33 Cdo 2519/2025-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. M., b) M. M., zastoupených Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem se sídlem Plzeň, U Bachmače 1701/44, proti žalované Čedok a.s., se sídlem Praha 3, Vinohrady, Vinohradská 2577/178, identifikační číslo osoby 60192755, zastoupené Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., advokátem se sídlem Praha 10, Francouzská 299/98, o zaplacení 109 718 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 58/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 15 Co 47/2025-216, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 199,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B.
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem změnil vyhovující výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně částky 39 072,50 Kč s příslušenstvím zamítl, potvrdil zamítavý výrok o věci samé, změnil výrok o nákladech placených státu a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci (dále též „dovolatelé“) dovoláním. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýkají, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od judikatury Soudního dvora Evropské unie tím, že jejich zážitek „nevyhodnotil jako důvod pro nárok za narušení dovolené a navíc tento zážitek přičetl k jejich tíži na základě irelevantních úvah, kdy odpovědnost mají nést sami žalobci za to, že se na fakultativním výletu vydali tam, kam se vydali téměř všichni účastníci výletu, kdy odvolací soud bagatelizuje odpovědnost žalované tím, že sice neposkytnutím relevantních informací (o přílivu) žalobcům sice porušila svoji smluvní povinnost, ale toto porušení se na negativním následku ve formě zážitku žalobců podílelo zanedbatelně“. Poukazují na komentářovou literaturu (komentář k Občanskému zákoníku, svazek VI., (§ 2521-3081), Wolters Kluwer, Martin Šíp, § 2543 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen jako „o. z.“). Mají za to, že jejich otřesný život ohrožující zážitek naplňuje kritéria, jež pro nárok za narušení dovolené vymezují rozhodnutí dovolacího soudu, podle nichž důvodem pro nárok za narušenou dovolenou není jakékoliv drobné pochybení poskytovatele zájezdu, nýbrž takové, které je způsobilé objektivně znepříjemnit pobyt. Navrhují zrušení napadeného rozhodnutí, případně jeho změnu.
4. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout; odvolací soud posoudil věc správně a neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či Soudního svora Evropské unie.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval jeho přípustností.
7. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci (zákazníci) se během zájezdu na Madagaskar, jehož pořadatelem byla žalovaná, zúčastnili výletu na ostrov Nosy Iranja. Po příjezdu na ostrov se před tím, než na místo dorazila delegátka žalované doprovázející druhou skupinu na jiné lodi, vydali pěšky písečným přelivem (spojujícím dva ostrovy), který se začal zužovat v důsledku sílícího přílivu, který posléze vytvářel vlny komplikující průchod mezi oběma ostrovy. Žalobci, kteří cestu absolvovali se sotva ročním synem, dosáhli břehu jen s vypětím všech sil a událost vnímali jako silně traumatický zážitek. Odvolací soud dovodil, že žalobci se tím, že se vydali na cestu na sousední ostrov (přechod na druhý ostrov nebyl součástí či primárním cílem výletu), aniž vyčkali příjezdu delegátky, která jim mohla (a byla povinna) poskytnout k situaci relevantní informaci, zbavili možnosti získat potřebnou informaci. Žalovaná sice nesplnila svou smluvní povinnost poskytnout potřebnou informaci, jde však o porušení, kterým se na újmě za rozrušení a duševní útrapy podílela zanedbatelně. Podle odvolacího soudu základní příčinou tvrzené škody je okolnost přičitatelná žalobcům, kteří rezignovali na logický a obezřetný přístup k situaci na ostrově, a rozhodli se pro přechod na druhý ostrov, ačkoliv byli o probíhajícím náhlém přílivu oceánu informováni jinými osobami a mohli situaci sami vyhodnotit. Škoda tak vznikla zejména vlivem okolností přičitatelným žalobcům, přičemž okolnosti na straně žalované (nevčasné poskytnutí informací) se na škodě podílely jen zanedbatelným způsobem, pročež se nedělí (§ 2918 o. z.).
9. Poukazují-li dovolatelé v souvislosti s posouzením kritérií vzniku nároku za narušení dovolené na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 747/2015, a ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2263/2019, přehlížejí, že v nich dovozené právní závěry se týkaly újmy vzniklé porušením smluvní povinnosti pořadatelem zájezdu za situace skutkově i právně zcela odlišné, neboť absentovaly okolnosti přičitatelné poškozenému. Právní závěry uvedené v citovaných rozhodnutích, jež na rozdíl od projednávané věci nespočívají na otázce přičitatelnosti okolností na škodě, se míjejí s tím, jak věc posoudil odvolací soud v nyní projednávané věci, který zjištění, že se žalobci, aniž vyčkali příjezdu delegátky a přes upozornění jiných osob o probíhajícím náhlém přílivu, rozhodli přejít na druhý ostrov, posoudil po právní stránce tak, že žalovaná svou smluvní povinnost (poskytnout informaci o proměnlivých podmínkách na ostrově) nesplnila, nicméně žalobci rezignovali na logický a obezřetný přístup k situaci na místě a ke škodě tak došlo následkem převážně jim přičitatelných okolností (§ 2918 o. z.). Z řečeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, který na straně žalované porušení smluvní povinnosti dovodil, v kolizi se závěry dovozenými v dovolateli předestřených rozhodnutích být nemůže, a závěr týkající se přičitatelnosti okolností na škodě (který předmětem přezkumu v rámci dotyčných rozhodnutích nebyl), na němž je napadené rozhodnutí založeno, dovolatelé procesně relevantním způsobem (formulací této právní otázky v rámci přípustnosti dovolání a vymezením dovolacího důvodu) nezpochybnili.
10. Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu