33 Cdo 2223/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Pražské plynárenské, a. s. se sídlem v Praze 4, U Plynárny 500/42, zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, proti žalovanému M. H., o zaplacení 7.864,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 16/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2007, č. j. 28 Co 336/2007-37, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. července 2006, č. j. 18 C 16/2006-15, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.864,50 Kč v měsíčních splátkách po 500,- Kč splatných vždy do 15. dne měsíce předem, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyni se právo na jejich náhradu nepřiznává. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. srpna 2007, č. j. 28 Co 336/2007-37, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.097,- Kč v měsíčních splátkách po 300,-Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Petra Santara. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž připomíná svou nepříznivou sociální situaci a namítá, že si nemůže dovolit náklady řízení hradit. Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měla vůči žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu