33 Cdo 2441/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce B. G. proti žalovanému P.
S., o zaplacení částky 5 655 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
Plzeň – město pod sp. zn. 27 C 190/99, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2000 č. j. 10 Co 283/2000-20, takto
:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
5 655 Kč s 21% úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že dne 11. srpna 1999
byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby ve výši 500 Kč do tří
dnů. Jelikož žalobce na tuto výzvu nereagoval, soud ji opětovně zaslal dne 3.
září 1999. Obě výzvy byly žalobci řádně doručeny. Žalobce však soudní poplatek
neuhradil a proto soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení
zastavil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze
dne 28. července 2000 č. j. 10 Co 283/2000-20 usnesení soudu
prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního
stupně řízení správně zastavil, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z
žaloby ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil. Žádosti
žalobce o osvobození od placení soudního poplatku nebylo
vyhověno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež odůvodnil tím, že
mu soud nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem.
Nesprávný postup soudu spatřuje dovolatel v tom, že soud zastavil řízení dříve,
než usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 25. února 2000 č. j. 27 C
190/99-16, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků, nabylo právní moci. Toto usnesení totiž nabylo právní moci dne 13.
září 2000, kdy bylo žalobci doručeno potvrzující usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 28. července 2000 č. j. 10 Co 285/2000-25. Tímto postupem soud
žalobci zabránil, aby soudní poplatek zaplatil. Žalobce navrhl, aby dovolací
soud zrušil usnesení odvolacího soudu.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo rozhodováno ve věci
samé, je dovolání přípustné tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu
(taková situace v dané věci nenastala), a tehdy, trpí-li řízení či rozhodnutí
odvolacího soudu vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel uvádí, že
dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť mu byla v
průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil
účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává.
O vadu, která je z hlediska § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. významná, jde
přitom jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (tedy
nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno
z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně
závaznými právními předpisy). Z uvedeného hlediska není v daném případě dána
přípustnost dovolání již z toho důvodu, že postup soudu se projevil při jeho
rozhodování. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal ani jiný důvod
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř., dovolání podle § 243b odst.
4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný
a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová