U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E. J., zastoupené JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Spálená 87/11, proti žalovanému Š. R., zastoupenému JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Praha 4, Voráčovská 14, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 381/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 31 Co 293/2010-105, 31 Co 294/2010, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 31 Co 293/2010-105, 31 Co 294/2010, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 6 C 381/2008-69, ve znění opravného usnesení ze dne 25. června 2010, č. j. 6 C 381/2008-93, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. výslovně zapovězen. Soudům totiž vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru) ústící v závěr, že v řízení neprokázala, že žalovanému finanční částku 250.000,- Kč skutečně půjčila. Pokud žalobkyně argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily ve skutkových závěrech a uvěřily jejímu tvrzení podpořenému dlužním úpisem i svědeckými výpověďmi, musely by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že žalobu o vrácení dluhu podala po právu. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu