USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců
JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CZ IZOLACE s.r.o., se
sídlem Ostrava, Stará Bělá, Blanická 834/140, identifikační číslo osoby
47973391, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem se sídlem Ostrava,
Jiráskovo náměstí 121/8, za účasti O2 Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4,
Michle, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené
Mgr. Petrem Holečkem, advokátem, se sídlem Ostrava, Purkyňova 787/6, o žalobě
proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 63 C 130/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2024, č. j. 71 Co 15/2024-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího
řízení 5 070 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátaka Mgr.
Petra Holečka.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 9.
2023, č. j. 63 C 130/2023-83, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen jako „ČTÚ“) ze
dne 6. 5. 2021, č. j. ČTÚ-13 756/2013-638/XXV, ve znění opraveného rozhodnutí
ze dne 9. 5. 2022, č. j. ČTÚ-13756/2013-638/XXVIII, a rozhodnutí předsedkyně
Rady ČTÚ ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-28 015/2021-603; zároveň rozhodl o
nákladech řízení.
2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též
„dovolatelka“) dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil o
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky týkající se
výkladu § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o
změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12.
2011, dále při posouzení otázky týkající se jeho postupu podle § 157 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dále
má za to, že otázku výkladu § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“) by měl dovolací soud vyřešit jinak – odlišně od své
dosavadní rozhodovací praxe. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud
napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuelně se domáhá změny
rozsudku odvolacího soudu.
4. Účastnice navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl,
případně zamítl.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k
tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda
dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou.
9. Dovolání není přípustné.
10. Prosazuje-li dovolatelka v souvislosti s posouzením otázky výkladu §
64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně
některých souvisejících zákonů ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2011,
že účastnice neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, zda a v jaké
kvalitě poskytovala žalobkyni služby, jde o námitku skutkové povahy. Skutkový
stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a
pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem
(opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o.
s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní
normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního
posouzení. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny,
odpovídá skutkový závěr, že poskytovatelka připojení poskytovala ve smlouvě
sjednanou službu (byť starší a pomalejší) ve sjednané kvalitě, kterou ukončila
z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou ceny. Není zde extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na
libovůli, takže ani namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování
skutkového stavu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod
žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS
3093/13). Její obrana byla primárně založena na promlčení práva účastnice na
úhradu ceny a na přesvědčení, že služby nebyly žalobkyní poskytovány ve
sjednané kvalitě. Posouzení otázky splnění povinnosti tvrdit a prokázat
rozhodné skutečnosti účastnicí - věřitelkou odvolacím soudem je v souladu se
závěry, jež vyplývají z ustálené soudní praxe reprezentované též v rozhodnutí,
na které dovolatelka sama poukázala. Dovolací argumentace založená na popření
skutkových zjištění vzešlých z provedeného dokazování přípustnost dovolání
nezakládá.
11. K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř.
dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka
naplněna není, jsou bezcenné výtky žalobkyně, že neuvedení důvodu neprovedení
některého z navrhovaných důkazů je vadou rozsudku, která způsobuje jeho
nepřezkoumatelnost a porušení jejího práva na spravedlivý proces.
12. Otázka stavení promlčecí lhůty (výkladu § 402 obch. zák.), kterou
dovolatelka předkládá k přezkumu, přípustnost dovolání nezakládá. Dovolací soud
nesdílí názor dovolatelky, že je namístě přehodnotit závěry ustálené
rozhodovací praxe týkající se běhu promlčecí lhůty a aplikace § 402 obch. zák.,
s níž je napadené rozhodnutí v souladu, a že by tak byl důvod pro postup podle
§ 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
13. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném
případě zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu