USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany
Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce
P. Z., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve
Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalovanému M. B., bytem v XY, zastoupenému
Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí
802/56, o 1.073 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.
zn. 17 C 219/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co 29/2021-116, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 1.573 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Břeně,
advokáta.
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 9. 2020, č. j.
17 C219/2019-78, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 6.467 Kč s 10 %
úrokem z prodlení ročně od 26. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci
rozsudku (výrok I). V části o zaplacení 213.533 Kč s 10 % úrokem z prodlení
ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení
ročně z částky 6.467 Kč od 5. 12. 2019 do 25. 6. 2020 řízení (po zpětvzetí
žaloby) zastavil (výrok II) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení
ve výši 90.690,50 Kč (výrok III).
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 25 Co
29/2021-116, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba se
zamítá co do částky 1.073 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této
částky od 26. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně
z částky 5.394 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení; jinak ho v tomto výroku a ve
výrocích II a III potvrdil. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobci na
náhradě nákladů odvolacího řízení 26.965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve výroku I rozsudek soudu prvního
stupně, podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že
„závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem
posouzena jinak; za ní považuje „otázku, zda při zaslání včasné a důvodné
omluvy může odvolací soud provést jednání v nepřítomnosti účastníka a
rozhodnout o podaném odvolání“.
Žalobce se vyjádřil k dovolacím námitkám a navrhl, aby dovolací soud dovolání
jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.
Výrokem, proti kterému žalovaný dovolání výslovně směřuje (viz rubrika I. bod
1. a 2.), odvolací soud rozhodl o částce 1.073 Kč s příslušenstvím, neboť co do
5.394 Kč s příslušenstvím výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil,
stejně jako potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II o zastavení
řízení a III o nákladech řízení.
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. –
dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a
usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí
obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně
řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Nadto nelze přehlédnout, že „měnícím“ výrokem odvolací soud
rozhodl oproti soudu prvního stupně ve prospěch žalovaného, takže dovolání
proti němu nemůže být ani subjektivně přípustné.
Nad rámec uvedeného se sluší připomenout, že v dovolání použitá formulace, že
„nesprávnost napadeného rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva,
která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením
přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť z obsahu dovolání je
zřejmé, že žalovaný se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil jím v
minulosti již vyřešenou otázku procesního práva nyní jinak, nýbrž toho, aby ji
posoudil odlišně od odvolacího soudu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 27. 5. 2013, sen. zn.29
NSČR 55/2013).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na
odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu