33 Cdo 2255/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce B. G., proti žalovanému K. H., o zaplacení částky 5 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. Ro 268/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2000 č. j. 12 Co 469/2000 - 5,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Plzeň - sever usnesením ze dne 15. března 2000 č. j. Ro 268/2000-2 vyzval žalobce, aby ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení usnesení doplnil svůj návrh na zahájení řízení, když v jeho podání ze dne 14. března 2000 není řádně vylíčen skutkový děj, na jehož základě žalobce svůj nárok uplatňuje, a nejsou připojeny důkazy k prokázání uvedených skutečností. V téže lhůtě vyzval soud žalobce, aby upravil svůj návrh tak, aby navrhovaný výrok soudního rozhodnutí odpovídal vylíčení rozhodujících skutečností. Soud žalobce poučil, že řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř. zastaví, pokud podání ve stanovené lhůtě neopraví a nedoplní.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 29. května 2000 č. j. 12 Co 469/2000-5 odvolání odmítl, neboť dospěl k závěru, že není přípustné. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Zákon pak vylučuje podání odvolání mimo jiné proti rozhodnutím, která jsou vyjmenována v § 202 odst. 2 o. s. ř. a mezi něž patří usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a jímž bylo podání vráceno k opravě. Tím zákon míní výzvu k opravě nebo doplnění nesprávného nebo neúplného podání podle § 43 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že jeho žaloba má všechny náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Žalobce má za to, že mu soudy tímto nesprávným postupem odňaly možnost jednat před soudem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci /§ 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Takové vady ze spisu nezjistil. Pokud dovolatel uvádí, že je dán dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., není tato jeho námitka opodstatněná. Podle uvedeného ustanovení a ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. je dovolání důvodné tehdy, byla-li účastníku řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Námitka dovolatele není odůvodněná již proto, že nesprávný postup soudu by se musel projevit v průběhu řízení a nikoliv rovněž v rozhodnutí, jak tvrdí dovolatel. Navíc v jeho případě postupoval odvolací soud správně. Soud prvního stupně totiž vyzval žalobce k odstranění vad podání a k doplnění podání. Usnesení soudu prvního stupně tedy mělo charakter usnesení, jímž bylo podání vráceno k opravě, jak též správně usoudil odvolací soud. Jde přitom o usnesení, proti němuž není odvolání přípustné /§ 202 odst. 2 písm. d) o. s. ř./. Odvolací soud proto odvolání správně podle § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž ho mohl věcně posoudit. Jeho rozhodnutí je tedy i z hlediska právního posouzení správné a Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že odvolání by samozřejmě bylo přípustné proti usnesení soudu prvního stupně, jímž by bylo zastaveno řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Zdeněk D e s , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová