U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou
ve věci žalobce M. T., zastoupeného JUDr. Martinou Egerovou, advokátkou se
sídlem Praha 9, Poděbradská 173/5, proti žalované M. M., zastoupené JUDr.
Renátou Stáhlichovou advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 57, o
580.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.
10 C 181/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 20. listopadu 2013, č. j. 13 Co 414/2013-284, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
13.213,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martiny
Egerové, advokátky se sídlem Praha 9, Poděbradská 173/5.
prodlení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 -
dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek
II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání neobsahuje (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.)
vymezení jediného v úvahu přicházejícího dovolacího důvodu nesprávného právního
posouzení věci podle § 241a odst. 1, 3 o. s. ř. Argumentace žalované směřuje
výhradně proti správnosti skutkového závěru o pravosti jejího podpisu na
smlouvě o půjčce ze dne 1. 5. 2001, jenž odvolací soud převzal od soudu prvního
stupně. Námitkami, že Kriminalistický ústav Praha ve znaleckém posudku ze dne
8. 2. 2012 „na základě pravděpodobnostního závěru dospěl k závěru jistotnímu“ o
pravosti sporného podpisu, že znalecký posudek ústavu nebyl zadán jako posudek
oponentní, popř. revizní, že uspokojivě nevyvrátil opačný závěr obsažený ve
znaleckém posudku znalce PhDr. Valešky a že znalecký posudek ústavu
nevypracovalo vícečlenné grémium, žalovaná brojí proti způsobu hodnocení důkazů
soudem, a tedy – v konečném důsledku - proti správnosti skutkových zzjištění, z
nichž vychází právní posouzení věci. Přehlíží přitom, že dovolací soud je vázán
skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné
hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle
občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout
žádným dovolacím důvodem.
Protože žalovaná nevymezila dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§
241a odst. 1 o. s. ř.) způsobem vyplývajícím z § 241a odst. 3 o. s. ř., trpí
dovolání vadou. Jelikož tato vada nebyla ve lhůtě vymezené v § 241b odst. 3 o.
s. ř. odstraněna a nelze pro ni v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud
dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. srpna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu