U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce
M. Z., zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci
Králové, Divišova 882/5, proti žalované D. M., o 300.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 119 EC 203/2011, o
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2013,
č.j. 25 Co 426/2012-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označené rozhodnutí, kterým krajský soud
potvrdil usnesení ze dne 12. 4. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-51, ve znění
opravného usnesení ze dne 31. 10. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-61, jímž Okresní
soud v Hradci Králové zastavil řízení a rozhodl o nákladech řízení; žádnému z
účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Poté, co Ústavní soud uzavřel, že usnesením ze dne 18. 10. 2011, č.j. 119 Ec
203/2011-26, jímž Okresní soud v Hradci Králové nepřiznal žalobci osvobození od
soudních poplatků, a potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 2. 12. 2011, č.j. 20 Co 548/2011-32, bylo porušeno žalobcovo právo na
soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních
práv a svobod, nálezem ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12, zrušil obě
rozhodnutí, jakož i na ně navazující usnesení Okresního soudu v Hradci Králové
ze dne 12. 4. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-51, ve znění opravného usnesení ze dne
31. 10. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-61, a usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 22. 2. 2013, č.j. 25 Co 426/2012-65.
Ústavní soud přezkoumal věc meritorně, přestože žalobce (stěžovatel) nevyčerpal
všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje
(srov. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 182/1993 Sb.“). Učinil tak na základě
ustanovení § 75 odst. 2 písm. b/ zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož přijetí
ústavní stížnosti neodmítne, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku
(zde dovolání) dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo
může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. V projednávané věci Ústavní soud
konstatoval, že „v řízení o dovolání, zejména v důsledku nečinnosti soudu
prvního stupně v jeho úvodní fázi, dochází k průtahům“ (dovolání bylo
Nejvyššímu soudu předloženo po uplynutí více než jednoho roku a čtyř měsíců od
vydání usnesení odvolacího soudu), přičemž „v delším časovém období se snižuje
vymahatelnost dotčeného nároku stěžovatele proti žalované.“
Zrušením usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2013, č.j. 25
Co 426/2012-65, nálezem Ústavního soudu se dovolání žalobce stalo bezpředmětným
(k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, ze dne 30. 10.
2014, sp. zn. 33 Cdo 4064/2014, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5165/2008,
ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2917/2010).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 3 a § 218 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II
bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen
„o.s.ř.“).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3,
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. prosince 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu