33 Cdo 2789/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) M.S. a B) H.G.
proti žalovanému P.Z.,o 39.457,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Olomouci pod sp. zn. 20 C 14/97, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. dubna 2000 č.j. 12 Co
458/99-241, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci
rozsudkem ze dne 25. 4. 2000 č.j. 12 Co 458/99-241 změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně dovolání z důvodu podle § 241
odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 238 odst.
1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci,
když dovodil, že žaloba je s ohledem na ustanovení § 564 obč. zák. předčasná.
Namítají, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s obsahem jejich doplnění
žaloby ze dne 3. 3. 1998, v němž tvrdí, že žaloba je podána včas vzhledem k
tomu, že lhůta splatnosti byla stanovena dnem doručení žaloby, a proto podmínky
ustanovení § 78 obč. zák. ve znění před novelou účinnou od 1. 1. 1992 byly
splněny. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po přezkoumání věci dospěl
k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
přípustné.
Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami
uvedenými v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je dále přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé (§ 238 odst.1 písm. a/ o. s. ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším
rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější
rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ). Podle § 238 odst. 2 písm.
a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč.
V dané věci žalobkyně napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl
rozsudek soudu prvního stupně změněn, přičemž předmětem řízení před soudy obou
stupňů byl nárok první žalobkyně proti žalovanému ve výši 19.729,- Kč a nárok
druhé žalobkyně proti žalovanému ve výši 19.728,- Kč. Přípustnost dovolání
proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není
rozhodující, že o nároku každé ze žalobkyň vůči žalovanému bylo rozhodnuto
jedním rozhodnutím. Rozsudkem odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání,
bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobkyň, z nichž žádný nepřevyšuje
20.000,- Kč (k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží). Z toho důvodu
je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 o. s. ř., přičemž
okolnost, že součet peněžitého plnění požadovaného každou ze žalobkyň vůči
žalovanému přesahuje částku 20.000,- Kč, přípustnost dovolání nezakládá.
Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů
taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ( § 241 odst. 3 písm.
a/ o. s. ř.). Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. § 237 odst. 1
o. s. ř., přičemž omezení uvedené v ust. § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zde
neplatí. Dovolatelky netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek
odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., odmítl
podle § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224
odst.1 a § 142 odst.1 o. s. ř., neboť žalobkyně neměly v dovolacím řízení
úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová