33 Cdo 2028/2023-172
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Lukáš Kořínek 2ktransport s.r.o., se sídlem ve Varnsdorfu, Palackého 2760, identifikační číslo 02693003, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo 63998530, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o zaplacení 677.496,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 217/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2023, č. j. 53 Co 24/2023-153, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2023, č. j. 53 Co 24/2023-153, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
zaplacení částky 677.496,10 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastnice dne 27. 3. 2018 uzavřely smlouvu o sjednání flotilového havarijního pojištění. Dne 2. 11. 2020 došlo k dopravní nehodě, kdy řidič protijedoucího nákladního vozidla nedal přednost vozidlu, které řídil zaměstnanec žalobkyně, který byl nucen prudce zabrzdit. K vozidlu byl v době nehody připojen návěs, na němž byly převáženy dřevěné klády. V důsledku prudkého brždění vozidla došlo k posunu nákladu, který poškodil zadní stěnu kabiny vozidla. Předmětná škodní událost byla nahlášena žalované.
Žalovaná dopisem ze dne 7. 12. 2020 informovala žalobkyni o odložení škodní události bez výplaty pojistného plnění, a to s odkazem na výluku stanovenou v čl. 11 odst. 1 písm. f) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel (dále jen „VPP“), podle něhož se sjednané pojištění nevztahuje na škody způsobené nákladem nebo věcí přepravovaných pojištěným vozidlem, včetně škod způsobených nakládáním a vykládáním nákladu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že škoda byla způsobena věcí přepravovanou pojištěným vozidlem a podle VPP se na tyto případy pojištění nevztahuje.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 53 Co 24/2023-153, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování oznámením o uložení pokuty příkazem na místě (dále též „příkaz“), včetně průvodního dopisu Policie České republiky ze dne 8. 3. 2023. Podle příkazu ze dne 2. 11. 2020 došlo při brždění s vozidlem žalobkyně k posunutí nákladu na návěsu, kde byly naloženy dřevěné klády ze stromů, které byly bez kůry, mokré. Řidič žalobkyně neměl řádně upevněný náklad na návěsu, který narazil do zadní části kabiny, čímž řidič porušil § 52 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, za což mu byla příkazem na místě uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Příkaz na místě nabyl právní moci dne 2. 11. 2020.
Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Podle odvolacího soudu nebylo třeba provádět další dokazování k otázce toho, zda náklad na návěsu byl řádně upevněn či nikoliv, a aplikoval výluku podle čl. 11 písm. e) VPP, podle níž se pojištění nevztahuje na škodu způsobenou nesprávným uložením a upevněním nákladu na pojištěném nebo vlečeném vozidle.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť podle jejího přesvědčení rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky doposud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu neřešené, a to, zda je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán příkazem (rozhodnutím) o uložení pokuty na místě na základě § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Dovolatelka má za to, že odvolací soud zcela pominul část věty za středníkem v § 135 odst. 1 o.
s. ř., podle které soud není vázán rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, neboť institutem odpovídajícím „blokovému řízení“ je podle nyní platného přestupkového zákona institut „ukládání pokut příkazem na místě“. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále opět jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro řešení otázky, zda je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán příkazem ukládajícím pokutu na místě vydaným na základě § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena nebyla. Dovolání je důvodné. Podle § 135 o.
s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2). Podle § 91 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., správní orgán může příkazem na místě uložit pouze pokutu, pokud nestačí domluva a obviněný nebo osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku.
Příkazem na místě lze uložit pokutu nejvýše 10 000 Kč. Mladistvému obviněnému lze příkazem na místě uložit pokutu nejvýše 2 500 Kč; to neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou. Z důvodové zprávy k zákonu č.
250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se podává, že „současné blokové řízení se nahrazuje vydáním příkazu na místě podle § 150 odst. 5 správního řádu. Tuto formu bude možné využít stejně jako stávající blokové řízení na místě, tedy za přítomnosti účastníka řízení (rozuměj osoby, které je ukládána povinnost). Oproti blokovému řízení však bude možné příkazem na místě ukládat i záruku za splnění povinnosti a též povinnosti k nepeněžitému plnění (například zabrání věci).
Odůvodnění takového příkazu lze podle správního řádu nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podpisem takového prohlášení ze strany účastníka se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. V případě ukládání povinností k peněžitému plnění (pokuty nebo záruky za splnění povinnosti) je třeba z hlediska evidence a bezpečnosti výkonu této agendy zachovat stávající systém, tedy budou vydávány evidované příkazové bloky (na povinnost na místě zaplacenou a na povinnost na místě nezaplacenou).
Příkazové bloky tedy budou formulářovým písemným vyhotovením příkazu na místě, kterým je ukládána pokuta nebo záruka za splnění povinnosti…Příkazové bloky budou vydávány jako pokutové bloky v současné době.“. K aplikovatelnosti judikatury k (již zrušenému) přestupkovému zákonu ohledně blokového řízení na příkazní řízení podle zákona o odpovědnosti za přestupky se přihlásil i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 9 As 28/2020. Je tedy zřejmé, že soud není vázán příkazem, jímž byla na místě uložena pokuta, byť v § 135 o.
s. ř. je i nadále používán termín blokové řízení. Jak je uvedeno výše, jestliže soud nebyl vázán rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, upraveném v dnes již zrušeném zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nemůže být vázán ani příkazem na místě, upraveným v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, kterým bylo blokové řízení nahrazeno. Pokud tedy odvolací soud v projednávané věci vycházel z vázanosti takovým
rozhodnutím podle § 135 odst. 1 o. s. ř., je v tomto ohledu jeho právní posouzení nesprávné. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř., zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozsudku vysloveným. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Václav Duda předseda senátu