33 Cdo 2192/2023-201
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyň a) M. H., a b) A. M., zastoupených Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem Praha, U Hellady 697/4, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 3 031 889 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 93/2021, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 55 Co 32/2023-184, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 55 Co 32/2023-184, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se coby obmyšlené osoby domáhaly pojistného plnění z pojistné smlouvy uzavřené J. H. dne 6. 12. 2017.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 24 C 93/2021-167, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila první žalobkyni 909 566,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, a druhé žalobkyni 2 122 322,22 Kč s úrokem z
prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 55 Co 32/2023-184, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýkají, že písemné odůvodnění rozsudku založil na odlišných důvodech, než které prezentoval při jeho vyhlášení, čímž dle jejich přesvědčení porušil jejich práva na spravedlivý proces. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda může za určitých podmínek nebo nemůže (za žádných podmínek) zavazovat spotřebitele v postavení slabší smluvní strany obsah obchodních podmínek ve smyslu § 1751 odst. 1 a § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. pojistných podmínek ve smyslu § 2774 odst. 2 o. z., jestliže spotřebitel s jejich obsahem nebyl žádným způsobem prokazatelně seznámen. Napadené rozhodnutí je podle nich založeno též na posouzení dosud neřešené otázky, zda za situace, kdy pojištěný spáchal sebevraždu po uplynutí doby ve smyslu dispozitivní zákonné výluky podle § 2837 o. z., může pojišťovna platně namítat porušení smluvní povinnosti pojištěného dbát na to, aby pojistná událost nenastala, popř. zákonný princip nahodilosti pojistné události a z toho logicky plynoucí povinnost pojištěného zdržet se úmyslného přivodění pojistné události, a to obecně zejména tehdy, jestliže v rámci sporu nebyly namítány žádné skutečnosti týkající se sebevraždy pojištěného, žádný prokazatelný úmysl či vědomé jednání směřující k obohacení obmyšlených osob po smrti sebevrahově apod.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
8. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud pvního stupně. Dne 6. 12. 2017 J. H. jako pojistník uzavřel se zprostředkovatelem předchůdkyně žalované pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo „variabilní životní pojištění s aktualizací Bella Vista PLUS v rizikové variantě“. Pojištěným byl pojistník a druhá žalovaná, která byla s první žalovanou osobou obmyšlenou. J. H. dne XY zemřel.
9. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na těchto závěrech:
10. Pojistná smlouva ze dne 6. 12. 2017 je platně uzavřenou smlouvou.
11. V řízení nebylo prokázáno, která z verzí zvláštních pojistných podmínek byla součástí pojistné smlouvy, neboť stranami sporu předložené verze se v otázce výluk lišily.
12. Pojištění se neřídilo žádnými zvláštními pojistnými podmínkami.
13. S odkazem na všeobecné pojistné podmínky, podle nichž měl pojistník právo snížit pojistné plnění v případě porušení povinnosti pojistníkem dbát, aby pojistná událost nenastala, odvolací soud uzavřel, že pojištěný tím, že pojistnou událost sám vyvolal, porušil rozhodným způsobem smlouvu, tudíž žalovaná byla oprávněna pojistné plnění snížit i jen na základní pojistnou částku.
14. Přípustnost dovolání nezakládá část první předestřené otázky týkající se závaznosti obchodních podmínek ve smyslu § 1751 a § 1799 o. z., neboť na řešení aplikace zmíněných ustanovení není napadené rozhodnutí založeno.
15. U (druhé) otázky „zda pojišťovna může platně namítat porušení smluvní povinnosti za situace, kdy pojištěný spáchal sebevraždu po uplynutí doby ve smyslu dispozitivní zákonné výluky podle § 2837 o. z.“ dovolatelky prosazují, že odvolacím soudem citované porušení všeobecných pojistných podmínek nelze v případě sebevraždy považovat za smluvní výluku. Přehlížejí však, že takový závěr (že šlo o výluku) odvolací soud neučinil, neboť jeho rozhodnutí je založeno na závěru, že v případě nesplnění prevenční povinnosti byla oprávněna žalovaná pojistné plnění snížit, nicméně jak bude dále uvedeno, jde o závěr nesprávný.
16. V souvislosti s otázkou závaznosti pojistných podmínek dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že se odklonil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, neboť není zřejmé, z čeho odvolací soud dovodil vázanost pojistníka (a dovolatelek) všeobecnými pojistnými podmínkami, pokud nepolemizoval se závěrem soudu prvního stupně, že pojistník nebyl s žádnými pojistnými podmínkami prokazatelně seznámen. V této části shledal dovolací soud dovolání přípustným, neboť odvolací soud se při řešení otázky závaznosti pojistných podmínek, jež jsou součástí pojistné smlouvy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
17. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nejvyššího soudu pod č. 113/2019, uvedl, že pojistné podmínky vydané pojistitelem jsou součástí pojistné smlouvy, a to i přesto, že nejsou uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Aby se pojistitel jejich znění mohl vůči pojistníkovi dovolávat, musí prokázat, že pojistník byl s nimi prokazatelně seznámen. Zákon neurčuje pojistiteli konkrétní způsob, jakým má uvedeného cíle dosáhnout, pro posouzení závaznosti pojistných podmínek je však nezbytné, aby s nimi byl pojistník seznámen prokazatelně.
18. Co se rozumí pojistnými podmínkami, určuje demonstrativní výčet obsahových náležitostí, které (zpravidla) tvoří obsah pojistné smlouvy.
19. V projednávané věci z dokazování vyplývá, že strany pojistné smlouvy sjednaly (mimo jiné) hlavní pojištění smrti s konstantní pojistnou částkou, doplňkové pojištění pro případ smrti a doplňkové pojištění pro případ smrti s klesající pojistnou částkou. Z obsahu uzavřené smlouvy vyplývá a mezi stranami nebylo sporu o tom, že smlouva se měla řídit všeobecnými pojistnými podmínkami (VPP POS 2016/02) a zvláštními pojistnými podmínkami (ZPP IŽP 2017/12).
20. Neobstojí úvaha odvolacího soudu, který jen proto, že neměl postaveno najisto, která z verzí zvláštních pojistných podmínek předložených účastníky byla součástí uzavřené smlouvy, dovodil, že se pojištění zvláštními pojistnými podmínkami neřídilo, oproti čemuž však shledal její součástí všeobecné pojistné podmínky, ač oboje byly součástí jednoho dokumentu. Závěr, že pojištění se žádnými zvláštními pojistnými podmínkami neřídilo, odůvodněný nedostatkem zjištění o tom, která verze zvláštních pojistných podmínek byla součástí smlouvy, proto neobstojí, což samo o sobě stačí pro to, aby dovolací soud přistoupil ke kasaci napadeného rozhodnutí.
21. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. se dovolací soud zabýval tím, zda řízení nebylo zatíženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
22. Takovou vadu dovolací soud shledal v tom, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla oprávněna v případě porušení prevenční povinnosti pojistné plnění snížit, nejen že nemá žádný podklad ve skutkových zjištěních, ale navíc jde o okolnost, kterou žádná ze stran sporu netvrdila (žalovaná odepření nároku odůvodnila smluvní výlukou), jde proto o porušení projednací zásady a zásady kontradiktornosti sporného řízení. Odvolací soud se uvedeným způsobem zjevně pokusil „napravit“ svůj omyl při provádění dokazování, jak ostatně uvedl i v odůvodnění svého rozsudku.
23. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl z výše uvedených důvodů uplatněn právem a Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu