33 Cdo 2912/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně E. N., zastoupené JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem
Hradec Králové, Riegrovo náměstí 1493, proti žalované Stavební spořitelně České
spořitelny, a. s. se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, o zaplacení
101.876,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn.
6 C 537/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co
76/2007-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se v době své nezletilosti (zastoupena matkou H. N. - zákonnou
zástupkyní) domáhala po svém otci J. N. a po žalované, aby jí zaplatili
společně a nerozdílně 101.876,10 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že její otec
vypověděl smlouvu o stavebním spoření, uzavřenou v její prospěch, a žalovaná mu
naspořený obnos vyplatila, přestože se nejednalo o běžnou záležitost při správě
majetku nezletilého dítěte a výpověď smlouvy nebyla schválena soudem podle § 28
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“). Její otec si vyplacené finanční prostředky ponechal a použil je pro
svou osobní potřebu. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. srpna 2006, č. j. 6 C 537/2006-75,
uložil J. N. a žalované povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k
rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 101.876,10 Kč (výrok I.), J. N. uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci
rozsudku 4,25 % úrok z prodlení z částky 101.876,10 Kč od 25. 6. 2006 do
zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 4 % úrok z prodlení z částky 101.876,10
Kč od 31. 12. 2002 do zaplacení (výrok III.), žalobu o zaplacení úroku z
prodlení „proti J. N. za dobu od 21. 9. 2001 do 24. 6. 2006, a proti žalované o
0,25 % vyššího, resp. úroku i za dobu od 21. 9. 2001 do 30. 10. 2002“ zamítl
(výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.) a o poplatkové povinnosti
J. N. a žalované (výrok VI.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. N. za tehdy nezletilou žalobkyni
(narozenou 1. 2. 1990) jako její zákonný zástupce uzavřel dne 22. 3. 1996 se
žalovanou smlouvu o stavebním spoření č. 36417-2443083 s cílovou částkou
246.000,- Kč a měsíční úložkou 1.500,- Kč. Dne 18. 9. 2001 podal J. N. za
žalobkyni návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech
spoření, žalovaná jeho návrh přijala a dne 24. 9. 2005 (správně 24. 9. 2001) mu
z účtu vyplatila v hotovosti 103.485,70 Kč (tj. do té doby uspořenou částku
spolu se zálohami státní podpory). Otec žalobkyně si vyplacené finanční
prostředky ponechal. Žalovaná přes výzvu matky žalobkyně ze dne 24. 10. 2002,
kterou obdržela dne 30. 10. 2002, žalobkyni uspořenou částku se státní podporou
z účtu stavebního spoření nevyplatila. Z takto zjištěného skutkového stavu věci
soud prvního stupně dovodil, že mezi tehdy nezletilou žalobkyní, za niž jednal
její otec jako zákonný zástupce, a žalovanou vznikl právní vztah ze smlouvy o
vkladovém účtu podle § 716 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku,
v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Právní úkon směřující k zániku
smlouvy o stavebním spoření a výběru hotovosti ve výši 103.485,70 Kč, který za
nezletilou žalobkyni učinil její otec, posoudil jako nikoli běžnou záležitost
při správě majetku nezletilého dítěte, k níž je třeba schválení soudu podle §
28 obč. zák. Protože právní úkon učiněný otcem žalobkyně soudem schválen nebyl,
soud prvního stupně dovodil, že jde o neplatný právní úkon.
Jestliže otci
žalobkyně byly vyplaceny její peněžní prostředky, které nabyla od rodičů na
základě dílčích darovacích smluv uzavřených podle § 628 obč. zák. a od státu ve
formě státní podpory, bezdůvodně se na její úkor obohatil plněním bez právního
důvodu a je povinen toto obohacení vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.). Nárok,
který uplatnila vůči žalované, soud prvního stupně žalobkyni přiznal z titulu
smlouvy o vkladovém účtu podle § 719 obch. zák., a nikoli z titulu náhrady
škody. Žalovaná povinnost vyplatit žalobkyni uvolněné prostředky na účtu
nesplnila tím, že plnila na základě neplatného právního úkonu otci žalobkyně. Námitku promlčení práva žalobkyně vůči žalované neshledal důvodnou, neboť
čtyřletá promlčecí doba začala běžet dne 24. 9. 2001, kdy smlouva o vedení účtu
zanikla, a žaloba byla u soudu podána dne 6. 9. 2004 (§ 396 a § 397 obch. zák.). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. června
2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve
vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil tak, že žalobu o zaplacení 101.876,10
Kč s 4 % úrokem z prodlení za dobu od 31. 10. 2002 do zaplacení zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové
povinnosti žalované. Odvolací soud sice převzal skutková zjištění soudu prvního
stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně
ve vztahu k žalované. Návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po
pěti letech spoření, který učinil za nezletilou žalobkyni její otec, posoudil
na rozdíl od soudu prvního stupně jako běžnou záležitost při nakládání s
majetkem nezletilé; k platnosti takového právního úkonu, který směřoval po
uplynutí sjednané doby k ukončení stavebního spoření, a v jehož důsledku
nedošlo ke zcizení věci, popř. ke zmenšení majetku nezletilé žalobkyně, nebylo
třeba schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Majetková bilance jmění
žalobkyně totiž zůstala nezměněna. Odvolací soud konstatoval, že schválení
soudem by vyžadovaly až další dispozice s tímto majetkem nezletilé. Došlo-li k
ukončení smlouvy o stavebním spoření a k výplatě uspořené částky k rukám otce
žalobkyně, který se na její úkor bezdůvodně obohatil, nemůže trvat závazek
žalované k výplatě uspořených peněžních prostředků žalobkyni. Nad rámec
uvedeného odvolací soud doplnil, že účastnice neuzavřely smlouvu o vkladovém
účtu podle § 716 a násl. obch. zák., nýbrž smlouvu o stavebním spoření podle
zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, v rozhodném znění (dále jen „zákon
č. 96/1993 Sb.“); promlčení práv plynoucích z tohoto právního vztahu se proto
řídí občanským zákoníkem, a nikoli obchodním zákoníkem. Jakkoli v postupu
žalované neshledal porušení žádných z povinností vyplývajících ze zákona č.
96/1993 Sb., nebo z uzavřené smlouvy, připomněl, že právo na náhradu škody se
promlčuje uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 106 odst. 1 obč.
zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost o § 241a odst. 2 písm. b/
o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že právní úkon
směřující k ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou, který za ni učinil
její otec, byl běžnou záležitostí při nakládání s jejím majetkem, jež
nevyžadovala schválení soudu. Poukázala na již existující praxi, která považuje
nakládání se stavebním spořením za záležitost nikoliv běžnou; právní úkon otce
proto ke své platnosti schválení soudu vyžadoval. Připomíná, že v době, kdy
otec jejím jménem právní úkon učinil, jí bylo deset let, na účtu se nacházelo
přes 100.000,- Kč, které byly vybrány a nebyly pro ni uloženy na jiný nově
založený účet. Tyto skutečnosti signalizovaly možnost ohrožení jejích
majetkových zájmů a žalované byly známy. Zpochybňuje rovněž správnost závěru,
že uzavřená smlouva o stavebním spoření není smlouvou o vkladovém účtu podle §
716 obch. zák. Má za to, že stavební spoření vykazuje všechny pojmové znaky
smlouvy o vkladovém účtu. Sama žalovaná roční výpisy z účtu stavebního spoření
označovala jako výpisy z vkladového účtu. Odkazuje-li zákon č. 96/1993 Sb. na §
43 a násl. občanského zákoníku, pak pouze v souvislosti s uzavíráním písemných
smluv o stavebním spoření, a neznamená to, že režim právního vztahu založeného
smlouvou o stavebním spoření včetně promlčení práva je podřízen režimu
občanského zákoníku. Její právo by ovšem nebylo promlčeno ani podle § 106 odst. 1 obč. zák., neboť o rozsahu škody se dozvěděla až při prvním jednání u soudu z
písemného vyjádření žalované k žalobě. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky
se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, nebyly žalobkyní tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně
obsahově vylíčila. Námitka nesprávného právního posouzení věci, kterou lze uplatnit v rámci
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Žalobkyně předložila k dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru
odvolacího soudu, že v posuzovaném případě právní úkon směřující k ukončení
smlouvy o stavebním spoření, který za ni učinil její otec, je běžnou
záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, která nepodléhá
schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Podle § 9 obč. zák. nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům,
které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající
jejich věku. Podle § 26 obč. zák. pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé,
jednají za ně jejich zákonní zástupci. Podle § 27 odst. 1 obč. zák. kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte,
upravuje zákon o rodině. Podle § 36 zákona č. 94/1963 Sb, zákona o rodině (dále jen „zákon o rodině“),
rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. Podle § 28 obč. zák. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat
majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s
majetkem třeba schválení soudu. Nezletilé osoby jsou ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které
jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich
věku (§ 9 obč. zák.). V případě právních úkonů, k nimž nemá nezletilý
způsobilost, jednají za něho jeho zákonní zástupci. Těmi jsou především jeho
rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném rozsahu nositeli
rodičovské zodpovědnosti (§ 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a
povinnosti při správě majetku nezletilého. Běžné majetkové záležitosti vyřizují
zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti
vyžadují k platnosti právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se
neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu
zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou
záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých
okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. V právní teorii a
soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které schválení soudu
vyžadují, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí dědictví a dovolání se
neplatnosti závěti za nezletilého, nabytí či převod motorového vozidla (nikoli
běžného jednostopého), nemovité věci, popř. jejího podílu nezletilým, uznávací
prohlášení a postoupení pohledávky učiněná za nezletilého, prodej akcií v
majetku nezletilého a nakládání se stavebním spořením nezletilého (srovnej
rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 59/1966,
R 67/1970, R 46/1977, R 31/1990 a R 9/1993, Stanovisko Cpj 228/1981 k řízení ve
věcech práva rodinného před soudy prvního stupně, Sborník IV. Nejvyššího soudu,
SEVT, Praha 1986, str. 371, nebo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 296 a násl.).
Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s
majetkem nezletilého dítěte, který za něho učinil zákonný zástupce, aniž byl
schválen soudem ve smyslu § 28 obč. zák., je absolutně neplatný pro jeho rozpor
se zákonem podle § 39 obč. zák. a nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. V posuzovaném případě právní vztah ze stavebního spoření, který mezi nezletilou
žalobkyní (účastnicí stavebního spoření) a žalovanou (stavební spořitelnou, tj. bankou, která je provozovatelem stavebního spoření) vznikl na základě písemné
smlouvy o stavebním spoření (dále jen „smlouva“), kterou za tehdy nezletilou
žalobkyni uzavřel dne 22. 3. 1996 její otec J. N., se řídí zákonem č. 96/1993
Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění v tu
dobu platném (dále opět jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), a Všeobecnými obchodními
podmínkami stavebního spoření ČS-stavební spořitelny, a. s., v rozhodném znění
(dále jen „podmínky“). Ze smlouvy, která byla uzavřena na uspoření cílové
částky 246.000,- Kč, vzniklo žalobkyni mimo jiné právo, aby jí žalovaná
zprostředkovala poskytování státní podpory do doby uspoření cílové částky, aby
jí poskytla úvěr na financování bytových potřeb (při splnění smluvených
podmínek) a aby jí připisovala úroky z uspořené částky (tj. z vkladů a připsané
státní podpory). Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že návrh
otce na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech, který
podal za nezletilou žalobkyni dne 18. 9. 2001, byl běžnou záležitostí při
nakládání s majetkem nezletilé a že k platnosti takového právního úkonu nebylo
třeba schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Jednalo se totiž o právní úkon,
který směřoval k předčasnému ukončení stavebního spoření (v tu dobu ještě
nebyla uspořena cílová částka 246.000,- Kč), a v jehož důsledku by nepochybně
byla zmenšena majetková bilance nezletilé žalobkyně, které by zaniklo právo na
připisování záloh státní podpory (4.500,- Kč ročně) a na úročení uspořené
částky a připsaných záloh státní podpory roční úrokovou sazbou 4 % . S
přihlédnutím k těmto okolnostem případu, k výši uspořené částky a k věku
nezletilé žalobkyně lze uzavřít, že otec za nezletilou žalobkyni učinil právní
úkon týkající se nikoli běžné záležitosti při nakládání s jejím majetkem, jehož
platnost vyžadovala schválení soudu podle § 28 obč. zák. Jestliže žalovaná
návrh na předčasné ukončení smlouvy akceptovala, aniž byl tento právní úkon
soudem schválen, a vyplatila dne 24. 9. 2001 otci žalobkyně z účtu stavebního
spoření 103.485,70 Kč, plnila mu bez právního důvodu. Takový neplatný právní
úkon totiž nemohl vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, založený smlouvou uzavřenou dne 18. 3. 1996, tedy dosud nezanikl a trvá včetně závazku žalované vést účet účastníka
stavebního spoření s povinností po ukončení smlouvy mu z účtu vyplatit
uspořenou částku.
Tím, že žalovaná na základě neplatného právního úkonu
vyplatila otci žalobkyně uspořenou částku, nesplnila svou povinnost ze smlouvy
plnit žalobkyni - účastnici stavebního spoření; otec žalobkyně nebyl oprávněn
za nezletilou žalobkyni přijmout plnění od žalované, a proto závazek žalobkyně
nemohl zaniknout splněním. Otec žalobkyně přijetím plnění bez právního důvodu
získal bezdůvodné obohacení, nikoli však na úkor žalobkyně, nýbrž na úkor
žalované. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě
smlouvy o stavebním spoření nejsou v majetku účastníka stavebního spoření, v
jehož prospěch byl účet zřízen, ale v majetku stavební spořitelny, která
svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s § 9 zákona č. 96/1993 Sb., a
představují její závazek za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku
stavebního spoření spolu s úroky a státní podporou. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost
právního závěru odvolacího soudu, že právní úkon směřující k ukončení smlouvy o
stavebním spoření, který za ni učinil její otec, je běžnou záležitostí při
nakládání s majetkem nezletilého dítěte, která nepodléhá schválení soudu ve
smyslu § 28 obč. zák. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl
proto v tomto ohledu uplatněn opodstatněně. Dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Vzhledem k zaujatému právnímu závěru
považoval za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d
odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.