33 Cdo 296/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované B. B., zastoupené
advokátem, o zaplacení příslušenství částky 50.002,- Kč, vedené u Okresního
soudu ve Žďáře
nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 194/2001, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2006, č. j. 15 Co 18/2005-125, ve znění
opravného usnesení ze dne 26. září 2006, č. j. 15 C 18/2005-135, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2006, č. j. 15 Co 18/2005-125,
ve znění opravného usnesení ze dne 26. září 2006, č. j. 15 Co 18/2005-135, se v
části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 5.
října 2004, č. j. 10 C 194/2001-98, tak, že žalovaná je povinna zaplatit
žalobci 10 % úrok z prodlení z částky 50.002,- Kč od 22. 9. 2000 do zaplacení,
a v nákladovém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v
Brně k dalšímu řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 50.002,- Kč s příslušenstvím.
Uváděl, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, podle níž dodal žalované jateční
skot a žalovaná se zavázala zaplatit za tuto dodávku kupní cenu v dohodnuté
výši; kupní cena měla být uhrazena na jeho účet vedený u D. d. z. Na D. d. z.
byl prohlášen konkurs a jemu se kupní ceny nedostalo.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 5. října 2004, č. j. 10 C
194/2001-98, uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku
zaplatit žalobci 50.002,- Kč (výrok I.), žalobu zamítl co do povinnosti
žalované zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení z částky 50.002,- Kč od 22. 9.
2000 do zaplacení (výrok II.)
a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vycházel ze zjištění, že účastníci
uzavřeli kupní smlouvu, podle které žalobce žalované prodal dohodnuté množství
dobytka
za sjednanou kupní cenu. Fakturaci za žalobce prováděla žalovaná. Kupní cena
měla být podle ujednání účastníků zaplacena na žalobcem označený účet vedený u
D. d. z.; tento účet byl zadán do počítačové databáze žalované. Žalobce
propozice ohledně způsobu platby nezměnil. Dne 22. 9. 2000 poukázala žalovaná
žalobci 50.002,- Kč na účet číslo 126163518/5100, konstantní symbol 0051000108;
tento účet je účtem D. d. z. Na faktuře číslo 11400 byl účet žalobce označen
číslem 126163518/5100, konstantním symbolem 01000108 a na disketě žalované byl
označen číslem 126163518/5100, konstantním symbolem 0108 a variabilním symbolem
11400. D. d. z. vedla žalobci podle smlouvy běžný účet číslo 9721922001/00; na
tento účet žalovaná žalobci nezasílala žádnou platbu. Na D. d. z. byl prohlášen
konkurs. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně poměřoval vztah
účastníků ustanovením § 588 a násl. obč. zák. Dospěl k závěru, že účastníci
uzavřeli platnou kupní smlouvu, na základě které bylo vzájemně plněno; žalovaná
svůj dluh vůči žalobci splnila 22. 9. 2000, kdy kupní cenu žalobci poukázala.
Protože žalobce neuvedl správně číslo svého účtu, nebyla částka 50.002,- Kč
připsána na jeho účet, nýbrž na účet D. d. z. Na ni byl prohlášen konkurs,
částka 50.002,- Kč se proto nedostala do dispozice žalobce a žalovaná je
povinna ji žalobci uhradit. Úrok z prodlení však není povinna plnit, neboť k
připsání částky 50.002,- Kč na účet žalobce nedošlo proto, že svůj účet
nesprávně identifikoval.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. února 2006, č. j. 15 Co 18/2005-125,
ve znění opravného usnesení ze dne 26. září 2006, č. j. 15 C 18/2005-135,
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.), ve výroku II.
změnil tak,. že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení
z částky 50.002,- Kč od 22. 9. 2000 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Vycházel ze skutkových zjištění soudu
prvního stupně, která hodnotil jako správná a úplná. Na rozdíl od něho však
uzavřel, že žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením kupní ceny (tj. částky
50.002,- Kč) a nepřipsání této částky na účet žalobce jde
ve smyslu § 567 obč. zák. zcela na její vrub.
Proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, podala
žalovaná dovolání, jímž brojí proti právnímu posouzení věci. Nesouhlasí se
závěrem,
že se dostala do prodlení se zaplacením kupní ceny, resp. že nepřipsání částky
50.002,- Kč jde na její vrub a je proto ve smyslu § 567 odst. 2 obč. zák.
povinna zaplatit úrok z prodlení. Připomíná, že svůj dluh plnila včas a v dobré
víře, že dlužnou částku poukazuje na účet věřitele, který ovšem nesprávně uvedl
číslo svého bankovního účtu. Příčina nesplnění dluhu proto nebyla na její
straně, ale na straně žalobce, resp. ona dluh sice formálně nesplnila, nicméně
nikterak to nezapříčinila. Byl to sám žalobce, kdo
jí neposkytl potřebnou součinnost ke splnění dluhu. Považuje proto za
nespravedlivé, aby hradila úroky z prodlení, neboť takový požadavek je v
rozporu s dobrými mravy.
Je přesvědčena, že na případ měl být aplikován § 520 obč. zák. Navrhla, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalobce nepovažuje dovolání především za přípustné, neboť směřuje proti výroku,
jímž bylo rozhodnuto o příslušenství; připomíná, že ve smyslu § 237 odst. 2 o.
s. ř. se k příslušenství pohledávky nepřihlíží. Dále má zato, že není ani
důvodné, neboť nebylo postaveno najisto, že neúplně identifikoval svůj účet, na
který byla kupní cena poukázána. Žalovaná použila stejnou databázi zemědělců
jako ostatní subjekty vykupující v prostorách firmy M. P. jateční zvířata a
tyto platby mu byly vždy na jeho účet připsány. Žalovaná tudíž měla veškeré
podklady pro správné určení jeho účtu. Navrhl tudíž, aby dovolací soud dovolání
žalované jako nepřípustné, příp. zřejmě bezúspěšné odmítl.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k
tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst.
1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
přípustné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uvedených v dovolání. Protože vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst.
2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je soud povinen přihlížet, i
když nebyly v dovolání namítány, z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se
dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalovanou
obsahově vymezen. Dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci
je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalovaná zpochybnila správnost závěru
odvolacího soudu, že je podle § 517 odst. 2 obč. zák. povinna zaplatit žalobci
úrok z prodlení, neboť nepřipsání částky 50.002,- Kč (kupní ceny) na účet
žalobce jde
ve smyslu § 567 odst. 1. 2 obč. zák. zcela na její vrub.
Podle § 599 obč. zák. dluh zanikne splněním. Dluh musí být splněn řádně a včas.
Podle § 517 odst. 1 věty první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas
nesplní,
je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním
peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z
prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši
úroků z prodlení a poplatků z prodlení stanoví prováděcí předpis.
I když žalovaná v dovolání nezpochybnila závěr odvolacího soudu dovozující, že
nesplnila svou smluvní povinnost (tj. povinnost zaplatit žalobci kupní cenu) a
proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
přiznávající žalobci částku 50.002,- Kč, dovoláním nebrojí, je z hlediska
posouzení otázky, která byla žalovanou předestřena k dovolacímu přezkumu,
nezbytné prejudiciálně posoudit, zda povinnost podle kupní smlouvy splnila
řádně a včas.
Podle § 567 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění (tj. ke dni 22. 9. 2000) dluh
se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno,
je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Podle druhého odstavce citovaného
ustanovení plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím pošty nebo peněžního
ústavu, je dluh splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto
jinak.
Odvolací soud, stejně jako před ním soud prvního stupně, vycházel ze zjištění,
že podle ujednání smluvních stran měla být kupní cena ve výši 50.002,- Kč
kupujícím (tj. žalovanou) prodávajícímu (tj. žalobci) zaplacena do 22. 9. 2000
poukazem na jím označený účet vedený u Doudlebské družstevní záložny. Číslo
účtu, na který měla být kupní cena žalovanou poukázána, žalobce označil
nesprávně, resp. neúplně. Žalovaná sjednanou kupní cenu poukázala na takto
nesprávně označený účet a částka 50.002,- Kč byla na tento účet připsána; do
dispozice žalobce se však nedostala, neboť na D. d. z. byl prohlášen konkurs.
Tato skutková zjištění nebyla v dovolání zpochybněna a dovolací soud je povinen
z nich rovněž vycházet.
Z pohledu uvedených zjištění nelze přisvědčit závěru, že žalovaná svůj dluh
vůči žalobci nesplnila.
Ustanovení § 567 odst. 2 obč. zák. dává dlužníkovi oprávnění splnit peněžitý
dluh prostřednictvím kterékoli pošty nebo banky. Pro ten případ je otázka doby
splnění dluhu řešena tak, že dluh je splněn okamžikem, kdy byla peněžitá částka
poukázána (přijata k odeslání) na poště nebo u banky, i přesto, že se plnění
dostalo věřiteli až později. Dlužník není v prodlení, jestliže předá dlužnou
částku poslední den stanovené splatnosti poště nebo bance. To platí pouze v
případě, že z dohody smluvních stran nevyplývá něco jiného ohledně doby splnění
a že částka byla věřiteli skutečně doručena. V posuzovaném případě nelze mít
zato, že částka, kterou žalovaná žalobci dne 22. 9. 2000 prostřednictvím banky
poukázala, nebyla žalobci také doručena. Soudy obou stupňů totiž dovodily, že
poukázaná částka 50.002,- Kč byla připsána na účet, který žalobce žalované
uvedl (označil). Tento účet se tak stal platebním místem, tj. věřitelem určeným
a dlužníkem akceptovaným (tedy dohodnutým) místem plnění dluhu a je zcela
nerozhodné, že nešlo o účet samotného věřitele (žalobce), tedy účet, který D.
d. z. vedla pro žalobce.
Protože žalovaná poukázáním částky 50.002,- Kč na žalobcem označený účet
(žalobcem určené platební místo) svůj závazek z kupní smlouvy ve sjednané lhůtě
splnila, nemůže - logicky vzato - obstát závěr odvolacího soudu, že žalobci
vznikl nárok na úroky z prodlení. Rozsudečný výrok, jímž odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně, je nesprávný a dovolacímu soudu nezbylo než
tento výrok spolu s výrokem, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušit a
věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2
části věty za středníkem odst. 3 věty první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o
v á , v. r.
předsedkyně senátu