33 Cdo 2648/2023-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Raiffeisenlandesbank Oberösterreich Aktiengesellschaft, reg. č. FN 247579m, sídlem Linz, Europaplatz 1a, Rakouská republika, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému J. O., zastoupenému Mgr. Janem Baslem, advokátem se sídlem v Praze 6, U Ladronky 1167/30, o 9.524.473 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 82/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 15 Co 25/2022-331, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 56.531 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Roberta Němce, LL.M., advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 9. 3. 2020, č. j. 43 C 82/2017-219, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9.524.473 Kč s 6 % úroky z prodlení od 7. 3. 2017 do zaplacení, 958.258,08 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení 900.752,50 Kč; žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 113.062,40 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalovaný ručil za splnění závazků dlužnice ze smluv o úvěru vůči právní předchůdkyni žalobkyně (§ 303, § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Jelikož věřitelka nezavinila nemožnost uspokojení pohledávky dlužnicí, nebyl ručitel oprávněn plnění ve smyslu § 549 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), odepřít. Od přímé koupě nemovitostí ustoupila FINEP CZ a. s. na základě vnitřního rozhodnutí, a nikoliv vinou žalobkyně. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaný přípustnost založil na tom, že otázka zaviněného jednání žalobkyně, které je podle § 549 obč. zák. důvodem odepření plnění ručitelem, dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Společnost PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, sídlem Linz, Europaplatz 1a, Rakouská republika (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“ či „věřitelka“), uzavřela se společností STENEM s.
r. o., se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52 (identifikační číslo 279 54 561), jež byla 19. 11. 2020 po ukončení likvidace vymazána z obchodního rejstříku (dále jen „dlužnice“), ve dnech 20. 3. 2008 a 3. 8. 2010 smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytla dlužnici finanční prostředky v celkové výši 25.000.000 Kč (první smlouvou 20.000.000 K, druhou 5.000.000 Kč). Dlužnice se zavázala úvěry splatit do 30. 6. 2013. Závazky byly zajištěny nemovitostmi dlužnice v katastrálním území XY (list vlastnictví č.
XY) a v katastrálním území XY (list vlastnictví č. XY). Žalovaný (ručitel) věřitelce písemně prohlásil, že závazky z obou úvěrových smluv uspokojí, pokud tak neučiní dlužnice. Jelikož dlužnice peněžní prostředky včas nesplatila, byla právní předchůdkyní žalobkyně 13. 9. 2013 vyzvána k úhradě dluhu; žalovaný byl téhož dne o prodlení informován a upozorněn na ručitelský závazek. Protože ani poté dlužnice neplnila, vyzvala ji a současně žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně 28. 10. 2013 opětovně k úhradě dlužné částky v celkové výši 26.796.696,50 Kč do 14.
11. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně podala 27. 2. 2014 JUDr. Tomáši Vránovi, soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Přerov, exekuční návrh na vymožení částky 25.000.000 Kč s 6 % úroky ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení podle exekučních titulů – notářských zápisů z 25. 3. 2008, č. j. NZ 145/2008 /N 155/2008/ a z 8. 12. 2010, č. j. NZ 509/2010 /N 557/2010/. Exekuce byla zahájena na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 10 z 15. 5. 2014, č. j. 49 EXE 1285/14-53, vyrozuměním o zahájení exekuce z 27.
5. 2014 a vedena pod sp. zn. 103 EX 12564/14. V průběhu exekuce vstoupila na základě fúze do řízení žalobkyně (usnesení soudního exekutora z 26. 11. 2015, č. j. 103 EX 12564/14-88). Po vymožení 60.920 Kč soudní exekutor dne 22. 1. 2015 nařídil na 11. 3. 2015 elektronickou dražbu nemovitostí dlužnice zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a dne 20. 9. 2016 opakovanou dražbu týchž nemovitostí na 9. 11. 2016. Žalobkyně souhlasila s nabídkou žalovaného týkající se prodeje nemovitostí mimo dražbu zájemkyni FINEP CZ a.
s. (identifikační číslo 265 03 387) za kupní cenu 32.048.000 Kč a následné přímé úhrady dluhu ve výši 30.166.248,75 Kč do 8. 11. 2016 na její účet. Dražba nemovitostí byla proto na návrh žalobkyně odročena na 18. 1. 2017. FINEP CZ a. s. nemovitosti mimo dražbu nekoupila a nabyla je v elektronické dražbě, jíž se účastnila. Výtěžkem dražby provedené 18. 1. 2017 byla uspokojena pohledávka žalobkyně jen částečně, k úhradě zbylo 9.524.473 Kč s příslušenstvím a kapitalizovanými úroky z prodlení (958.258,08 Kč).
Žalovaný byl 22. 5. 2017 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky do 2. 6. 2017. Podle § 549 obč. zák. může ručitel plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Předpokladem úspěšnosti námitky, která náleží pouze ručiteli, je tak zaviněné jednání či opomenutí věřitele, které je v příčinné souvislosti se skutečností, že jeho pohledávka nemůže být dlužníkem zcela nebo zčásti uspokojena. Ovšem pouze tím, že věřitel zavinil, že nemůže svou pohledávku vymoci na dlužníkovi, neztrácí automaticky nárok na plnění proti ručiteli.
Záleží totiž na ručiteli, zda svého práva plnění odepřít využije. Soud se tak zaviněním věřitele zabývá jen k námitce ručitele, nikoliv z úřední povinnosti. Jestliže ručitel prokáže, že nemožnost uspokojení pohledávky dlužníkem nastala v důsledku zavinění věřitele, soud žalobu věřitele proti ručiteli zamítne. To však nic nemění na nároku věřitele proti dlužníkovi (srov. ŠKÁROVÁ, M. Občanský zákoník I, II. [Beck online databáze].
2. vydání,
2009. s. 1619-1620). Dovolatel namítl, že žalobkyně nebyla v jednání o převodu vlastnictví mimo dražbu dostatečně aktivní a zaujala pasivní vyčkávací pozici, jednala nedbale a zavinila, že její pohledávka nebyla dlužnicí plně uspokojena; tím vědomě přenesla povinnost dlužnice na ručitele. Takovému tvrzení však neodpovídají zjištění, k nimž soudy obou stupňů po provedeném dokazování dospěly. Přímou koupi nemovitostí odmítla FINEP CZ a. s. na doporučení svého právního oddělení. I když žalovaný o její nabídce již delší dobu věděl, informoval žalobkyni až bezprostředně před konáním opakované dražby v exekučním řízení vedeném déle než dva roky.
Přesto žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného a požádala exekutora o odročení již nařízené dražby, čímž dala žalovanému další dvouměsíční prostor k dojednání přímé koupě. Pokud poté k prodeji nemovitostí mimo dražbu nedošlo, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Sám žalovaný si je toho dobře vědom; byl to on, kdo žalobkyni informoval o záměru FINEP CZ a. s. účastnit se nařízené dražby namísto realizace koupě nemovitostí mimo dražbu. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí
procesně neregulérním způsobem, neboť nesprávné právní posouzení vymezené otázky staví na vlastní verzi skutkového stavu. Dovolací soud je však vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu