33 Cdo 2427/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) O.A. a
B) A.A. , proti žalované M.Š. , o 156.000,- Kc s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 450/98, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. února
2000 č.j. 30 Co 845/99-66, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobcům 156.000,- Kč s 18 % úrokem od 12. 3. 1995 do zaplacení, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 16. 12. 1998
c.j. 8 C 450/98-25, kterým byla žaloba rovněž zamítnuta, byl usnesením
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 1999 č.j. 30 Co 152/99-40 podle
§ 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů
zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního
stupně při svém rozhodnutí vycházel z nesporného tvrzení účastníků, že žalobci
v r. 1995 půjčili žalované a jejímu manželovi částku 156.000,- Kč, a po
doplnění dokazování a zhodnocení provedených důkazů dále zjistil, že na základě
dohody o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu v Ž. převedli
dne 11. 1. 1995 manželé Š. jako společní členové a nájemci tohoto bytu svá
členská práva a povinnosti na manžele A. s tím, že manželé Š. se zaručují
splatit 156.000,- Kč do 11. 3. 1995 manželům A. , kteří po uhrazení dluhu
převedou byt zpět na manžele Š. ; k tomuto zpětnému převodu došlo dohodou ze
dne 3. 4. 1995. Další dohodou ze dne 2. 10. 1995 manželé Š. znovu převedli svá
práva k bytu na A. s tím, že se zaručují splatit částku 156.000,- Kč do 2. 11.
1995 a poté zase dojde ke zpětnému převodu. Taková dohoda o zpětném převodu
členských práv a povinností na manžele Š. byla uzavřena 20. 11. 1995. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že půjčená částka byla žalobcům vrácena, a to
především vzhledem k tomu, že vrácení půjčených peněz bylo zajištěno převodem
členských práv k bytu a ke zpětnému převodu členských práv a povinností, jak to
bylo při poskytnutí půjčky dohodnuto, došlo v dubnu 1995. Soud prvního stupně
nepovažoval za věrohodné tvrzení žalobců, že tak učinili pouze na naléhání
manžela žalované, který měl mít z důvodu převodu členských práv a povinností
neustálé rozpory s manželkou, a za pravděpodobné nepovažoval, že by žalobci za
situace, kdy měli vrácení půjčky zajištěno uzavřením dohody o převodu členských
práv a povinností k družstevnímu bytu, uzavřeli dohodu o zpětném převodu, aniž
by byla půjčka zaplacena, a to dokonce dvakrát v jednom roce.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
rozsudkem ze dne 18. 2. 2000 c.j. 30 Co 845/99-66 potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud
zároveň zamítl návrh žalobců na vyslovení přípustnosti dovolání, neboť se v
této věci nejedná o řešení otázky zásadního právního významu, ale o posouzení
důkazů v řízení provedených. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a
právními závěry okresního soudu a vzhledem k tomu, že ani v odvolacím řízení
nebyl předložen důkaz o tom, že by ke zpětnému převodu členských práv a
povinností došlo z jiného důvodu, než jaký byl sjednán (tj. uhrazení dluhu),
odvolací soud shodne se soudem prvního stupně dovodil, že žalobci neunesli
důkazní břemeno o svém tvrzení, že ke zpětnému převodu došlo, aniž by byl dluh
Ing. Š. zcela uspokojen.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání z důvodu podle § 241
odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Namítají, že soudy obou stupňů pominuly rozhodné
skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a že v hodnocení důkazů
je možno nalézt rozpor. Poukazují na to, že soud se nevypořádal se skutečností,
že předmětná půjčka existovala ještě po datu 3. 4. 1995, kdy došlo ke zpětnému
převodu členských práv a povinností, a dále poukazují na rozpory v tvrzeních
žalované, které nelze podle jejich názoru při hodnocení důkazů opomíjet.
Odvolací soud se nevypořádal ani s jejich tvrzením, že okolností, která
přispěla k jejich naivnímu chování spočívajícím v opakovaném převádění
členských práv a povinností bez vrácení žalované půjčky, je vedle problému v
manželství Š. také vzdálená příbuzenská vazba mezi žalovanou a druhou
žalobkyní. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci
dospěl k závěru, že v dané věci směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž
není přípustné.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami
uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s.
ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl
jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení
odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je
přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Přípustnost dovolání muže odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239
odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení
přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením
potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné,
jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací
soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly v dovolání
tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají. Přípustnost dovolání není dána ani
podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. r., neboť v dané věci nejde o případ, že by
v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí
vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 12.
1998, který byl odvolacím soudem zrušen, byla žaloba rovněž zamítnuta.
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. Dovolání
je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek
( jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají ) a současně se musí jednat o právní otázku
zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje
konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového
zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a
povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní
předpis a zda byl také správně vyložen.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde jen
tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané
věci mela pro rozhodnutí ve věci zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu
musí mít současně po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací
činnosti soudu vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Z tohoto
pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže
řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudu nebyla vyřešena
nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže
odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní
judikatuře.
Protože postupem podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. může být dovolání
připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout
rozhodnutí odvolacího soudu, nevyhověl-li odvolacího soud jeho návrhu na
vyslovení přípustnosti dovolání, jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 241
odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm.
c/ o. s. ř. neslouží k řešení právních otázek, ale nápravě případného
pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže
být přípustnost dovolání založena podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
V posuzovaném případe žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího
soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. I když v
dovolání uvedli, že napadené rozhodnutí má podle jejich přesvědčení po právní
stránce zásadní význam, z obsahu jejich dovolání (z vylíčení důvodu dovolání)
vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek
odvolacího soudu vychází, a podstatou jejich námitek je nesouhlas s hodnocením
provedených důkazů. Dovolatelé nenamítají, že by odvolací soud po stránce
právní nesprávně posoudil skutkový stav věci a nezpochybňují právní posouzení
věci odvolacím soudem, nýbrž namítají nesprávnost skutkových zjištění, z nichž
rozhodnutí vychází. Veškeré jejich námitky se týkají zjišťování skutkového
stavu věci a jde tedy o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., a
nikoliv o námitky týkající se nesprávného řešení otázky právní ( § 241 odst. 1
písm. d/ o. s. ř. ).
Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., spočívající v
tom, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše -
přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. Podmínky
přípustnosti dovolání nejsou tedy ani z hlediska ustanovení § 239 odst. 2 o. s.
ř. v daném případe splněny, a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných odmítl podle § 243b odst. 4 věty první
a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladu dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobci s
ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladu řízení právo a
žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. ledna 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová