33 Cdo 2835/2024-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, identifikační číslo 61860069, zastoupené Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Thunovská 192/17, proti žalované Z. P., o zaplacení 76 681 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 159 C 7/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2024, č. j. 8 Co 25/2024 -53,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 159 C 7/2023-22, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 33 972 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 27. 2. 2018 do zaplacení, ve splátkách po 600 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, splatných vždy do 26. dne každého měsíce, pod ztrátou výhody splátek (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 23 207 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 57 179 Kč od 27. 2. 20218 do zaplacení, co do částky 21 502 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 95,92% ročně z částky 44 701,30 Kč od 27.
2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč (II. výrok); rozhodl o nákladech řízení (III. výrok). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 8 Co 25/2024-53, odvolání žalobkyně do „odstavce“ I. výroku ohledně částky 33 972 Kč odmítl (I. výrok), rozsudek soudu prvního stupně ohledně „splatnosti“ částky 33 972 Kč včetně úrokového příslušenství změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 972 Kč bez úrokového příslušenství do tří dnů od právní moci rozsudku (II.
výrok), potvrdil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 14 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2018 do zaplacení, ohledně zaplacení 21 502 Kč a ohledně úroku ve výši 20% ročně z částky 44 701,30 Kč od 27. 10. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 212 486 Kč (III. výrok); rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Pouze proti II. výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva – zásady zákazu změny k horšímu, podle které nemůže odvolací řízení skončit pro účastníka, který jako jediný podal odvolání, hůře, než řízení před soudem prvního stupně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 26.
1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který, přestože podala odvolání proti I. výroku soudu prvního stupně výslovně pouze proti části rozhodnutí, jíž bylo žalované umožněno dlužnou částku zaplatit ve splátkách (viz poslední věta bodu II. 4. odvolání žalobkyně), tedy pouze proti lhůtě k plnění, přezkoumal I. výrok i v rozsahu zákonného úroku z prodlení, přestože tato jeho část odvoláním napadena nebyla. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Podle § 237 o.
s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3. Podle § 229 odst. 2 písm. b) žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
Podle § 159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Podle § 161 odst. 1 o. s. ř. je rozsudek vykonatelný, jakmile uplynula lhůta k plnění. Podle § 206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Podle § 212 o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen, b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Občanský soudní řád rozlišuje kvantitativní a kvalitativní rozsah odvolacího přezkumu. Kvantitativní rozsah je vymezen v § 212 o. s. ř. v návaznosti na § 153 odst. 2 a § 206 odst. 2 o. s. ř. Rozsah, v jakém bude rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumáno, se odvíjí od toho, jak je soud vázán žalobou (návrhem na zahájení řízení) a v jakém rozsahu nastávají účinky odvolání, neboť rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu nesmí (logicky vzato) být širší nebo užší, než jaký je rozsah účinků odvolání, jež nutně navazují na podobu vázanosti soudu žalobou (návrhem na zahájení řízení).
Až na výjimky vyjmenované v § 212 o. s. ř. odvolatel určením rozsahu napadení rozhodnutí soudu prvního stupně nejen vymezuje, ohledně jakých výroků (jejich částí) rozhodnutí soudu prvního stupně nastane suspenzivní účinek odvolání (srovnej § 206 o. s. ř.), ale současně stanoví meze, v nichž je odvolací soud oprávněn a povinen (po stránce kvantitativní) rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat. Žádná z výjimek obsažených v § 212 písm. a) až c) o. s. ř. se v projednávané věci - jak je dáno již jejich povahou – neuplatní.
Odvolací soud tedy mohl (na základě odvolání žalobkyně) přezkoumat I. výrok rozsudku soudu prvního stupně pouze v mezích, ve kterých jej žalobkyně napadla, tedy pouze co do lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Není správný názor odvolacího soudu, podle něhož pokud si žalobkyně podala odvolání do „splatnosti“ přiznané částky, je do přezkumu třeba zahrnout i přiznané úroky z prodlení. Žalobkyně nesouhlasila s umožněním splátek žalované a její odvolání směřovalo tudíž pouze proti lhůtě k plnění (institut procesního práva, mající vliv na vykonatelnost rozhodnutí) a nikoliv proti splatnosti přiznané částky (hmotněprávní institut, od něhož se odvíjí např. prodlení dlužníka). Podle § 201 o.s.ř. svědčí subjektivní právo k podání odvolání tomu účastníkovi, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma.
Pokud I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně bylo žalobě vyhověno, nebyla by žalobkyně ani oprávněna podat odvolání v rozsahu jistiny a úroku z prodlení, neboť uvedené subjektivní právo by svědčilo pouze žalované, která jej však nevyužila. I. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak (vyjma lhůty k plnění) již nabyl právní moci a nemohl být odvolacím soudem podroben přezkumu, neboť tomu bránily § 212 o. s. ř. ve spojení s § 159 odst. 1 o. s. ř. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu dne 26.
1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, není přiléhavý, neboť se týkal řízení o vypořádaní společného jmění manželů, což je řízení, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání, tudíž se jedná o výjimku podle § 212 písm. c) o. s. ř., kdy odvolací soudu není vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně; o takový případ se však v posuzované věci nejedná. Námitkou, že odvolací soud nerespektoval zásadu zákazu změny k horšímu, když rozhodl v její neprospěch ohledně příslušenství, tedy v rozsahu, který nenapadla odvoláním žádná ze stran (na rozdíl do soudu prvního stupně nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 33 972 Kč), žalobkyně jinými slovy uvádí, že odvolací soud v tomto rozsahu překročil kvantitativní meze rozsahu přezkumu, uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 2 písm. b) o.
s. ř., k jejíž nápravě je určena žaloba pro zmatečnost, neboť pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně v části zákonného úroku z prodlení brání odvolacímu přezkumu. Pokud odvolací soud v uvedeném rozsahu přesto spor projednal a rozhodl o něm, zatížil řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.
s. ř.). Dovolacím důvodem uvedená vada dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu