33 Cdo 2501/2025-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Čeladné, se sídlem Čeladná č.p. 1, identifikační číslo osoby 00296571, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Mohelnice, Olomoucká 261/36, proti žalované ČELADNÁ DEVELOPMENT s.r.o., se sídlem Praha 1, Nové Město, Václavské náměstí 834/17, identifikační číslo osoby 27933687, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 361/16, o zaplacení 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 140/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 72 Co 364/2024-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 72 Co 364/2024-189, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 3. 4. 2024, č. j. 26 C 140/2021-154, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním „pro
nesprávné právní posouzení věci“. Uvedla, že v projednávané věci jde o darovací smlouvu s podmínkou, kdy dárkyně (žalovaná) požaduje na obdarované splnění předem stanovených podmínek a současně prokázání splnění podmínky, neboť si vymínila právo při nesplnění stanovených podmínek od smlouvy odstoupit. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že žalobkyně nemá na předmětnou částku nárok.
3. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
6. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen.
zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
10. K obligatorním náležitostem dovolání (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.
11. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
12. Trvání na dodržení náležitostí dovolání není přepjatým formalismem, neboť úkolem dovolacího soudu není přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. K zákonem vymezeným vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. pak dovolací soud může přihlédnout tehdy, je-li dovolání vyhodnoceno již jako přípustné.
13. Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
14. Dovolání žalobkyně požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
15. Z obsahu dovolání je patrné, že dovolatelka nesouhlasí se zamítnutím její žaloby, aniž uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. Její argumentace se navíc míjí s tím, jak věc posoudil odvolací soud, který právo na zaplacení požadované částky neshledal opodstatněným proto, že žalovaná po právu od smlouvy odstoupila. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobkyně v uzavřené smlouvě žalovanou ujistila, že od roku 2007 od všech investorů vyžaduje úhradu příspěvku na infrastrukturu, a zavázala se za tím účelem nastavená právně vymahatelná pravidla aplikovat na všechny investory nejméně po dobu tří let (s výjimkami tam uvedenými); strany sjednaly právo žalované od smlouvy odstoupit v případě, vyjde-li najevo nepravdivost uvedených ujištění.
16. Na dovolatelkou předestřených otázkách výkladu právních jednání, jejich platnosti či relativní neplatnosti, ale ani na otázce podmíněnosti plnění daru žalovanou napadené rozhodnutí není založeno. Samo přesvědčení žalobkyně, že jednání žalované, která nesplnila závazek poskytnout dar, bylo v rozporu s dobrými mravy, nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání v intencích § 237 o. s. ř., navíc dovolatelka jeho prostřednictvím nezpochybnila žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Dovolací soud připomíná, že institut dobrých mravů je použitelný na výkon již existujících práv a povinností, jeho prostřednictvím však nelze zakládat dosud neexistující právo či konstituovat právo zaniklé.
17. Žalobkyně požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostála, proto Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu