33 Cdo 2902/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručení Územní pracoviště Střední Čechy, Praha 1, nám. Republiky 3, proti žalovaným 1) V. Z., 2) J. H., 3) Z. H., a 4) M. Z., o zaplacení částky 79.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 229/2004, o dovolání Pavla Zárybnického proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 22 Co 470/2005-66, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ledna 2005, č. j. 8 C 229/2004-26, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2005, č. j. 22 Co 63/2005-39, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. 33 Odo 905/2005-53 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 22 Co 470/2005-66, Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 79.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním P. Z., který však dne 30. 4. 2006 zemřel. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. července 2006, č. j. 8 C
229/2004-84, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně původně žalovaného P. Z. pokračováno s jeho dědici V. Z., J. H., Z. H. a M. Z. Podle § 243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a § 95 až § 99 o. s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí. Podle § 103 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. za dovolacího řízení přihlíží dovolací soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení pokračovat ihned, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Smrt fyzické osoby je v majetkových věcech právní skutečností, s níž se pojí universální sukcese podle § 460 a násl. obč. zák. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele, avšak princip ingerence státu při nabývání dědictví se projevuje tím, že dědictví musí být soudem projednáno a rozhodnuto. Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o vypořádání dědiců se nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele. Jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. května 2010, č. j. 25 D 278/2006-318, které nabylo právní moci dne 10.
června 2010, P. Z. nezanechal závěť a vzhledem k tomu, že všichni v úvahu přicházející dědicové ze zákona dědictví odmítli a pozůstalá teta, jejíž pobyt se nepodařilo zjistit a o svém dědickém právu byla vyrozuměna vyhláškou na úřední desce Okresního soudu v
Příbrami, se ve stanovené lhůtě nepřihlásila, připadá dědictví podle § 462 obč. zák. a § 175q odst. 1 písm. b) o. s. ř. jako odúmrť státu. Je vyloučeno, aby ve sporném řízení na straně žalující i žalované vystupovala tatáž osoba.
Dojde-li totiž v důsledku sukcese ke splynutí osoby žalobce a žalovaného tím, že se žalovaný v průběhu řízení stane právním a procesním nástupcem žalobce, nelze v řízení pokračovat, neboť tomu brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud musí jedině řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Tento právní názor vyslovil Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 26. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 1924/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2002. Z těchto důvodů dovolací soud zastavil řízení o dovolání podle § 243c a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243b odst. 5 větu prvou, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.