33 Cdo 2969/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce Ing. T. J., zastoupeného Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem se sídlem
Brno, Bellova 24 (adresa pro doručování Brno, Rašínova 2), proti žalovanému D.
T., o zaplacení 114.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 30 C 238/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 19 Co 112/2010-65, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2011, č. j. 19 Co 112/2010-65,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že dne 24. 3. 2004 uzavřela společnost EURO WORLD COMPANY, s. r. o. se společností FFI, s. r. o. smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o postoupení
pohledávek, na jejímž základě společnost FFI, s. r.o. zaplatila společnosti
EURO WORLD COMPANY, s. r. o. zálohu ve výši 1,363.000,- Kč. Zamýšlená smlouva o
postoupení pohledávek uzavřena nebyla a společnost EURO WORLD COMPANY, s. r. o. vrátila společnosti FFI, s. r. o. z uhrazené zálohy pouze částku 1,019.000,-
Kč. Dohodou uzavřenou se společností FFI, s. r. o. dne 10. 5. 2006 přistoupil
žalovaný k zůstatku závazku společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. ve výši
344.000,- Kč v rozsahu 264.000,- Kč. Dne 26. 7. 2007 uhradil žalovaný na tento
dluh společnosti FFI, s. r. o. částku 100.000,- Kč. Smlouvou ze dne 26. 7. 2007
postoupila společnost FFI, s. r. o. předmětnou pohledávku E. J. Dne 7. 8. 2007
zaplatil žalovaný E. J. částku 50.000,- Kč. Smlouvou ze dne 7. 5. 2008
postoupila E. J. (postupitelka) pohledávku za žalovaným žalobci (postupníku). Žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem, který mu byl doručen
dne 9. 6. 2008. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Cm 132/2006-78, byla společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. v
likvidaci uložena povinnost zaplatit žalobci částku 344.000,- Kč s
příslušenstvím z titulu nevrácené zálohy zaplacené na základě smlouvy o budoucí
smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 24. 3. 2004. Z takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že
původní věřitel společnost FFI, s. r. o. uzavřela dne 10. 5. 2006 s žalovaným
smlouvu o přistoupení k peněžitému závazku společnosti EURO WORLD COMPANY, s. r. o. a ten se v rozsahu 264.000,- Kč stal dlužníkem vedle původního dlužníka
(§ 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů
- dále jen „obč. zák.“). Společnost FFI, s. r. o. poté v souladu s § 524 obč. zák. uzavřela dne 26. 7. 2007 s E. J. písemnou smlouvu o postoupení pohledávek
a následně dne 7. 5. 2008 E. J., jako postupitelka, uzavřela se žalobcem, jako
postupníkem, platně písemnou smlouvu o postoupení pohledávky, v níž byla
označena postupovaná pohledávka, právní důvod jejího vzniku a kdo je jejím
dlužníkem. Postoupením pohledávky na žalobce přešla pohledávka s příslušenstvím
a veškerými právy s ní spojenými ve stavu, v jakém se nacházela v době
postoupení, tj. ve výši 114.000,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že
žalovaný dlužnou částku neuhradil, byla mu platební povinnost v rozsahu
114.000,- Kč s příslušenstvím uložena společně a nerozdílně se společností EURO
WORLD COMPANY, s. r. o. v likvidaci, které již byla tato povinnost uložena
pravomocným soudním rozhodnutím. Soud prvního stupně neuznal námitku promlčení
vznesenou žalovaným, ani jeho výhradu, že mu postoupení pohledávky nebylo
oznámeno postupitelkou (E. J.). Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j.
19 Co 112/2010-65,
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky
114.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení zamítl, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutkový stav věci
zjištěný soudem prvního stupně, na rozdíl od něho však dospěl k právnímu
závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť mu postoupení
pohledávky nebylo ve smyslu § 526 obč. zák. postupitelkou oznámeno a ani
postupníkem (žalobcem) prokázáno. Teprve tímto okamžikem se postoupení stává
právně účinným ve vztahu k dlužníku a až od tohoto okamžiku je dlužník povinen
plnit postupníku jako svému novému věřiteli. Dokud postoupení pohledávky není
oznámeno dlužníkovi, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi
neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámení o
postoupení pohledávky je jednostranným právním úkonem postupitele, adresovaným
dlužníkovi. Pouhé oznámení postoupení pohledávky postupníkem nestačí k tomu,
aby mu dlužník byl povinen plnit. Protože ani v průběhu řízení postupitelka
neučinila vůči žalovanému hmotněprávní úkon oznámení postoupení pohledávky a
ani nebylo postoupení pohledávky doloženo postupníkem (žalobcem), odvolací soud
neshledal žalobu opodstatněnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel
o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označil v něm dovolací důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Především nebyl srozuměn s právním názorem
odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace, který vychází z
nesprávné úvahy, že změna v osobě věřitele na základě postoupení pohledávky
nastává teprve její notifikací. Zdůraznil, že již uzavřením samotné smlouvy
mezi věřitelem a novým subjektem nastává změna v osobě věřitele, aniž je k tomu
zapotřebí souhlasu dlužníka. Od tohoto okamžiku je nový věřitel aktivně
legitimován domáhat se úhrady dluhu. Splnění notifikační povinnosti vůči
dlužníku je právně významné jen potud, zda je povinen splnit svůj dluh výlučně
postupníkovi nebo postupiteli. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Ústavního
soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. I ÚS 1980/08. Poukázal i na to, že se
žalovaný o postoupení pohledávky musel dozvědět nejpozději dnem, kdy mu byla
doručena žaloba, a měl možnost se seznámit se všemi listinami ve spise. V rámci
předchozího telefonického i osobního kontaktu s ním i s E. J., jíž žalovaný
dokonce uhradil část dluhu, o postoupení pohledávky věděl. Žalobce rovněž
odvolacímu soudu vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže jej neupozornil na změnu v právním
posouzení otázky jeho aktivní legitimace (tím mu znemožnil se k tomuto - oproti
soudu prvního stupně opačnému - názoru vyjádřit, popř. dokazovat skutečnosti
prokazující jeho aktivní legitimaci). Odvolací soud vydáním tzv. překvapivého
rozhodnutí porušil zásadu dvojinstančnosti řízení a porušil tak žalobcovo právo
na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s.
ř.“(srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§ 240 odst. 1 o. s. ř.)
za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a
je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, žalobce zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že v dané
věci není aktivně věcně legitimován.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka
postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou
přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).
Podle § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez
zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není
oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi
neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li
dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat
prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007,
uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 (dále jen
„R 61/2010“), formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož ke změně v osobě
věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy
nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní
též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Není-li ve
smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby
věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel oznámil
dlužníkovi postoupení pohledávky, popřípadě postupník dlužníkovi prokázal
postoupení pohledávky (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2.
2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, a v dovolání zmiňovaný nález Ústavního soudu ze
dne 6. 1. 2009, sp. zn. 1980/08). Není-li prokázáno, že postupitel postoupení
pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku
prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy.
Oznámil-li však postupitel dlužníku, že postoupil pohledávku postupníkovi, pak
dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně
případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za
následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o
úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o
postoupení pohledávky (srovnej opět R 61/2010).
Ze zjištění soudu prvního stupně (které odvolací soud převzal) vyplývá, že
původní věřitelka společnost FFI, s. r. o. uzavřela dne 26. 7. 2007 s E. J.
smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 164.000,- Kč, vyplývající z dohody o
přistoupení žalovaného k závazku ze dne 10. 5. 2006. E. J. následně dne 7. 5.
2008 uzavřela se žalobcem smlouvu o postoupení předchozí smlouvou nabyté
pohledávky v rozsahu 114.000,- Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalovanému
bylo postoupení pohledávky podle smlouvy ze dne 7. 5. 2008 oznámeno
postupitelkou, popř. že mu bylo postoupení pohledávky podle této smlouvy
prokázáno postupníkem (žalobcem).
Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu o nedostatku
aktivní věcné legitimace žalobce nemůže obstát, protože již uzavřením smlouvy o
postoupení pohledávky došlo ke změně osoby věřitele (ve smlouvě o postoupení
pohledávky nebylo dohodnuto jinak). Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn opodstatněně; dovolací soud proto rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta
za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž bylo nutné zabývat se dalšími
dovolacími námitkami.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. ledna 2013
JUDr. Blanka
Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu