33 Cdo 2146/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce LONDON LEGAL SOLUTIONS (UK) LTD se sídlem ve Farringdon Street 32, Londýn EC 4A 4 HJ, Spojené království Velké Britanie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Lucií Bicekovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1, proti žalované K. V., o 4.900,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 114 C 46/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2013, č. j. 30 Co 384/2013-35, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil ve výroku o nákladech řízení platební rozkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. července 2013, č. j. 114 C 46/2013-23; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), který jedině přichází v dané věci v úvahu pro založení přípustnosti podaného dovolání, je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří nákladový výrok dovoláním napadeného usnesení. I pro něj ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle § 237 není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Protože žalobkyní požadovaná částka nákladů řízení nepřevyšuje limit 50.000,- Kč, není dovolání přípustné z důvodu uvedeného v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Václav Duda předseda senátu