33 Cdo 2885/2020-131
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Bohemia
Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8 (identifikační číslo
osoby 27242617), zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se
sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému D. H., bytem XY,
zastoupenému Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem v Ostravě, Purkyňova
787/6, o úroky z prodlení ve výši 8,5% z částky 8.500 Kč od 20. 4 2018 do
zaplacení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 60 C 72/2018, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2.
2020, č.j. 8 Co 390/2019-101, t a k t o:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. Karla
Goláně, Ph.D., advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 10. 9. 2019, č. j. 60 C 72/2018-77, kterým Okresní soud v Ostravě – mimo jiné – uložil
žalovanému zaplatit žalobkyni 8,5% úroky z prodlení z částky 8.500 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení (žalovanému přiznal proti
žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 843 Kč,
žalobkyni přiznal proti žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356
Kč). Odvolací soud po právní stránce dovodil, že smlouva o úvěru, kterou
žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (úvěrující - postupitelka
pohledávky), je absolutně neplatným právním jednáním (§ 588 zákona č. 89/2012
Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Úvěrující nedostála odborné péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a
spotřebitelský úvěr poskytla v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o
spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013
Sb. (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“). Použití ustanovení § 165 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, odvolací
soud vyloučil, protože po poskytnutí úvěru „nedošlo žádným způsobem k jeho
podstatnému navýšení či k jakékoliv jiné změně smlouvy o úvěru.“ Vedle zůstatku
dlužné jistiny (8.500 Kč), který představuje majetkový prospěch žalovaného ve
smyslu § 2991 odst. 2 o. z., přiznal odvolací soud žalobkyni i příslušenství,
tj. zákonné úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaný oponuje závěru,
podle něhož žalobkyni náleží úroky z prodlení přesto, že úvěrová smlouva je
absolutně neplatným právním jednáním z důvodu porušení povinnosti úvěrující
stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Porušení povinnosti s odbornou
péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, jejímž
následkem je neplatnost smlouvy o úvěru, vede - argumentuje dovolatel – ke
ztrátě práva žalobkyně na příslušenství (úroky z prodlení), protože úvěrující
„nesplnila řádně své smluvní a zákonné povinnosti“ (§ 1970 o. z.). Navrhl, aby
dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a
navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na
vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena – práva věřitele požadovat po dlužníku, který se na jeho úkor
bezdůvodně obohatil, zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z.) – a již žalovaný
spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikoval, je
dovolání přípustné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,
oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.).
Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá
majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu,
který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo
plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh,
může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez
zbytečného odkladu.
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968, věta
první, o. z.).
Podle § 1970, věty první, o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením
peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné
povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za
prodlení odpovědný.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení
přezkumu nepodléhá, je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil
soud prvního stupně. Úvěrovou smlouvou č. 0142410 ze dne 30. 10. 2015 se
žalovaný zavázal ve čtrnácti měsíčních splátkách vrátit právní předchůdkyní
žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Z jistiny dluhu
žalovaný uhradil 3.500 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby 9. 4. 2018 vyzvala
žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 4. 2018. Žalovaný si musel
být vědom toho, že dluží částku odpovídající rozdílu mezi jistinou poskytnutého
úvěru a částkou 3.500 Kč, a pokud ji do 19. 4. 2018 neuhradil, dostal se
následující den do prodlení.
Bezdůvodné obohacení je závazkovým právním vztahem, z něhož pohledávka
vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo
bezdůvodné obohacení získal. Jestliže tento dluh spočívá v platební povinnosti
– jako v daném případě - je nepochybné, že jde o dluh peněžitý. Právní
předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bez právního
důvodu a vyzvala ho k plnění, tj. vrácení částky, kterou dosud nezaplatil. S
včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý
důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku
(jistinu), ale také úroky z prodlení. Jednou z podmínek vzniku práva na úroky z
prodlení je, že věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Smluvní
povinnosti žalobkyni nezatěžovaly, protože vztah mezi účastníky, o který v
řízení jde, není založen smlouvou. Povinnost úvěrující s odbornou péčí posoudit
schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout ho
jen tehdy, pokud je zřejmé, že bude schopen úvěr splácet, byla obsahem
závazkového vztahu založeného (neplatnou) smlouvou o úvěru. S právním poměrem
mezi ochuzeným a obohaceným, jehož předmětem je vydání toho, oč se žalovaný na
úkor žalobkyně obohatil, nemá povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č.
145/2010 Sb. žádnou souvislost. Jedinými povinnostmi žalobkyně jako věřitelky
jsou poskytnout dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu a přijmout jím
řádně nabídnuté plnění (§ 1968, věta druhá, § 1975 o. z.).
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil
odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání žalovaného zamítl (§ 243d
písm. a/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst.
3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle
ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11
odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„advokátní tarif“), tj. částkou 1.500 Kč; součástí nákladů je paušální částka
náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst.
1, 4 advokátního tarifu) a částka 378 Kč odpovídající 21% dani z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu