Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 2501/2024

ze dne 2025-04-24
ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2501.2024.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně “Alteron s.r.o.“, se sídlem v Litomyšli, Toulovcovo nám. 1102 (identifikační číslo 150 36 936), zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 212/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 72 Co 354/2023-603, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rozsudkem ze dne 11. 8. 2023, č. j. 15 C 212/2014-573, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí nebytové jednotky - ateliéru č. XY nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu č.p. XY, část obce XY, na pozemku parc. č. XY, včetně ideálního spoluvlastnického podílu XY na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 823 m? a spoluvlastnického podílu XY na společných částech domu č.p. XY, část obce XY, dále spoluvlastnického podílu 1/21 na podílu XY na pozemku parc.

č. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 823 m? a spoluvlastnického podílu 1/21 na společných částech domu č.p. XY ideální 1/21 na nebytové jednotce číslo XY, garážové stání nacházející se v prvním PP domu č.p. XY, část obce XY, na pozemku parc. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nebytová jednotka“), a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 826 551 Kč. Šlo o druhé rozhodnutí ve věci, jelikož Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 27.

1. 2022, č. j. 15 C 212/2014-410, který Městský soud v Praze zrušil rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č.j. 72 Co 196/2022-452; soudu prvního stupně vytknul, že nerespektoval zásadu přímosti řízení, opřel-li skutková zjištění pouze o odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 64 T 5/2020. V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalované přiznal na náhradu nákladů odvolacího řízení 74 729,60 Kč. Zdůraznil, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy vyhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry.

Výtky žalobkyně týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu prvního stupně neshledal opodstatněnými. Okolnost, že žalobkyně vlastním hodnocením důkazů nabízí jinou verzi skutku, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s jinými výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, podle něhož smlouva o převodu vlastnictví nebytové jednotky, směnka avalovaná žalobkyní a dohoda o započtu jsou platnými právními úkony (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a že žalobkyně nebyla podle § 48 obč. zák. oprávněna odstoupit od smlouvy o převodu vlastnictví nebytové jednotky, byla-li kupní cena uhrazena zápočtem na základě dohody uzavřené účastnicemi 1.

10. 2013. Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou z 30. 9. 2013 převedla žalobkyně žalované vlastnické právo k nebytové jednotce; vklad vlastnictví povolil Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím z 29.

10. 2013, sp. zn. 47703/2013, s účinky vkladu k 9. 10. 2013. Kupní cenu ve výši 5 565 960 Kč žalovaná ve sjednané lhůtě – do čtrnácti dnů od vkladu práva do katastru nemovitostí – neuhradila. Dne 4. 4. 2010 byla v Litomyšli vystavena směnka vlastní na řad P. S., a to na částku 6 500 000 Kč, bez protestu, s tím, že jako směnečník a výstavce je uveden Z. Š. (dřívější jednatel žalobkyně). Směnka (avalována žalobkyní) byla použita podle dohody účastnic z 1. 10. 2013 k zápočtu vzájemných pohledávek. Započtením směnečného ručitelského závazku žalobkyně v pozici avala na kupní cenu 6 500 000 Kč došlo v rozsahu částky 5 565 960 Kč k její úhradě žalovanou, přičemž rozdíl mezi těmito částkami byl pominut.

Z. Š. byl v době podpisu směnky i v době sepisu dohody o zápočtu plně schopen vnímat svá jednání. Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že kupní cena nebytové jednotky ve výši 5 565 960 Kč byla uhrazena zápočtem ze dne 1. 10. 2013. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu.

Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že žalobkyně vystavila dne 4. 4. 2010 směnku na částku 6 500 000 Kč zajišťující existující a řádně vzniklý dluh. Tato směnka byla 1. 10. 2013 použita k zápočtu proti kupní ceně nebytové jednotky ve výši 5 565 960 Kč. Prosazuje-li žalobkyně oproti tomu, že závazek využitý k zápočtu pohledávky neexistoval, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o.

s.

ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem vymezeným v § 241a odst. 1 o. s. ř. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). K namítaným vadám řízení, které – pokud by jimi bylo řízení skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.) přihlédnout nelze, není-li (jako v projednávané věci) dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2025

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu