33 Cdo 2348/2023-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně N. K., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, proti žalované Blue Style a.s., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 873/27 (identifikační číslo 256 09 688), zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská 2094/3, o 76 310 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 15/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 17 Co 366/2022-120, t a k t o:
Nejvyšší soud bere zpět žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách Soudním dvorem Evropské unie podle bodu II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 2348/2023-147.
V řízení o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 17 Co 366/2022-120, Nejvyšší soud ve výroku pod bodem II usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 2348/2023-147, rozhodl o žádosti Soudnímu dvoru Evropské unie o rozhodnutí o předběžných otázkách. Řízení je u Soudního dvora Evropské unie vedeno pod číslem C-807/24 a názvem Blue Style. Poté, co žalovaná vzala dovolání zpět, dovolací soud zastavil dovolací řízení. V důsledku této skutečnosti bere Nejvyšší soud ve smyslu článku 100 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie zpět svoji žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách Soudním dvorem Evropské unie podle bodu II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 2348/2023-147.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 33 Cdo 2348/2023
Datum rozhodnutí: 25.09.2025
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zastavení řízení, Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
33 Cdo 2348/2023-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně N. K., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, proti žalované Blue Style a.s., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 873/27 (identifikační číslo 256 09 688), zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská 2094/3, o 76 310 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 15/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 17 Co 366/2022-120, t a k t o:
I. V dovolacím řízení se pokračuje. II. Dovolací řízení se zastavuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 023,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Štěpána Ciprýna, advokáta.
O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 7. 2022, č. j. 12 C 15/2022-34, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2023, č. j. 12 C 15/2022-126, uložil žalované zaplatit žalobkyni 76 310 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 19. 6. 2021 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 23 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 17 Co 366/2022-120, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 2348/2023-147, přerušil řízení o dovolání na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžných otázkách. Podáním ze dne 1. 9. 2025 vzala žalovaná dovolání zpět. V důsledku této skutečnosti dovolací soud rozhodl ve smyslu článku 100 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie o zpětvzetí žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách. Tím odpadl důvod pro přerušení dovolacího řízení a Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 111 odst. 2 druhé věty /§ 243b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o pokračování v dovolacím řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná vzala dovolání zcela zpět, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 druhé věty o. s. ř. zastavil. Podle § 243f odst. 3 o. s. ř. se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 9. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
9. Odvolací soud zdůraznil, že právní úprava informační povinnosti v občanském zákoníku a v zákoně o cestovním ruchu je navzájem provázaná. Příslušná ustanovení byla do obou zákonů přijata v rámci implementace Směrnice. Ani námitku, že informační povinnost o vízových požadavcích podle zákona o cestovním ruchu, respektive podle § 2528 odst. 1 písm. e) o. z. se vztahuje pouze na občany států Evropského hospodářského prostoru (případně pouze na občany členských států Evropské unie), neshledal odvolací soud důvodnou. Ze současně platných ustanovení občanského zákoníku a zákona o cestovním ruchu omezení informační povinnosti pouze na určité skupiny zákazníků nevyplývá [na rozdíl od dřívějšího znění zákona o cestovním ruchu, jehož § 10 odst. 1 písm. i) ve znění účinném do 1. 7. 2018 stanovil cestovním kancelářím povinnost informovat o pasových a vízových požadavcích pouze občany České republiky].
10. Stejně tak podle odvolacího soudu nevyplývá omezení informační povinnosti jen na cestující – státní příslušníky některých států – ze Směrnice. Podle Směrnice je třeba zajistit, aby informační povinnosti splnil pořadatel a prodejce cestovních služeb vůči cestujícímu (viz čl. 5 odst. 1. Směrnice), přičemž cestujícím se podle článku 3 bodu 6 Směrnice rozumí každá osoba, která má v úmyslu uzavřít smlouvu v oblasti působnosti této Směrnice nebo má právo cestovat na základě takovéto smlouvy. Ani z uvedených ustanovení, ani z preambule Směrnice nevyplývá, že by se ochrana a práva cestujících (včetně práva na poskytnutí informací) měla omezovat na příslušníky členských zemí Evropské unie. Opět je zde zřetelný posun proti předchozí právní úpravě, tedy oproti zrušené směrnici 90/314/EHS, jejíž článek 4 předpokládal stanovení informační povinnosti o pasových a vízových požadavcích pouze ve vztahu k příslušníkům členských států.
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že závěr odvolacího soudu o shora uvedené informační povinnosti o vízových povinnostech vůči státnímu příslušníkovi třetí země (nikoliv občanovi členského státu Evropské unie) je nesprávný.
12. Podle žalované se informační povinnost podle § 2528 odst. 1 písm. e) o. z. a podle § 9a odst. 2 písm. f) zákona o cestovním ruchu nevztahuje na občany všech států světa, ale pouze na občany států Evropského hospodářského prostoru.
13. Informovat tímto způsobem občany všech států světa není objektivně v možnostech žalované (ale ani žádného obvyklého soutěžitele v oblasti cestovního ruchu).
14. Taková povinnost by byla pro žalovanou, stejně tak jako pro všechny ostatní cestovní kanceláře, neúměrným zatížením a není možné ji po žalované spravedlivě požadovat.
15. Žalovaná uvedla, že při plnění informační povinnosti jednala v souladu s výkladem Ministerstva pro místní rozvoj, podle něhož je třeba předmětnou informační povinnost vykládat pouze ve vztahu k zemím, které tvoří Evropský hospodářský prostor, kdy nelze klást na českou cestovní kancelář povinnost, aby zjišťovala například vízové podmínky indonéských občanů, jelikož takové informace objektivně zjistit nelze, když v České republice nejsou ani zastupitelské úřady všech států světa. Postačí odkázat na zastupitelský úřad.
16. Podle žalované je výklad Ministerstva pro místní rozvoj v souladu s výkladem Evropské unie, kdy je klíčový samotný účel Směrnice, kterým je primárně ochrana zájmů občanů a států Evropské unie. Tento účel spočívající v ochraně občanů Evropské unie vyplývá ze Smlouvy o Evropské unii, když Směrnice coby sekundární právo Evropské unie vychází z principů práva primárního. Tento závěr lze podle žalované vyvodit například i ze skutečnosti, že dle Smlouvy o Evropské unii, jejímž účelem je ochrana práv občanů Evropské unie, se zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti podle článku 18 Smlouvy o fungování Evropské unie vztahuje pouze na občany Evropské unie.
17. Vzhledem k tomu, že českými předpisy byla implementována Směrnice, žalovaná navrhla, aby soud předložil Soudnímu dvoru Evropské unie následující předběžné otázky:
1. Jsou pořadatelé zájezdu z Evropské unie povinni informovat podle článku 5 odst. 1 písm. f) Směrnice stejným způsobem i ve stejném rozsahu cestující, kteří nejsou občany Evropské unie a cestují do země, která není členským státem Evropské unie?
2. Jedná se o porušení informační povinnosti podle článku 5 odst. 1 písm. f) Směrnice, pokud pořadatel zájezdu poskytne cestujícím, kteří nejsou občany Evropské unie a cestují do země, která není členským státem Evropské unie, obecné informace o pasových a vízových požadavcích, včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a informace o zdravotních formalitách země určení odkazem na webové stránky zastupitelského úřadu země, jež je cílovou destinací zájezdu?
3. Pokud některé země světa neposkytují obecné informace o pasových a vízových požadavcích, včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz, a informace o zdravotních formalitách země určení, je pořadatel zájezdu oprávněn odmítnout prodej zájezdu neobčanovi Evropské unie cestujícího do země, která není členským státem Evropské unie?
4. Pokud některé země světa neposkytují snadno dostupné (např. elektronická podoba) obecné informace o pasových a vízových požadavcích, včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz, a informace o zdravotních formalitách země určení, je pořadatel zájezdu oprávněn odmítnout prodej zájezdu neobčanovi Evropské unie cestujícího do země, která není členským státem Evropské unie z důvodu, že uvedené informace je objektivně možné zjistit jen s mimořádnými obtížemi?
5. Pokud některé země světa neposkytují snadno dostupné (např. elektronická podoba) obecné informace o pasových a vízových požadavcích, včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a informace o zdravotních formalitách země určení, je pořadatel zájezdu oprávněn podmínit prodej zájezdu neobčanovi Evropské unie cestujícího do země, která není členským státem Evropské unie úhradou nákladů na zajištění informací podle článku 5 odst. 1 písm. f) Směrnice?
18. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání setrvala na tom, že žalovaná nesplnila informační povinnost podle § 2528 o. z., když jí jasně a srozumitelným způsobem neinformovala o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a údaje o zdravotních požadavcích státu určení před zahájením zájezdu, což vedlo k tomu, že nemohla zakoupený zájezd realizovat. Žalobkyně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovaná nemohla informační povinnost podle § 2528 o. z. splnit pouhým odkazem na webové stránky zastupitelského úřadu. Tuto informační povinnost mohla žalovaná splnit pouze tak, že by žalobkyni sdělila, že pro cestu do Egypta si jako držitelka cestovního pasu vydaného v Bělorusku cestující z České republiky musí obstarat na velvyslanectví Egypta v Praze vízum ještě před samotným odjezdem do vybrané destinace, což žalovaná neučinila.
II.
Použitelné vnitrostátní právo
19. Podle § 2521 odst. 1 o. z. se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.
20. Podle § 2521 odst. 2 o. z. je zájezdem soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.
21. Podle § 2523 odst. 1 o. z. se za pořadatele považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. Za pořadatele se považuje také podnikatel, který předává údaje o zákazníkovi dalšímu podnikateli podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.
22. Podle § 2528 odst. 1 písm. e) o. z. pořadatel v potvrzení o zájezdu uvede obecné údaje o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a údaje o zdravotních požadavcích státu určení.
23. Podle § 1 odst. 1 zákona o cestovním ruchu tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie pro oblast zájezdů a spojených cestovních služeb a upravuje a) podmínky jejich nabízení, prodeje a zprostředkování, b) rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a c) výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona o cestovním ruchu je cestovní kanceláří podnikatel, který je na základě státního povolení k provozování živnosti (koncese) oprávněn sestavovat služby cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízet a prodávat zájezdy podle § 1b odst. 1 nebo zprostředkovávat spojené cestovní služby podle § 1c odst. 1.
25. Podle § 4 odst. 1 zákona o cestovním ruchu je zákazníkem osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřena, anebo osoba, které byla smlouva postoupena.
26. Podle § 9a odst. 2 písm. f) prodejce zájezdu (osoba zprostředkovávající prodej zájezdu) poskytne, je-li to pro daný zájezd relevantní, informace o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a o zdravotních formalitách státu určení.
27. Podle § 9a odst. 6 zákona o cestovním ruchu musí být informace podle odstavců 1 a 2 poskytnuty jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem. Jsou-li poskytovány písemně, musí být čitelné.
28. V uvedených předpisech jsou zapracovány příslušné předpisy Evropské unie pro oblast zájezdů a spojených cestovních služeb.
III. Použitelné právo Evropské unie 29. Předmětná problematika je upravena směrnicí evropského parlamentu a rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015, o souborných cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (dále opět jen „Směrnice“). 30. Podle bodu 28 preambule Směrnice by pořadatelé měli poskytovat obecné informace o vízových požadavcích země určení. Informace o přibližných lhůtách pro vyřízení víz lze poskytnout odkazem na úřední informace země určení. 31. Podle článku 3 bodu 6 Směrnice je cestujícím každá osoba, která má v úmyslu uzavřít smlouvu v oblasti působnosti této směrnice nebo má právo cestovat na základě takovéto smlouvy. 32. Podle článku 3 bodu 8 Směrnice je pořadatelem obchodník, který kombinuje a prodává nebo nabízí k prodeji souborné služby, ať už bezprostředně či prostřednictvím jiného obchodníka anebo společně s jiným obchodníkem, nebo obchodník, který předává údaje o cestujícím jinému obchodníkovi v souladu s bodem 2 písm. b) podbodem v). 33. Podle článku 3 bodu 9 je prodejcem obchodník jiný než pořadatel, který prodává nebo k prodeji nabízí souborné služby kombinované pořadatelem. 34. Podle článku 5 odst. 1 písm. f) Směrnice poskytne pořadatel, resp. prodejce cestujícímu obecné informace o pasových a vízových požadavcích, včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz, a informace o zdravotních formalitách země určení.
IV. Odůvodnění předložených otázek 35. Nejvyšší soud shledal, že návrh žalované na položení předmětných otázek pod body 18 a 19 je opodstatněný, neboť z ustanovení článku 5 odst. 1 písm. f) Směrnice nevyplývá odpověď, jež by neponechávala prostor pro jakékoli rozumné pochybnosti na tyto otázky. Nejvyšší soud kromě toho položil i otázku č. 3, neboť odpověď i na tuto otázku je významná pro posouzení dané věci. Naopak otázky pod body 20 až 22 nejsou způsobilé na položení předběžných otázek, neboť tyto otázky nebyly v daném řízení řešeny a není na nich rozhodnutí odvolacího soudu založeno. 36. Dotčená ustanovení unijního práva proto podle názoru předkládajícího soudu neposkytují jednoznačnou odpověď na řešenou otázku (resp. nepředstavují acte clair). 37. Předkládající soud rovněž nezjistil, že by se Soudní dvůr Evropské unie danou otázkou již zabýval.
V. Přerušení řízení 38. S ohledem na položení předběžné otázky Nejvyšší soud podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přerušil řízení o dovolání až do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžné otázky uvedené pod bodem II výroku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu