33 Cdo 2164/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED se sídlem v Londýně, Julian Close 29, Spojené
království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským,
advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému Ing. J. K., o
zaplacení částky 55.003,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u
Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 285/2007, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2009,
č. j. 51 Co 420/2009-114, ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2010, č.
j. 51 Co 420/2009-129, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 55.003,- Kč s příslušenstvím
z titulu pohledávky, která jí byla postoupena společností Jesenické minerální
vody, s. r. o. (dříve KT METAL PLUS s.r.o.). Dále požadovala zaplacení smluvní
pokuty ve výši 2.000,- Kč. Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 11 C 285/2007-78, uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobkyni částku 55.003,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z
částky 6.219,-Kč od 16. 12. 2002 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši
2.000,-Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č.j. 51 Co
420/2009-114 ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2010, č. j. 51 Co
420/2009-129, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném
rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalovaný jako jednatel společnosti
Jesenické minerální vody, s.r.o. (dříve KT METAL PLUS s.r.o.) uzavřel dne 27. 9. 2001 se společností Leasing České spořitelny, a. s. (dříve Corfina, a.s.)
leasingovou smlouvu č. 91/7/0817/053, jejímž předmětem byla počítačová sestava. Protože společnost Jesenické minerální vody, s.r.o. (leasingový nájemce)
nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, společnost Leasing České spořitelny,
a.s. (pronajímatel) leasingovou smlouvu k 15. 12. 2002 vypověděla a dne 1. 8. 2005 zaslala společnosti Jesenické minerální vody, s. r. o. konečné vyúčtování
leasingu ve výši 55.003,-Kč s tím, že tato částka sestává z dlužných
leasingových splátek, ze smluvní pokuty ve výši 17.183,-Kč vypočtené podle čl. 5 Všeobecných smluvních podmínek a ze smluvní pokuty ve výši 38.247,-Kč
představující zůstatkovou účetní hodnotu předmětu leasingu kde dni výpovědi
leasingové smlouvy. Smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč se leasingový nájemce
zavázal pronajímateli zaplatit za porušení kteréhokoliv ustanovení leasingové
smlouvy. Společnost Leasing České spořitelny, a. s. uzavřela dne 2. 2. 2006 se
společností Matco, s.r.o. smlouvu, na základě které jí postoupila pohledávky,
mimo jiné i pohledávku za společností Jesenické minerální vody, s.r.o. (dříve
KT METAL PLUS s.r.o.); tuto pohledávku specifikovala osobou dlužníka (Jesenické
minerální vody, s.r.o., právním titulem (leasingová smlouva) a výší (105.348,-
Kč). Dne 6. 2. 2006 společnost Matco, s.r.o. uzavřela s žalobkyní smlouvu
označenou č. E2995/0, podle které jí postoupila pohledávku za společností
Jesenické minerální vody, s.r.o.) v účetní hodnotě k 31. 12. 2005 ve výši
61.886,- Kč z titulu leasingové smlouvy uzavřené s Leasing České spořitelny,
a.s., jejímž předmětem je PC sestava s poznámkou, že v souvislosti s
pohledávkou byl odsouzen žalovaný. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku
ze dne 12. prosince 2005, č. j. 1 T 56/2004-668, byl žalovaný pravomocně uznán
vinným z podvodu týkajícího se shora označeného leasingu a poškozená společnost
Leasing České spořitelny, a. s. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána
na občanskoprávní řízení.
Zatímco soud prvního stupně na podkladě těchto zjištění uzavřel, že smlouvou o
postoupení pohledávek byla žalobkyni dne 6. 2. 2006 postoupena i pohledávka za
žalovaným z titulu náhrady škody, odvolací soud dospěl k závěru, že na
žalobkyni tato pohledávka platně nepřešla. Pohledávka společnosti Leasing České
spořitelny, a.s. za žalovaným z titulu náhrady škody byla sice spolu s
pohledávkou za společností Jesenické minerální vody, s.r.o. dne 2. 2. 2006
platně postoupena společnosti Matco, s.r.o., z obsahu smlouvy č. E2995/0
uzavřené dne 6. 2. 2006 však již nevyplývá, že byla dále postoupena žalobkyni. Poznámka v čl. I smlouvy toho obsahu, že „v souvislosti s převáděnou
pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K…“ nestačí k závěru o současném postoupení
pohledávky za žalovaným z titulu náhrady škody. Ve světle požadavku určitosti
označení postupované pohledávky podle § 37 odst. 1 a § 524 odst. 1 a 2 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako
„obč. zák.“), neobstojí poznámka o postoupení „všech práv a povinností s
postupovanou pohledávkou spojených“. Navíc nárok na náhradu škody není právem
spojeným s pohledávkou za dlužnicí Jesenické minerální vody, s.r.o. Pokud jde
o nárok na smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč za „porušení kteréhokoli z ujednání
leasingové smlouvy“ vyplývající z čl. 4 písm. b) Všeobecných smluvních
podmínek k leasingové smlouvě, dospěl odvolací soud k závěru, že ujednání
leasingové smlouvy porušil leasingový nájemce (tj. Jesenické minerální vody,
s.r.o.), nikoliv žalovaný, který tak není v řízení o zaplacení 2.000,- Kč věcně
pasivně legitimován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu, že není věcně legitimovaná k uplatnění nároku na
náhradu škody vůči žalovanému. Předně namítá, že odvolací soud nesprávně
vyhodnotil obsah smlouvy o postoupení pohledávek č. E2995/0 uzavřené mezi ní
jako postupníkem a společností Matco, s. r. o. jako postupitelem dne 6. 2. 2006, jestliže dovodil, že jí pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody,
kterou způsobil jako zástupce leasingového nájemce (Jesenické minerální vody,
s. r. o.) protiprávním jednáním při uzavírání leasingové smlouvy, nebyla
postoupena. Oproti odvolacímu soudu posazuje názor, že z poznámky „v
souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K. (...)“ v rubrice „Specifikace
pohledávky“ je zřejmé, že úmyslem smluvních stran bylo společně s pohledávkou z
leasingové smlouvy postoupit i právo postupitele na náhradu škody vůči
žalovanému, které považovaly za právo související s převáděnou pohledávkou. Nadále je také přesvědčena, že žalobou uplatněné právo na ni přešlo podle § 524
odst. 2 obč. zák., neboť právo na náhradu škody je právem spojeným s převáděnou
pohledávkou, jejímž titulem je plnění ze smlouvy, jestliže škoda vznikla
jednáním, které přímo souviselo s uzavřením této smlouvy a má vliv na možnost
požadovat plnění ze smlouvy po dlužníkovi. Vytýká odvolacímu soudu, že
ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. vyložil příliš restriktivně. Z uvedených
důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako
způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i
jednotlivé jeho výroky. Každé podání účastníka řízení, tudíž i dovolání, je
nutné posuzovat podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalobkyně
výslovně uvádí, že dovolání podává „proti všem výrokům“ rozhodnutí odvolacího
soudu, z obsahu dovolání vyplývá, že uplatněnými argumenty proti rozhodnutí o
věci samé ve skutečnosti brojí výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací
změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 55.003,- Kč s
příslušenstvím. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně ohledně smluvní pokuty ve výši 2.000,- Kč, by
dovolání nebylo podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolání
neobsahuje rovněž žádné konkrétní výhrady proti nákladovému výroku rozsudku
odvolacího soudu; i kdyby žalobkyně nesouhlas s tímto výrokem odůvodnila,
nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003). Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu
přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu
spisu se nepodávají. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. V rámci tohoto dovolacího důvodu
žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil obsah smlouvy o
postoupení pohledávky uzavřené dne 6. 2. 2006 mezi ní a společností Matco,
s.r.o., jestliže uzavřel, že předmětem postoupení byla pouze pohledávka za
společností KT METAL PLUS, s.r.o. (jejímž právním nástupcem se stala společnost
Jesenické minerální vody, s.r.o.) z titulu plnění z leasingové smlouvy a nikoli
též pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody. Je přesvědčena, že takový
závěr nemá oporu ve zmíněném listinném důkazu. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba
považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za
řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v
hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo
které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti,
pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje
ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném
dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné
pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v časopise Soubor
rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazku 1, pod č. C 8). Již v rozsudcích z 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a z 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99, Nejvyšší soud dovodil, že interpretace obsahu právního
úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již
učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k
tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve
vzájemné shodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich
smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně,
určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí,
že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich
práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného
projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat
důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.
Odvolací soud vyložil obsah ujednání obsažených ve smlouvě o postoupení
pohledávky č. E2995/0 uzavřené mezi společností Matco, s.r.o. (jako
postupitelem) a žalobkyní (jako postupníkem) dne 6. 2. 2006 (dále jen „smlouva
o postoupení pohledávek“) v souladu se shora zmiňovanými zásadami. Pohledávka,
kterou žalobkyni postoupila společnost Matco s.r.o., byla ve smlouvě o
postoupení pohledávek ze 6. 2. 2006 specifikována osobou dlužníka (Jesenické
minerální vody, s.r.o.), původním titulem („leasingová smlouva č. 91/7/0817/053
ze dne 27. 9. 2001, jejímž /fiktivním/ předmětem je sestava PC RedBox CPU
Pentium III), účetní hodnotou pohledávky k 31. 12. 2005 („61.886,- Kč“) a
způsobem zajištění (uznáním dluhu ze strany Jesenické minerální vody, s.r.o. ze
dne 24. 8. 2005). Ve spojitosti se specifikací pohledávky je poznamenáno, že „V
souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K.“. Mezi účastníky bylo
ujednáno, že „Postupitel tímto postupuje výše specifikovanou pohledávku na
postupníka včetně všeho příslušenství a zajištění a všech práv s pohledávkou
spojených a postupník tuto pohledávku přijímá“. Lze přisvědčit odvolacímu
soudu, že z textu smlouvy uzavřené 6. 2. 2006 (z toho, co v ní bylo slovy
vyjádřeno) nevyplývá, že by předmětem postoupení měla být i pohledávka za
žalovaným z titulu náhrady škody. Z pouhé informace o skutečnosti, že v
souvislosti s postupovanou pohledávkou za společností Jesenické minerální vody,
s.r.o. z titulu leasingové smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2001 byl odsouzen
žalovaný, nelze vyvozovat závěr, že předmětem převodu byla rovněž pohledávka za
jinou osobou než je dlužník z leasingové smlouvy, a z jiného titulu než je
leasingová smlouva. Pokud chtěly smluvní strany smlouvou o převodu pohledávek
převést rovněž pohledávku, kterou měl věřitel z leasingové smlouvy vůči
žalovanému z titulu náhrady škody, nic jim nebránilo vyjádřit to ve smlouvě
uvedením žalovaného jako dlužníka a právním titulem takové pohledávky. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže zjištěný skutkový stav
nepoměřoval ustanovením 524 odst. 2 obč. zák. Prosazuje názor, že žalovaná
pohledávka na ni přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2006 jako
právo spojené s pohledávkou za obchodní společností Jesenické minerální vody,
s.r.o. z leasingové smlouvy.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postupovanou pohledávkou přechází i její
příslušenství a všechna práva s ní spojená. Příslušenstvím pohledávky se rozumí
úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím
vymáháním. Pod slovním spojením „práva s pohledávkou spojená“ se rozumí zejména
práva věřitele na zajištění pohledávky (např. zástavní právo, které zajišťuje
postoupenou pohledávku), právo na soudní uplatnění pohledávky (nárok) včetně
oprávnění exekučně ji vymoci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M.,
Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009, 1570 s.). Nelze jím však rozumět právo vyplývající ze
zcela odlišné právní skutečnosti, vůči odlišnému dlužníku, které má k převáděné
pohledávce pouze ten vztah, že vyplývají ze skutkově spolu souvisejícího
právního úkonu a protiprávního jednání.
Nelze tedy než uzavřít, že žádný z uplatněných dovolacích důvodů nebyl v daném
případě naplněn. Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním
zpochybněných závěrů správný Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části
věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy
žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na
jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. února 2012
JUDr. Ivana Z l
a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu