Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 2334/2021

ze dne 2021-09-29
ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2334.2021.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany

Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce

P. Z., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve

Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalovanému M. B., bytem v XY, zastoupenému

Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí

802/56, o 1.073 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.

zn. 17 C 219/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze

ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co 29/2021-116, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího

řízení 1.573 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Břeně,

advokáta.

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 9. 2020, č. j.

17 C219/2019-78, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 6.467 Kč s 10 %

úrokem z prodlení ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci

rozsudku (výrok I). V části o zaplacení 213.533 Kč s 10 % úrokem z prodlení

ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení

ročně z částky 6.467 Kč od 5. 12. 2019 do 25. 6. 2020 řízení (po zpětvzetí

žaloby) zastavil (výrok II) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení

ve výši 90.690,50 Kč (výrok III).

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co

29/2021-116, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba se

zamítá co do částky 1.073 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této

částky od 26. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně

z částky 5.394 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení; jinak ho v tomto výroku a ve

výrocích II a III potvrdil. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobci na

náhradě nákladů odvolacího řízení 26.965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve výroku I rozsudek soudu prvního

stupně, podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že

„závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem

posouzena jinak; za ní považuje „otázku, zda při zaslání včasné a důvodné

omluvy může odvolací soud provést jednání v nepřítomnosti účastníka a

rozhodnout o podaném odvolání“.

Žalobce se vyjádřil k dovolacím námitkám a navrhl, aby dovolací soud dovolání

jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.

Výrokem, proti kterému žalovaný dovolání výslovně směřuje (viz rubrika I. bod

1. a 2.), odvolací soud rozhodl o částce 1.073 Kč s příslušenstvím, neboť co do

5.394 Kč s příslušenstvím výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil,

stejně jako potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II o zastavení

řízení a III o nákladech řízení.

Podle § 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,

ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. –

dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a

usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí

obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně

řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze

spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se

přitom nepřihlíží. Nadto nelze přehlédnout, že „měnícím“ výrokem odvolací soud

rozhodl oproti soudu prvního stupně ve prospěch žalovaného, takže dovolání

proti němu nemůže být ani subjektivně přípustné.

Nad rámec uvedeného se sluší připomenout, že v dovolání použitá formulace, že

„nesprávnost napadeného rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva,

která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením

přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť z obsahu dovolání je

zřejmé, že žalovaný se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil jím v

minulosti již vyřešenou otázku procesního práva nyní jinak, nýbrž toho, aby ji

posoudil odlišně od odvolacího soudu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 27. 5. 2013, sen. zn.29

NSČR 55/2013).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na

odklad vykonatelnosti.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.

ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. 9. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu