USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce R. B. R., zastoupeného Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti žalované R. K., zastoupené Mgr. Klárou Čechákovou, advokátku se sídlem Masarykova třída 885/34, Olomouc, o 1 184 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 160/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2024, č. j. 75 Co 83/2024-280, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2017 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). 11. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 12. Dovolání není přípustné. 13. Dovolatel namítá, že odvolacím soudem byla nesprávně (v rozporu s jím citovanou judikaturou) posouzena otázka hodnocení vidimované listiny soudem. 14. Uvedená dovolací námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolatel uplatňuje nepřípustný dovolací důvod, když sice namítá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ale ve skutečnosti jeho argumentace směřuje vůči správnosti zjištěného skutkového stavu, jak jej dovodily soudy obou stupňů, jimž vytýká, že nevzaly za prokázané skutečnosti, které podle jeho názoru prokázány byly, čímž dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je však jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Argumentace dovolatele míří vůči zjištění, že žalobce při převzetí peněz od žalované v březnu 2020, kdy došlo k zániku dluhu, namísto vystavení kvitance žalované předal originály listin potvrzujících existenci dluhu (smlouvu o půjčce a uznání dluhu), přičemž nebylo prokázáno jeho tvrzení, že by po uvedeném datu měl žalobce v držení originál litiny uznání dluhu, což (mimo jiné) vyplynulo i ze zjištění ohledně způsobu ověření listin Českou poštou v červnu 2021. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel zpochybňuje způsob a výsledek hodnocení všech v řízení provedených důkazů (tedy včetně toho, jakým způsobem probíhala vidimace listin předložených žalobcem České poště) a nikoliv právní posouzení otázky naplnění předpokladů pro vidimaci listiny předložené v originále. 15. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu