33 Cdo 2072/2025-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Pavla Žižky, sídlem Úpice, Na Veselce 1013, identifikační číslo osoby 72085584, zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 987/11, proti žalovanému městu Česká Skalice, se sídlem Česká Skalice, třída T. G. Masaryka 80, identifikační číslo osoby 00272591, zastoupenému Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Hořická 28/8, o zaplacení 126 440 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 58 C 33/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2025, č. j. 47 Co 52/2025-47, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Náchodě z dne 19. 2. 2025, č. j. 58 C 33/2024-37, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2025, č. j. 47 Co 52/2025-47, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 58 C 33/2024-37, zastavil řízení v projednávané věci s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu; zároveň rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Obě výše zmíněná usnesení žalobce (dále též „dovolatel“) napadá dovoláním, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud „v souvislosti s posouzením procesního práva zvolil postup, který je v rozporu s rozhodovací praxí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, a zároveň jde o otázku dosud v rozhodovací praxi neřešenou“. Namítá, že „při otázce posouzení nepříslušnosti obecného soudu k rozhodování věci samé došlo k nesprávnému právnímu posouzení, kdy obecný soud nesprávně konstatoval vlastní nepříslušnost k rozhodnutí ve věci, což vedlo k vydání nesprávného rozhodnutí, které bylo následně opět nesprávně potvrzeno odvolacím soudem“. S poukazem na důvodovou zprávu k návrhu zákona o elektronických komunikacích prosazuje názor, že je-li předmětem sporu peněžité plnění, nespadá rozhodování o tomto nároku pod pravomoc Českého telekomunikačního úřadu. Rozhodnutím soudů vytýká, že se bez ohledu na předmět sporu zaměřily pouze na „osobní podmínku“, aniž zkoumaly povahu sporu a nezohlednily věcný předpoklad (předmět sporu).
4. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.); opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti usnesení soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 věty první ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
9. Dovolatel avizuje nepřípustně dva důvody přípustnosti dovolání k jedné procesní otázce (tvrdí, že odvolací soud při řešení otázky procesního práva zvolil postup, který je v rozporu s rozhodovací praxí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, a zároveň tvrdí, že jde o otázku dosud v rozhodovací praxi neřešenou) a jeho argumentace míří vůči správnosti posouzení otázky pravomoci soudu rozhodovat spor v této věci. Podstatou jeho námitek je přesvědčení, jež vyvozuje z citace části důvodové zprávy k návrhu zákona o elektronických komunikacích, podle které měly být z pravomoci Českého telekomunikačního úřadu (dále jen jako „ČTÚ“) vyňaty spory o plnění povinnosti k peněžitým plněním, a dále výtka, že odvolací soud při právním posouzení otázky pravomoci soudu nevzal v úvahu, co je předmětem sporu (tzv. věcný předpoklad).
10. K prvně uvedenému stačí uvést, že odkaz na důvodovou zprávu k původnímu návrhu zákona o elektronických komunikacích, je vzhledem k úpravě, která na projednávanou věc dopadá (zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění), zjevně obsoletní, přičemž přesvědčení dovolatele o pravomoci soudů k řešení „sporů o peněžité plnění“ nevyplývá ani z rozhodovací praxe tzv. zvláštního kompetenčního senátu, na kterou se dovolatel jen v obecné rovině odvolává. Nelze přisvědčit ani výtce, že odvolací soud při posouzení pravomoci k projednání věci nepřihlédl k podstatě či předmětu sporu. Z odstavců 6 a 8 odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že při svém posouzení vzal v úvahu nejen to, co je předmětem řízení (úhrada odměny za poskytnuté služby elektronických komunikací), ale i co bylo předmětem závazkového vztahu účastníků, tedy zjištění (jež nebylo zpochybněno), že žalobce (poskytovatel veřejně dostupné služby) poskytoval žalovanému veřejně dostupnou službu elektronických komunikací (přístup k internetu). Námitka dovolatele, že odvolací soud v souvislosti s posouzením uvedené otázky nevzal v potaz uvedené skutečnosti, proto důvodná není a přípustnost dovolání nezakládá.
11. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu