33 Cdo 2809/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. O., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. Č., zastoupenému advokátkou, o 370.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 73/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2008, č.j. 23 Co 257/2007-110, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 29. 9. 2006, č.j. 17 C 73/2005-56, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalovanému a E. Č. (v řízení před soudy nižších stupňů druhé žalované) zaplatit žalobkyni 370.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 3. 2. 2004 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého; ve výroku o nákladech
řízení rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých žalobkyně předala žalovanému 30. 1. 2003 částku 370.000,- Kč a žalovaný se smlouvou z téhož dne zavázal do 2. 2. 2004 peníze žalobkyni vrátit; jelikož tak neučinil, posoudil nárok žalobkyně podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž vytýká, že soudy „neposuzovaly všechny rozhodné skutečnosti v jejich kontextu a také každý
důkaz samostatně“, z čehož vyplynulo nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatele je smlouva o půjčce z 30. 1. 2003 simulovaným právním úkonem, neboť v řízení nebylo prokázáno, že mu žalobkyně částku 370.000,- Kč předala. Dále namítá neplatnost smlouvy o půjčce v části týkající se ručitelského prohlášení E. Č. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla odmítnutí, příp. zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Námitka dovolatele (že mu částku 370.000,- Kč žalobkyně nepředala) je však podřaditelná jen dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., který je k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilý (skutkový základ sporu nelze zpochybnit, pro dovolací soud je závazný). Zpochybnění závěru o platnosti ručitelského závazku E. Č. je bezcenné, protože se netýká právního posouzení, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí ve vztahu k dovolateli (dlužníku). Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu