Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 2893/2016

ze dne 2017-01-31
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2893.2016.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci

žalobkyně K. J., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2,

Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované I. H., zastoupené JUDr. Petrem Knapem,

advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1625, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 120 C 64/2012, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č.j. 19

Co 248/2015-514, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů

dovolacího řízení 17.666,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr.

Petra Knapa, advokáta.

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud

potvrdil rozsudek ze dne 15. 10. 2014, č.j. 120 C 64/2012-315, kterým Okresní

soud v Kladně zamítl její žalobu o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím a uložil jí

zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 132.677,- Kč, a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení, není přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona

č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud

odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem

rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku

odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Jestliže

rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezených právních

otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle § 237 o.s.ř.

přípustné.

Žalobkyní předložené otázky: 1) „zda má disponent přímou pohledávku na výplatu

finančních prostředků složených na bankovním účtu vůči bance, nebo zda má pouze

a toliko právo nakládat s pohledávkou majitele účtu na výplatu finančních

prostředků složených na bankovním účtu vůči bance“ a 2) zda mohl M. H. darovat

žalované peněžní prostředky z bankovního účtu, s nímž mohl disponovat, se

dotýkají právního vztahu majitelky bankovního účtu (L. E.) a toho, kdo je

vybaven dispozičním oprávněním k prostředkům na účtu (M. H.), případně právního

vztahu banky vůči těmto osobám; na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

V projednávaném případě totiž odvolací soud uzavřel, že právní předchůdkyně

žalobkyně (L. E.) nebyla věřitelkou žalované z ústní smlouvy o půjčce (§ 657

zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013

/viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), a že se žalovaná na

její úkor bezdůvodně neobohatila tím, že přijala plnění bez právního důvodu, z

neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 1,

2 obč. zák.).

Dovolatelka sice výslovně podala dovolání i proti nákladovým výrokům rozhodnutí

odvolacího soudu, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se

vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen

ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesla.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3

o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu