33 Cdo 2626/2025-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) Z. M. a b) L. M., zastoupených Mgr. Milenou Modrou Kuttovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Plzni, Škroupova 638/2, proti žalovanému J. F., zastoupenému JUDr. Karolem Hutňanem, advokátem se sídlem v Mšci, Kalivodská 390, o 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 186/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2025, č. j. 11 Co 41,43/2025-101, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že splnil podmínky pro prominutí zmeškání lhůty. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“ Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Žalovaný předně v dovolání vyšel z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, když jeho přípustnost vztahoval k ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. a podával je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalovaný vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v § 237 o. s. ř., nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné, jak to vyžaduje § 241a odst. 2 o. s. ř., a neuvedl ani
žádný způsobilý důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné s vysvětlením, v čem tato nesprávnost spočívá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
K důvodům dovolání sluší se poznamenat, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalovaným uváděné námitky kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení.
K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2025
JUDr. Václav Duda předseda senátu