33 Cdo 29/2025-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Kapholz s. r. o., se sídlem v Praze 4, Jaurisova 515/4 (identifikační číslo osoby: 091 19 086), zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, proti žalované Leasing České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1912/64b (identifikační číslo osoby: 270 89 444), zastoupené Mgr. Janem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, o určení neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva a určení vlastnictví vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 84/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 Co 403/2024-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 11 Co 403/2024-49, potvrdil usnesení ze dne 11. 9. 2024, č. j. 9 C 84/2024-32, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 jako soudu místně příslušnému (§ 105 odst. 2 občanského soudního řádu). Odvolací soud uzavřel, že místně příslušným soudem k řízení, v němž se žalobkyně domáhá určení neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva a určení vlastnictví vozidla, je obecný soud žalované, tj. obvodní soud, v jehož obvodu má žalovaná sídlo.
Vyšel přitom ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 28. 5. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky úvěrů poskytovaných společností Leasing České spořitelny a.s. (dále jen „VOP“). Žalobkyně byla s aktuální verzí VOP a Doplňkových podmínek platných k datu podpisu úvěrové smlouvy seznámena, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. VOP obsahovaly prorogační doložku a dohodu, že místně příslušným pro řešení případných sporů bude Obvodní soud pro Prahu 8. Důvod, pro který by prorogační doložka mohla být shledána neplatnou, soudy neshledaly.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). V usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015 (na které v dovolání poukazuje sama dovolatelka), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že dohodu o prorogaci podle § 89a o.
s. ř. mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky umístěné na webových stránkách označených ve smlouvě uzavřené v písemné formě za podmínky, že obchodní podmínky byly stranám známy nebo k návrhu přiloženy. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usneseních ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2563/2022, či ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015. Prosazuje-li žalobkyně v dovolání, že jí VOP nebyly předány, a tudíž se s nimi ani nemohla seznámit, resp. neseznámila se, vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vycházel odvolací soud.
Ten totiž vzal za prokázané, že žalobkyni byl obsah aktuální verze VOP a Doplňkových podmínek znám, neboť prohlásila, že jí byly před uzavřením úvěrové smlouvy předány, že se s nimi seznámila a souhlasí s nimi, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě; verze VOP a Doplňkových podmínek, platná pro účastnicemi uzavřenou úvěrovou smlouvu, je nadto dostupná k nahlédnutí i na internetových stránkách žalované. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu