33 Cdo 206/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
M. S. (dříve S.), zastoupeného JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v
Praze 4, Přímětická 1185, proti žalované I. M., zastoupené PhDr. Mgr. Darinou
Švábovou, advokátkou se sídlem ve Hlinsku, Poděbradovo náměstí 130, o 180.000,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C
76/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-
pobočky v Pardubicích ze dne 24. ledna 2007, č. j. 18 Co 412/2006-198, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 24.
ledna 2007, č. j. 18 Co 412/2006-198, se ve výrocích I., II., IV. a V. ruší a
věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. dubna 2006, č. j. 6 C 76/2004-151, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci
částku 180.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 9. 10. 2003 do zaplacení a
rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 9. 2003 byla mezi
žalobcem podnikajícím pod obchodní firmou M. S. – A., realitní kancelář,
zastoupeným Janou Jonášovou, jako zprostředkovatelem a žalovanou jako zájemkyní
uzavřena smlouva „o nevýhradním zprostředkování“, na jejímž základě se
zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemkyně měla
příležitost uzavřít s třetí osobou dohodu o převodu členských práv a
povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu Praha 5, jejichž
součástí je i právo nájmu bytu č. 39 o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v P. 5,
v ulici M. 1978/4 (dále jen „smlouva o převodu členských práv a povinností“). Cena za převod byla dohodnuta částkou 1,800.000,- Kč. Za zprostředkovatelskou
činnost měl žalobce obdržet odměnu rovnající se rozdílu mezi částkou, kterou za
převod zaplatí třetí osoba (nabyvatel členských práv a povinností) a žalovanou
požadovanou částkou 1,800.000,- Kč; splatnost odměny měla nastat nejpozději
při podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností. Pro případ prodlení
zájemkyně s její úhradou byla dohodnuta smluvní pokuta ve prospěch
zprostředkovatele ve výši 10 % z požadované ceny převodu. Dne 1. 10. 2003
uzavřela žalovaná s R. Č. (dále též „nabyvatelka“) za účasti žalobce smlouvu „o
budoucím uzavření dohody o převodu členských práv a povinností“, jejímž obsahem
byl závazek žalované a nabyvatelky uzavřít do 8. 10. 2003 realizační smlouvu a
dohoda o ceně převodu ve výši 1,870.000,- Kč; smlouva o převodu členských práv
a povinností byla uzavřena dne 8. 10. 2003. Povinnost k úhradě dohodnuté odměny
žalobci žalovaná dosud nesplnila. Soud prvního stupně neshledal neplatnou
smlouvu o nevýhradním zastoupení ani žalobou uplatněný požadavek žalobce
rozporným s dobrými mravy. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. ledna 2007, č. j. 18 Co
412/2006-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl
(výrok I.), uložil žalobci zaplatit České republice na účet Okresního soudu v
Chrudimi náklady řízení před okresním soudem ve výši 39.467,- Kč a náklady před
odvolacím soudem 39.575,- Kč (výrok II.), přiznal ustanovené advokátce žalované
PhDr. Mgr. D. Š. právo na náhradu nákladů zastoupení v částce 33.219,- Kč za
řízení před okresním soudem a v částce 20.833,- Kč za řízení před odvolacím
soudem (výrok III.), rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z
odvolání ve výši 7.200,- Kč (výrok IV.) a o tom, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.). Po
zopakování části důkazů a vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně
odvolací soud uzavřel, že smlouvu ze dne 26. 9. 2003 uzavřel na straně
zprostředkovatele subjekt označený jako „A., realitní kancelář, s místem
podnikání v P.
4,“, zastoupený Janou Jonášovou, která byla zmocněna žalobcem,
podnikajícím pod obchodní firmou „M. S. - A., realitní kancelář, s místem
podnikání v P. 4, k provádění veškerých procesních úkonů souvisejících s
činností v rámci předmětu podnikání – zprostředkovatelská činnost v oblasti
obchodu a služeb, a to včetně podpisu smluv a dohod ohledně prodeje bytů a
nemovitostí, převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v
bytových družstvech, zprostředkovatelských smluv a smluv rezervačních, i k
převzetí rezervačních záloh na základě uvedených smluv. Opíraje se o § 8 odst. 2 a § 9 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku) dovodil, že smlouvu o
nevýhradním zastoupení uzavřel k právním úkonům nezpůsobilý subjekt, neboť
nejde o osobou právnickou ani o osobu fyzickou, jelikož nebyla identifikována
svým jménem a příjmením. Podle odvolacího soudu označení tohoto subjektu nelze
považovat za nesprávné, protože použité údaje jej neidentifikují nezaměnitelně
a nedostatek nezbytných údajů nelze podřadit ani pod písařskou chybu. Akcentuje, že při uzavírání smlouvy žalobce nevystupoval osobně, nýbrž smlouva
byla uzavřena v zastoupení J. J., která se neprokázala plnou mocí, z níž by
žalovaná mohla zjistit, že smlouvu uzavírá s nepřítomným žalobcem. Bez významu
pro posouzení otázky způsobilosti k právním úkonům jsou údaje v záhlaví smlouvy
– identifikační číslo přidělené žalobci jako fyzické osobě a údaj o sídlu
realitní kanceláře, jestliže tento právní úkon nebyl učiněn pod jménem a
příjmením žalobce. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2000,
sp. zn. 29 Cdo 613/99, dovodil, že nebyla-li smlouva ze dne 26. 9. 2003
uzavřena způsobilým subjektem, je neplatná podle § 38 odst. 1 občanského
zákoníku a žalobce se nemůže domáhat jakéhokoliv z ní plynoucího nároku včetně
požadavku na zaplacení smluvní pokuty. S přihlédnutím k důvodu, jenž vedl ke
změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně a k zamítnutí žaloby, se
odvolací soud nezabýval zbývajícími odvolacími námitkami.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Není
srozuměn se závěrem, že smlouva ze dne 26. 9. 2003 byla uzavřena subjektem
nezpůsobilým k právním úkonům. Na základě výkladu § 8 až § 12 a § 13 obchodního
zákoníku, za použití výkladových pravidel podle § 35 obč. zák. má zato, že
odvolací soud pochybil, neboť žalované bylo beze vší pochybnosti jasné, kdo
jsou účastníci uvedené smlouvy. Zdůrazňuje - a pro svůj závěr nachází oporu v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 1158/2003
(nesprávně uvedeno 29 Cdo 11158/2003) - že označení účastníka smlouvy, schází-
li některý z jej určujících údajů, je sice vadné, ale tato vada sama o sobě
nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho
výkladem, popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon
učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Odvolacímu soudu vytýká, že
nepřihlédl k údajům uvedeným v záhlaví smlouvy ze dne 26. 9. 2003, které
označovaly zprostředkovatele jako „A., realitní kancelář, sídlo: P. 4-K.,
kancelář: K. 3, P. 1-N. M., tel.:, fax:, e-mail:, internet:, a k tomu, že již
1. 10. 2003, tj. pět dní po uzavření smlouvy o nevýhradním zastoupení, uzavřel
(jako vedlejší účastník), označený jménem a příjmením včetně dalších
identifikačních znaků, společně s I. M. a žalovanou smlouvu o uzavření dohody o
převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Rozhodnutí
odvolacího soudu vychází z nesprávného skutkové zjištění, že žalované nebyla
předložena plná moc opravňující J. J.u k jednání za žalobce. Jak vyplývá z
obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 22. 1. 2007, byl
žalované obsah plné moci znám. Toto zjištění učinil až odvolací soud a pokud na
něm založil své rozhodnutí, došlo k porušení zásady dvojinstančnosti soudního
řízení. Závěrem dovolatel vznesl výhradu vůči hodnocení výpovědi svědka Bubly. S tímto odůvodněním navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu
byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z
uvedených vad podle obsahu dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z
obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval pouze výslovně uplatněnými
dovolacími důvody tak, jak byly žalobcem obsahově vymezeny, a dospěl k závěru,
že dovolání je opodstatněné. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry. Podle § 38 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej
učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle § 8 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném k 26. 9. 2003 (dále jen
„obch. zák.“), obchodní firma (dále jen "firma") je název, pod kterým je
podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní
úkony pod svou firmou. Podle § 8 odst. 2 obch. zák. na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku
se nevztahují ustanovení o firmě; právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou
osobou, pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým
názvem. U svého jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v
obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení
za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními
předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je
chráněn právem proti nekalé soutěži. Podle § 9 odst. 1 obch. zák. firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a
příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek
odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této
osobě nebo druhu podnikání. Podle § 13 odst. 1 obch. zák. je-li podnikatelem fyzická osoba,
jedná osobně nebo za ni jedná zástupce. Z ustanovení § 38 odst. 1 obč. zák. je zřejmé, že jednou ze základních podmínek
platnosti právního úkonu je, že subjekt, který právní úkon činí, má způsobilost
k právním úkonům. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001,
uveřejněném pod R 55/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a
odůvodnil závěr, podle něhož, uvede-li v písemném právním úkonu obchodní
společnost nebo jiný podnikatel své obchodní jméno (dnes obchodní firmu)
nepřesně nebo neúplně, nelze z toho důvodně dovozovat, že by právní úkon učinil
někdo jiný (od něj odlišná obchodní společnost, jiná právnická osoba, popřípadě
fyzická osoba). Opačný názor by měl za následek, že by právní úkon byl přičítán
někomu, kdo jej neučinil; v případě, že by nepřesně nebo neúplně uvedené
obchodní jméno neodpovídalo žádné obchodní společnosti nebo jinému podnikateli,
by pak znamenalo, že právní úkon vlastně nebyl - ačkoliv došlo k projevu vůle k
právnímu úkonu směřující - učiněn. Ve skutečnosti jde o vadu projevu vůle,
která způsobuje, nelze-li ji odstranit pomocí výkladu (§ 266 obch. zák., § 35
odst. 2 a 3 obč. zák.), neplatnost právního úkonu (§ 37 odst.1 obč. zák.). V rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn.
2 Cdon 824/97, uveřejněném pod R
9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud uzavřel, že z
hlediska závad v označení účastníků smlouvy jsou obecně možné dvě základní
situace. První z nich se pojí se stavem, kdy označení účastníka smlouvy je
formálně bezvadné (zahrnuje všechny potřebné identifikační znaky) a právní úkon
tudíž obligatorní náležitosti má, avšak uvedená smluvní strana není způsobilá k
právním úkonům [např. jde o právnickou osobu, která přede dnem uzavření smlouvy
již zanikla (byla vymazána z obchodního rejstříku)]. Takový nedostatek
způsobuje absolutní neplatnost smlouvy podle ustanovení § 38 odst. 1 obč. zák.,
která již nemůže být zhojena. Oproti tomu ve druhém případě jde o to, že
účastník smlouvy je označen vadně (nesprávně či neúplně). O typicky nesprávné
označení účastníka smlouvy jde, je-li některý z jej identifikujících znaků
použit vadně (zkomoleně, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), popř. některý z těchto znaků chybí. Taková vada v označení osoby, která je účastníkem
smlouvy, pak sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy, pokud lze z celého
obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností,
za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Od výše uvedených závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani v této věci. Zprostředkovatel byl ve smlouvě ze dne 26. 9. 2003 označen způsobem „A.,
realitní kancelář,sídlo: I. 885, P. 4-K., kancelář: K. 3, P. 1-N. M.,tel.:,
fax: e-mail:, internet:“ (smlouvu za žalobce uzavírala J. J. na základě plné
moci ze dne 19. 6. 2003, ve které byl žalobce označen jménem, příjmením,
bydlištěm a rodným číslem). Takové označení účastníka smlouvy je nepochybně označením vadným, když
neodpovídá obchodní firmě žalobce. Je ovšem nepochybné, že žalobce je
existující fyzickou osobou, jež má v právních vztazích vystupovat pod svým
jménem a příjmením s možným odlišujícím dodatkem „A., realitní kancelář“. S přihlédnutím k těmto skutečnostem bylo nezbytné za účelem odstranění vady
projevu vůle provést výklad smlouvy podle § 35 odst. 2 obč. zák.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež se za výše popsaného skutkového
stavu omezilo na závěr, že zprostředkovatelskou smlouvu uzavřel neexistující
subjekt, je z pohledu výše formulovaných závěrů neúplné a tudíž i nesprávné.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený
rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.
Protože jeho zbývající výhrady byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo
napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich
opodstatněností se dovolací soud nezabýval.
V dalším řízení odvolací soud neponechá stranou všechny odvolací námitky, jimiž
se vzhledem k zaujatému právnímu názoru nezabýval; rovněž nepomine, že k datu
podpisu smlouvy o převodu členských práv a povinností měl žalobce k dispozici
celou částku 1,870.000,- Kč, přičemž smluvní pokuta byla podle bodu 4.2.
smlouvy ze dne 26. 9. 2003 sjednána pro případ prodlení se zaplacením odměny
zprostředkovateli (bod 4. 1.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25.února 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu