U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem
Dudou ve věci žalobkyně Ingres group s. r. o. se sídlem v Zábřehu, Olomoucká
10/2266, identifikační číslo 27796060, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem,
advokátem se sídlem v Šumperku, náměstí Míru 9, proti žalované M. B.,
zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, náměstí
Osvobození 28, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku
pod sp. zn. 16 C 132/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 10. prosince 2013, č. j. 69 Co
402/2013-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v
Ostravě-pobočka v Olomouci potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního
soudu v Šumperku ze dne 10. dubna 2013, č. j. 16 C 132/2012-60, jímž byla
zamítnuta žaloba o určení, že je žalobkyně výlučnou vlastnicí blíže
specifikovaných nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního
úřadu pro Olomoucký kraj, katastrálního pracoviště v Šumperku, pro katastrální
území R. u Z. na listu vlastnictví č. 455.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s.
ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,
vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby
dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní,
znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního
práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího
soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve
dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale)
jinak.
Dovolatelka podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uvedenému požadavku
nedostála.
Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 29. ledna 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu