33 Cdo 2907/2025-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovaným 1) H. N., zastoupené Mgr. Markem Šimkou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, a 2) obci Lelekovice, se sídlem Hlavní 75/7, Lelekovice, identifikační číslo osoby 00281999, zastoupené Mgr. Jiřím Pospíšilem, advokátem se sídlem Burešova 617/10, Brno, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 33 C 149/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2024, č. j. 49 Co 209/2023-136, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
na pozemcích p. č. XY, p. č. XY p. č. XY v k. ú. XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 49 Co 209/2023-136, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, jeho nákladové výroky změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladu řízení první žalované částku 151 008 Kč a druhému žalovanému 151 008 Kč, a na nákladech odvolacího řízení první žalované částku 52 514 Kč a druhému žalovanému 50 336 Kč.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho nákladových výroků
podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky (aplikace advokátního tarifu při posouzení ocenitelnosti předmětu řízení v souvislosti s určením výše mimosmluvní odměny) dosud neřešené, resp. při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil. Rovněž požádala o přiznání odkladného účinku napadeného rozsudku.
4. Dovolání není přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
7. Významná není ani výše nákladů řízení, o které bylo ve výroku rozhodnuto, přestože nejsou nijak výjimečné případy, kdy tato výše přesáhne nejen částku 50 000 Kč, která je limitem přípustnosti dovolání v řízeních, jejichž předmětem je peněžité plnění [§ 238 odst. 1 písm. c)], ale i částku, pro kterou se řízení vede (Doležílek, J. § 238 [Výjimky z přípustnosti dovolání]. In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 20.).
8. V daném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že směřuje explicitně proti výrokům napadeného rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Totéž lze seznat z obsahu dovolání, které polemizuje pouze s postupem odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení. Toliko v tomto duchu žalobkyně formuluje dovolací námitky. Dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení je objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 80/2013, není přiléhavý, neboť v něm uvedené závěry se vztahují k úpravě před novelou zákona č. 99/1963 Sb. provedenou zákonem č. 296/2017 Sb.
9. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o požadavku na přiznání odkladného účinku (jímž se žalobkyně zjevně domáhala odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí) za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu