního poplatku ve splátkách, neboť (bude-li jejich žádosti vyhověno) jim umožňují rozhodnout se, zda budou soudu zasílat soudní poplatek ve splátkách podle svých možností, nebo jej zaplatí jednorázově, a to v obou případech v rámci soudem stanovené lhůty.
Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, bod 32). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 o. s. ř. věta druhá, § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) tohoto zákona včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 1335/18, bod 9). Postup dle § 9 odst. 1 nebo podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích umožňující prodloužit lhůtu pro zaplacení soudního poplatku, respektive odložit jeho splatnost až do rozhodnutí o věci samé, je výjimkou z obecného pravidla, podle kterého je poplatek za řízení splatný s podáním žádosti. Nestačí proto okolnosti, jež osvědčující důvodnost takové žádosti pouze tvrdit, je nezbytné je rovněž i doložit. V opačném případě by prodloužení splatnosti či její odložení bylo pouhou formalitou a nikoli výjimkou.
Soud při posouzení žádosti o prodloužení splatnosti poplatku či o úhradu poplatku ve splátkách zásadně vychází jen z těch údajů, které žadatel doloží (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. 3 As 322 /2022). Smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm.
c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situace, kdy tvrdí, že není schopen soudní poplatek zaplatit z důvodu svých nepříznivých majetkových a výdělkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku z žaloby nebo odvolání již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se osvobození nepřiznává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1679/2015, a ze dne 29.
3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1424/2017). V posuzovaném případě byl soudní poplatek za žalobu splatný spolu s jejím podáním (dne 21. 9. 2022). Jelikož jej žalobkyně s žalobou nezaplatila, byla vyzvána k jeho zaplacení soudem prvního stupně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výzva obsahovala poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku v podobě zastavení řízení). Ve lhůtě stanovené výzvou k zaplacení soudního poplatku požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků; soud prvního stupně její žádosti nevyhověl.
Spolu s usnesením o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla žalobkyni zaslána opětovná výzva k zaplacení soudního poplatku, obsahující poučení o následcích jeho nezaplacení. Ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku žalobkyně požádala o jeho zaplacení ve splátkách po 5 000 Kč z důvodu zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Soud prvního stupně usnesením žalobkyni umožnil zaplatit soudní poplatek ve splátkách dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatků; usnesení disponuje pouze výrokovou částí a neobsahuje žádné poučení o zastavení řízení pro případ, že splátky nebudou řádně zaplaceny.
Z jeho obsahu tak není zřejmé, zda měl soud prvního stupně v úmyslu žalobkyni umožnit zaplacení soudního poplatku ve splátkách nebo odložit jeho splatnost až do rozhodnutí o věci samé. Usnesení soudu prvního stupně obsahuje ve výrokové části logický rozpor, v důsledku něhož po dovolatelce nelze spravedlivě požadovat, aby předpokládala, že při povolení splátek soudního poplatku dle § 9 odst. 4 písm c) zákona o soudních poplatcích (což je ustanovení odkládající splatnost soudního poplatku až do meritorního rozhodnutí, které vylučuje možnost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku), dojde k zastavení řízení, pokud jednotlivé splátky soudního poplatku řádně a včas nezaplatí.
Soud prvního stupně měl buď rozhodnout o povolení splátek (vyhovět návrhu žalobkyně by mohl pouze pokud by osvědčila okolnosti odůvodňující jejich povolení) nebo mohl rozhodnout o odložení splatnosti soudního poplatku dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (vyhovět by mohl pouze pokud by žalobkyně tvrdila a rovněž osvědčila skutečnosti rozhodné pro tento postup); kombinovat obě varianty však z logiky věci možné není, neboť jedna vylučuje druhou. Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu; dovolací soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.
s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.