33 Cdo 1997/2025-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalovaným 1) N. K. a 2) R. K., o zaplacení 565 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 351/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2016, č. j. 8 Co 570/2016-269, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných povinných společně a nerozdílně zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2012 do zaplacení z titulu ústní smlouvy o půjčce ze dne 31. 8. 2012.
Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 4. 2016, č. j. 18 C 351/2014-220, uložil žalovaným povinným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 935 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, v
rozsahu částky 565 000 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2016, č. j. 8 Co 570/2016-269, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v souladu se závěrem soudu prvního stupně uzavřel, že žalobce žalovaným dne 31. 8. 2012 předal částku 935 000 Kč, kterou dne 31. 8. 2012 vybral ze svého bankovního účtu. Pokud jde o tvrzenou částku 1 500 000 Kč soud prvního stupně správně dovodil, že se nejednalo o jistinu, kterou by žalobce žalovaným dne 31.
8. 2012 v hotovosti předal. Odvolací soud nepřehlédl, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena písemně, ani že si žalobce žalovanými nenechal potvrdit převzetí peněz. Na základě uzavřené smlouvy o půjčce tak vznikla žalovaným podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), povinnost vrátit žalobci částku 935 000 Kč se sjednaným úrokem a dalšími případnými závazky do 30. 9. 2012. Jelikož žalovaní svou povinnost ve sjednaném termínu splatnosti nesplnili, ocitli se podle § 517 odst. 1 obč. zák. od 1.
10. 2012 v prodlení a jsou povinni zaplatit i úroky z prodlení z dlužné částky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení závisí na vyřešení šesti otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Nesouhlas s právním posouzením věci v šesti dovoláním vymezených otázkách dovolatel buduje na vlastní skutkové verzi, že žalovaným zapůjčil částku ve výši 1 500 000 Kč. Odvolací soud přitom přejal skutková zjištění soudu prvního stupně, že ucelený řetězec nepřímých důkazů spolehlivě vyvrací žalobcovo tvrzení, že zástavní smlouva byla uzavřena k zajištění půjčky ve výši jistiny 1 500 000 Kč, a naopak jednoznačně prokazuje, že jistinou byla pouze částka 935 000 Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na dovoláním vymezených otázkách, neboť žalobce se snaží docílit změny skutkového stavu, než k jakému dospěl odvolací soud. Dovolatelem vymezené právní otázky tak nemohou založit přípustnost dovolání.
Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28.
3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci nejde. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.