33 Cdo 2409/2025-368
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou v právní věci žalobkyně Felix Finis a.s., se sídlem v Pardubicích, Jahnova 8 (identifikační číslo osoby 107 69 935), zastoupené Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, proti žalovanému Jiřímu Vávrovi, se sídlem v Čachovicích, Struhy 88, o zaplacení 541 863 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 172/2023, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 27 Co 109/2025-344, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 130/2024-274, potvrdil usnesení ze dne 27. 3. 2024, č. j. 7 C 172/2023-213, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) zastavil řízení o odvolání, které podal žalovaný proti rozsudku ze dne 22. 8. 2023, č. j. 7 C 172/2023-113, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 358 720 Kč se specifikovaným příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 82 247 Kč. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, zastavil-li podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), řízení o odvolání pro nezaplacení soudního poplatku.
Žalovanému totiž podáním odvolání vznikla poplatková povinnost, poplatek byl splatný podáním odvolání, a protože ho žalovaný nezaplatil, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2023, č. j. 7 C 172/2023-156, správně vyzván, aby ho zaplatil dodatečně ve lhůtě 15 dnů, a současně byl poučen o právních následcích neuposlechnutí této výzvy; lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula. Žalovaný sice na výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání reagoval návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků, soud prvního stupně mu však osvobození svým usnesením ze dne 5.
12. 2023, č. j. 7 C 172/2023-194, nepřiznal, a odvolací soud toto rozhodnutí usnesením ze dne 9. 2. 2024, č. j. 23 Co 29/2024-204, potvrdil. Poté soud prvního stupně žalovaného (opětovně) usnesením ze dne 23. 2. 2024, č. j. 7 C 172/2023-208, vyzval, aby soudní poplatek za jím podané odvolání zaplatil do 15 dnů od doručení tohoto usnesení; usnesení bylo obecné zmocněnkyni žalovaného doručeno dne 8. 3. 2024, žalovaný přesto v soudem určené lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil a opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 130/2024-274, napadl žalovaný dovoláním, o němž rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 7. 3. 2025, č. j. 7 C 172/2023-317, jímž řízení o dovolání žalovaného proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu zastavil, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek za dovolání ve lhůtě, kterou mu soud stanovil usnesením ze dne 12. 2. 2025, č. j. 7 C 172/2023-314, doručeným dne 17. 2. 2025. Proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7.
3. 2025, č. j. 7 C 172/2023-317, podal žalovaný odvolání, v něm současně navrhl přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a opětovně požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2025, č. j. 27 Co 109/2025-344, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 3. 2025, č. j. 7 C 172/2023-317, potvrdil. Akcentoval, že žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů již byla v dovolacím řízení pravomocně zamítnuta, avšak žalovaný žádosti opakuje, aniž by došlo ke změnám v jeho poměrech.
Připomněl judikaturu, v níž se Nejvyšší soud vyjadřoval k obdobným procesním situacím a k šikanózní povaze postupu účastníka řízení. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 27 Co 109/2025-344, podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (viz § 241 odst. 1 věta první o. s. ř.). To neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (viz § 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř.). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by žalovaný byl při podání dovolání právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Dovolací soud si je vědom toho, že žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo ani zjištěno, že by žalovaný měl právnické vzdělání.
To, že usnesení s výzvou k odstranění nedostatku povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání nebylo dovolateli v souvislosti s předmětným dovoláním doručováno (uvedený nedostatek tedy nebyl odstraňován), odvolací soud ve svém rozhodnutí podrobně a přesvědčivě zdůvodnil. I dovolací soud bere na vědomí, že v tomto řízení žalovaný již opakovaně neúspěšně žádal o osvobození od soudních poplatků (jak pro účely odvolacího řízení, tak pro účely dovolacího řízení spolu s žádostí o ustanovení právního zástupce) a osvobození od soudních poplatků mu nebylo přiznáno a žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů byly zamítnuty (č. l.
194, 204, 290, 312). Proto konstatuje, že dovolatel si musel být (z předchozího průběhu tohoto řízení) vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, a procesní postup, kdy by byl dovolatel znovu marně vyzýván se mu nejeví procesně efektivní. Právo dovolatele nebylo ohroženo, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu již (dříve) opakovaně dostalo. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti
Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Ačkoli podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č.
57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě dovolací soud dovolatele, který nezaplatil soudní poplatek z dovolání, k jeho zaplacení již nevyzýval; dovolatel totiž byl na tuto povinnost v řízení již upozorněn, z jeho setrvalého postoje je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů; dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil. S ohledem na výsledek řízení soud nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3. o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu