33 Cdo 239/2021-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a.s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému I. K., naposledy bytem XY, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 1434/6, o 35 004 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 360/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 39 Co 133/2020-131, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 40 C 360/2018-90, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 44 709,38 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení a o odměně a náhradě hotových výdajů procesního opatrovníka žalovaného. Vyšel z toho, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Provident Financial s. r. o.) a žalovaným byla dne 23. 3. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 584769432, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 9.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.526,- Kč v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 346,- Kč s poslední splátkou ve výši 302,- Kč. Podle smlouvy byl poplatek vypočten jako součet dílčích částek představujících a) kapitalizovaný úrok ve výši 938,- Kč, b) odměnu za administrativní činnost ve výši 1.500,- Kč a c) za hotovostní režim splátek částku 4.088,- Kč. Dále dne 17.
6. 2015 stejné smluvní strany uzavřely smlouvu o zápůjčce č. 585383071, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 18.000 Kč, a ten se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15.049,- Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 551,- Kč s tím, že poslední splátka představuje 540,- Kč. Poplatek byl vypočten jako součet dílčích částek představujících a) kapitalizovaný úrok ve výši 2.370,- Kč, b) odměnu za administrativní činnost ve výši 3.699,- Kč a c) za hotovostní režim splátek částku 8.980,- Kč. Ve vztahu k části poplatku představující částku za hotovostní inkaso splátek obou zápůjček soud prvního stupně uzavřel, že představuje (jednorázový) poplatek ve výši 4.088 Kč podle smlouvy č. 584769432, a ve výši 8.980,- Kč podle smlouvy č. 585383071 spojený s tímto způsobem úhrady zápůjček.
Hotovostní režim splátek je volitelnou službou spočívající v hotovostním splácení dluhu v místě bydliště vydlužitele, který splátku předává do rukou zástupce zapůjčitele. Z žádného smluvního ustanovení neplyne, že by právo na „poplatek za hotovostní režim splátek“ vznikal podle počtu návštěv zástupce zapůjčitele v místě bydliště vydlužitele. Naopak právo na zaplacení poplatku zahrnujícího i částku za „hotovostní režim splátek“ vzniklo účinností obou smluv o zápůjčkách. Za této situace zesplatnění úvěru nemá vliv na povinnost zaplatit dlužnou část poplatku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 40 976,76 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), v rozsahu částky 94,75 Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.), a co do částky 3 637,87 Kč, jakož i ve výrocích o nákladech řízení a o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka, jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a v souladu se ním uzavřel, že tzv.
hotovostní režim splátek si smluvní strany sjednaly včetně (jednorázového) poplatku za tuto službu, přičemž právo na jeho úhradu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo již účinností smluv o zápůjčkách a nebylo vázáno na počet realizovaných návštěv jejího zástupce v místě bydliště žalovaného. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Za takové považuje otázky: - zda zesplatněním zápůjčky dochází k zániku jejího práva na úhradu poplatku za hotovostní inkaso,
- zda je v souladu s ochranou spotřebitele, jestliže soud posuzuje poplatek za hotovostní výběr splátek za jednorázový, i když jde o souhrn dílčích poplatků za jednotlivá inkasa (návštěvy) při hotovostním výběru splátek. Prosazuje názor, že zesplatněním zápůjčky zanikl závazek provádět hotovostní inkaso, a tím zanikla i povinnost dovolatele za tuto službu platit. Podle jeho přesvědčení část poplatku za zápůjčku ve formě tzv. poplatku za hotovostní režim splátek představuje souhrn dílčích poplatků ve výši 150,- Kč za každou návštěvu zástupkyně žalobkyně v bydlišti žalovaného.
Mělo-li by žalobkyni vzniknout právo na tuto část poplatku i v případě, že návštěva jejího zástupce u vydlužitele neproběhne, jde podle něj o zakázané ujednání podle § 1813 a § 1814 písm. b) o. z. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 239 věty první o.
s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání není přípustné. Ve vztahu k řešení právní otázky, zda zesplatněním zápůjčky dochází k zániku práva žalobkyně na část poplatku za hotovostní inkaso, nutno předeslat, že dovolací soud ve shodě se soudy nižších stupňů považuje tuto částku za součást „celkové dlužné částky“, kterou je dlužník (žalovaný) žalobkyni povinen zaplatit (srovnej příslušné pasáže smluv č.
585383071 a č. 584769432 definující tento pojem). Je nepochybné, že částka 6.526,- Kč podle smlouvy č. 584769432 a částka 15.049,- Kč podle smlouvy č. 585383071, obě zahrnuté do položky „poplatek“ za zápůjčku, představují část ceny (odměny) za poskytnutí zápůjčky splácené formou předávání hotovosti žalovaným zmocněnci právní předchůdkyně žalobkyně (mimo úroku a poplatku za administrativní činnost). Celková dlužná částka v případě smlouvy o zápůjčce č. 584769432 přitom představovala sumu ve výši 15.526,- Kč (jistina 9.000,- Kč a poplatek ve výši 6.526,- Kč) a v případě smlouvy o zápůjčce č. 585383071 šlo o částku 33.049,- Kč (jistina 18.000,- Kč a poplatek ve výši 15.049,- Kč).
Podle textu obou smluv o zápůjčce tyto celkové dlužné částky (tzn. nejen jistina, ale i odměna s náklady na poskytnutí zápůjček) byly rozloženy do dílčích týdenních splátek spolu s tzv. poslední platbou. Celkový dluh byl vydělen počtem týdenních splátek, a tak byla zjištěna příslušná týdenní splátka. Souhrný (celkový) dluh byl vypočten jako součet dílčích položek, kde mimo jistiny byl započten tzv. „poplatek“ skládající se z kalkulačních položek představujících úrok, dávku za administrativní činnost a částku vyplývající z tzv. hotovostního režimu splátek.
Částka připadající na poplatek z titulu smlouvy o zápůjčce v sobě zahrnovala jak částku připadající na úhradu nákladů zápůjčky, tak částku představující odměnu za poskytnutí zápůjčky. Zesplatnění dluhů ze zápůjček nemohlo mít vliv na to, že součástí ceny za jejich poskytnutí (byť rozpočtené do týdenních splátek) byla i částka související se způsobem umoření dluhu formou týdenních splátek. Došlo-li v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který porušil svou smluvní povinnost a přestal splácet týdenní splátky, k zesplatnění celého zbytku dluhu ze zápůjček, nelze dovozovat, že tím zanikla jeho povinnost uhradit kromě jistiny též dohodnutou částku tzv. poplatku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně již nemůže vykonávat činnosti spojené s poskytnutím zápůjček.
Tzv. poplatek se stal součástí ceny za poskytnutí zápůjček, a žalobkyně má právo na jeho úhradu bez ohledu na to, že v důsledku jednání žalovaného došlo k ukončení smluvních vztahů ze zápůjček; ostatně žalovaný nemůže podle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal neplněním smluvního závazku splácet pravidelně týdně dluh ze zápůjčky. Dovolací soud dlouhodobě judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002), zatímco dovozuje-li z právního úkonu (nyní právního jednání) konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (nyní právního
poměru), jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení věci. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Ze shora uvedeného plyne, že řešení otázky, zda je v rozporu s ochranou spotřebitele, jestliže soud posuzuje poplatek za jednorázový, i když jde o souhrn dílčích poplatků za jednotlivá inkasa (návštěvy) při hotovostním výběru splátek, se dovolatel domáhá procesně neregulérním způsobem, jelikož vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Navíc rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na závěru, podle něhož částka připadající na úhradu částky odpovídající tzv. hotovostnímu režimu splátek představuje souhrn poplatků za jednotlivé návštěvy při hotovostním inkasu splátek.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Václav Duda předseda senátu