33 Cdo 2945/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně L. D., zastoupené JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v
Chomutově, Rokycanova 1268/1, proti žalovaným 1) M. M., zastoupenému JUDr.
Jiřím Škodou, advokátem se sídlem
v Chomutově, Příčná 29, a 2) „M + M spol. s r. o.“ se sídlem v Ústí nad Labem,
Stroupežnického 1422/2, o splnění povinnosti zajistit převod členských práv v
bytovém družstvu, vedené
u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 143/97, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2007, č.j. 11 Co
723/2006-132, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, č.j. 17 C
143/97-110, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala splnění
povinnosti společně a nerozdílně zajistit převod členských práv k družstevnímu
bytu Stavebního bytového družstva v Chomutově nacházejícího se v J. o velikosti
3 + 1 na žalobkyni, a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č.j. 11 Co 723/2006-132, Krajský soud v Ústí nad
Labem rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé (a o nákladech řízení mezi
účastníky) potvrdil
a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok o nákladech
řízení státu zrušil). Odvolací soud po zopakování dokazování listinami (darovacím certifikátem,
dopisem prvního žalovaného z 16. 10. 1996 a notářským zápisem JUDr. Jiřího
Chabra, notáře, ze dne 27. 12. 1995) vyšel ze skutkového stavu zjištěného
soudem prvního stupně. První žalovaný – jediný společník a jednatel druhé
žalované – při vysílání Radia Agara provozovaného druhou žalovanou i v denním
tisku a tištěnými plakáty umístěnými na veřejných místech vyzval blíže neurčené
čtenáře a posluchače k účasti v soutěži organizované Radiem Agara a jako výhru
slíbil (mimo jiné) „družstevní byt 3 + 1“ tomu, kdo splní týmž způsobem
publikovaná pravidla účasti v soutěži. Podle těchto pravidel měl zájemce
nalepit na korespondenční lístek kupón, jenž byl součástí výzvy „Chcete vyhrát
3 + 1“, vepsat jméno, adresu a rodné číslo a odeslat ho Radiu Agara. V době od
13. 11. do 15. 12. 1995 (každou sudou hodinu od 8.00 do 18.00) byli losováni
ti, kteří kupón do redakce rádia zaslali. Finalisté soutěže byli vylosováni z
těch, kteří do 98 minut a 10 vteřin zavolali zpět do redakce na určené
telefonní číslo. Žalobkyně se zúčastnila finále soutěže konané 22. 12. 1995 a
po slosování byla vyhlášena výherkyní bytu. První žalovaný předal žalobkyni
„darovací certifikát“, v němž je uvedeno, že „držitel tohoto certifikátu se
stává majitelem bytu 3 + 1,“ a sdělil jí, že „se jedná o družstevní byt 3 + 1 v
J. od Stavebního bytového družstva Chomutov a převod členských práv bude
společností M + M spol. s r. o. – Radiem Agara na výherkyni proveden na počátku
roku 1996“. V dopise datovaném 16. 10. 1996 první žalovaný sdělil žalobkyni, že
se sponzorem soutěže bylo dohodnuto, že žalobkyni bude do 31. 12. 1996 předán
minimálně dvoupokojový družstevní byt, jinak jí Radio Agara v téže lhůtě
vyplatí 120.000,- Kč jako odstupné za vyhraný byt; v případě zájmu výherkyně
sponzor během roku 1997 zabezpečí výměnu dvoupokojového bytu za byt
třípokojový. Družstevní byt 3 + 1 žalobkyni nikdo nepředal a členská práva v
družstvu nebyla na žalobkyni převedena. Nikdo z žalovaných není a nebyl členem
uvedeného stavebního bytového družstva. Odvolací soud se ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že vztahy
mezi účastníky je třeba posuzovat podle ustanovení § 850 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč.
zák.“),
jakož i se závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimace prvního žalovaného,
který vystupoval jako statutární orgán druhé žalované, a veřejný příslib tak
byl jednostranným projevem její vůle. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal
odvolací soud veřejný příslib absolutně neplatným. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který měl tento právní úkon za neplatný
podle § 37 odst. 2 obč. zák. z důvodu počáteční nemožnosti předmětu plnění pro
existenci právních překážek (druhá žalovaná neměla v době vyhlášení veřejného
příslibu ani v době, kdy měl být splněn, k slíbenému družstevnímu bytu takové
právo, které by jí umožnilo splnit závazek), odvolací soud vyhodnotil veřejný
příslib jako neplatný pro „nejednoznačnost a tím neurčitost“ podle § 37 odst. 1
obč. zák. s odůvodněním, že ve veřejném příslibu nebyla jednoznačně určena
slíbená odměna. Protože žádný z žalovaných nebyl členem Stavebního bytového
družstva v Chomutově a nebylo ani tvrzeno, že by byl členem jiného bytového
družstva či měl k nějakému bytu 3 + 1 takové právo, aby byt mohl na žalobkyni
převést, nelze ani dovodit, že v době, kdy žalobkyně splnila podmínky příslibu,
bylo účastníkům zřejmé, jaký byt jako odměnu získala. Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku věci samé napadla žalobkyně
dovoláním. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Zdůrazňuje, že stanovené podmínky, „za kterých výherce soutěže obdrží byt o
velikosti 3 + 1“, splnila. Zadání soutěže nabízí podle dovolatelky i takový
výklad, že si výherce bude moci vybrat z více bytů o velikosti 3 + 1. Je
zřejmé, že úmysl žalovaných převést na ni byt ještě v průběhu roku 1996
existoval. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaných je v rozporu s
dobrými mravy, neboť celá soutěž byla součástí „Velké vánoční show“, a
veřejnost celou akci vnímala jako reklamu Radia Agara. Nesouhlasí ani se
závěrem stran nedostatku pasivní věcné legitimace prvního žalovaného; ten
odpovídá za závazky, které existovaly v době jeho členství ve společnosti a
trvání jeho jednatelské funkce. Převedl-li obchodní podíl, ručí za závazky
podle § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, uzavřel-li smlouvu o prodeji podniku, ručí podle § 477
odst. 3 cit. zákona. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Druhá žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů. Řízení byla vedena v souladu s právními předpisy, napadený rozsudek netrpí
žádnými vadami a soudy věc správně posoudily po skutkové i právní stránce. Nadto je druhá žalovaná přesvědčena, že nejsou splněny podmínky přípustnosti
dovolání. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 236 odst. 1, § 237 odst. 1
písm. c/, odst. 3 o.s.ř.). Ten je dán tím, že posouzením platnosti veřejného
příslibu z hlediska určitosti předmětu plnění se Nejvyšší soud ve svých
rozhodnutích dosud nezabýval.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 850 obč. zák. se veřejným příslibem zavazuje ten, kdo
veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo
několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve
veřejném příslibu.
Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a
vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Neurčitý je právní úkon tehdy,
je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak
nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, přičemž neurčitost nelze odstranit a
překlenout za použití výkladových pravidel (§ 35 odst. 2, 3 obč. zák.).
Veřejný příslib je jednostranným právním úkonem, který není adresovaný, tedy je
určen předem neomezenému okruhu osob, případně omezenému okruhu osob, ale vždy
tak, že se neobrací na určité individuální subjekty. To, že se jím slibovatel
obrací na blíže neurčené osoby, jej odlišuje od návrhu na uzavření smlouvy
(oferty), který je vždy určen konkrétním osobám (srov. § 43a odst. 1 obč.
zák.). Příslib musí obsahovat projev vůle, kterým se slibovatel zavazuje, že
zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní stanovené podmínky.
Předpoklad zveřejnění je splněn tehdy, mají-li blíže neurčené osoby (veřejnost,
obecenstvo, čtenářstvo, posluchači apod.) přístup k podmínkám, s jejichž
naplněním je spjat závazek slibovatele. Podstatnými náležitostmi veřejného
příslibu jsou určení odměny nebo jiného plnění (předmět příslibu) a stanovení
podmínek, na jejichž splnění je poskytnutí odměny nebo jiného plnění závislé.
Předmětem příslibu může být jakýkoliv předmět občanskoprávních vztahů, tedy
věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, případně byty nebo nebytové prostory
(§ 118, § 119 obč. zák.). Podmínkami rozumí ustanovení § 850 obč. zák. jasné a
srozumitelné určení činnosti, případně jejího cíle, za niž má být odměna (jiné
plnění) poskytnuta. Podmínky mohou stanovit způsob určení oprávněného podle
předem stanovených kritérií. Není vyloučeno, aby slibovatel určil, že činnost
je třeba vykonat v určité lhůtě, která musí být v příslibu vyjádřena. Protože
veřejný příslib je – jak již bylo shora řečeno – jednostranným projevem vůle ve
smyslu ustanovení § 34 obč. zák., musí splňovat náležitosti, které občanský
zákoník vyžaduje pro všechny právní úkony. Pokud tedy slibovatel nevymezí
odměnu (jiné plnění) nebo podmínky příslibu určitě a srozumitelně, je jeho
projev vůle neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.), nelze-li nejistotu odstranit
výkladem podle § 35 odst. 2 obč. zák.
Právní úkon příslibu podle § 850 obč. zák. vznikne – pokud splňuje obecné a
podstatné náležitosti – zveřejněním (např. v periodickém tisku, rozhlasovým
vysíláním nebo tištěnými plakáty). Tím okamžikem je slibovatel prohlášením, že
zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní podmínky příslibu,
vázán. U veřejného příslibu nedochází splněním podmínek k uzavření smlouvy
(proto nelze použít ustanovení § 43 a násl. obč. zák.). Závazkový právní vztah
mezi slibovatelem a oprávněným, tj. tím, kdo splnil podmínky, vzniká až
splněním cíle, případně vykonáním vyžadované činnosti v souladu s podmínkami
příslibu. Obsahem tohoto právního vztahu je nárok oprávněného na odměnu nebo
jiné plnění, který je vynutitelný soudní cestou.
Veřejný příslib jako (neadresovaný) jednostranný právní úkon musí splňovat
předpoklad určitosti – jak co do předmětu plnění, tak co do stanovených
podmínek – v době svého vzniku, tj. při zveřejnění. Závazek druhé žalované, že
tomu, kdo splní podmínky vyhlášené soutěže, poskytne „byt 3 + 1,“ případně
„družstevní byt 3+1“, je co do předmětu plnění neurčitý, a proto absolutně
neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Na tom nemohou nic změnit ani následná
jednání žalovaných s žalobkyní poté, co žalobkyně byla vylosována vítězkou
soutěže, neboť na základě neplatného právního úkonu (veřejného příslibu)
nevznikl závazkový vztah mezi slibovatelem a oprávněnou (žalobkyní), a tudíž
ani její právo na plnění.
Lze uzavřít, že odvolací soud otázku platnosti veřejného příslibu posoudil
správně; za této situace je bezpředmětné zabývat se – byť jen z hlediska právní
významnosti – pasivní legitimací prvního žalovaného z titulu člena (jednatele)
druhé žalované.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a
odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé,
o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nebyly a
nevyplývají ani z obsahu spisu, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 2,
část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo na jejich
náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu