33 Cdo 2974/2025-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Vojtěcha Andrýska, se sídlem v Bruntále, Nová 1399/12, zastoupeného Mgr. Matyášem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované K. P., zastoupené Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o 12 527 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 126/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2025, č. j. 16 Co 43/2025-122, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 14 C 126/2024-81, zamítl žalobou, kterou se žalobce domáhal zaplacení 12 527 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 527 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21 125 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2025, č. j. 16 Co 43/2025-122, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, v nákladovém výroku jej změnil jen co do vyčíslení náhrady nákladů (na 19 205 Kč) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (zopakoval dokazování listinami – znaleckým posudkem ze dne 24. 4. 2023, reklamací znaleckého posudku ze dne 11. 9. 2023 a odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 29. 12. 2023, neboť měl za to, že z nich lze zjistit i další údaje, než zjistil soud prvního stupně), že žalovaná si u žalobce objednala znalecký posudek, jehož předmětem bylo ocenit vozidlo Fiat 500 Sport, RZ: 9T44627, VIN: XY, ve speciální úpravě „Abarth“, jenž bylo poškozeno pádem stromu, a určit jeho tržní cenu k datu 21.
10. 2021 (tj. těsně před poškozením) a cenu použitelných zbytků vozidla po poškození pádem stromu. Znalecký posudek byl vyhotoven 24. 4. 2023 a spolu s fakturou ze dne 6. 6. 2023 zaslán žalované do P.O. Boxu, kde se zásilka nacházel až do 23. 6. 2023. Při vracení zásilky jako nedoručené se poště zásilka ztratila. Žalobce zaslal žalované zásilku opětovně dne 31. 7. 2024 a tato byla žalované doručena 2. 8. 2023. Dne 11. 9. 2023 žalovaná reklamovala vady díla, a protože reklamace nebyla vyřešena (žalobce reklamaci neřešil, existenci vytčených vad neuznal), odstoupila dne 29.
12. 2023 od smlouvy o dílo. Po stránce právní odvolací soud účastníky uzavřenou smlouvu, jejímž předmětem bylo vypracování znaleckého posudku na ocenění vozidla, právně kvalifikoval jako smlouvu o dílo. Rozvedl, že znalecký posudek je třeba chápat jako prostředek pro vyjádření odborných závěrů o skutečnostech, které měl znalec takto objasnit, a protože se jedná o sdělení, jehož účelem je plnit roli důkazního prostředku, má také zákonem předepsané náležitosti i logickou strukturu, a to i tehdy, není-li zadavatelem znaleckého posudku orgán veřejné moci, ale „soukromá osoba“ na základě smlouvy o dílo.
Jinak řečeno, pro náležitosti znaleckého posudku nezadaného orgánem veřejné moci (tj. vypracovaného znalcem na žádost fyzické nebo právnické osoby) se i na postup znalce při jeho vypracování vztahuje právní úprava zákona o znalcích ve stejném rozsahu, jako by byl znalecký posudek zadán soudem nebo jiným orgánem veřejné moci. Je důležité, aby znalecký posudek své závěry opíral o objektivní zkoumání problému v souladu s pravidly oboru, podložené dostatečným množstvím podkladů, včetně posouzení jednotlivých jevů v jejich vzájemných souvislostech a vyvození závěrů za využití pravidel logiky.
Tento systémový přístup totiž dává záruku nejen objektivních a správných závěrů, ale umožňuje též přezkoumatelnost závěrů znalce jiným odborníkem. Podle § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích“), má být znalecký posudek (především) úplný, pravdivý a přezkoumatelný. Závěry znaleckých zjištění jsou formulovány jako odpověď na zadané odborné skutkové otázky a jsou zdůvodněny takovým způsobem, aby byly přezkoumatelné a bylo je možno podrobit odborné kritické kontrole.
Přisvědčil obraně žalované, že dílo trpí podstatnou vadou, spočívají zejména v jeho nepřezkoumatelnosti, kdy žalobce sice oceňoval konkrétní vozidlo, ovšem ke znaleckému posudku nepřipojil přílohy, a to podklady, které využil při stanovení tržní hodnoty (obecné ceny) vozidla ke dni 21. 10. 2021, tj. výpis z historie vozidla, ocenění ojetého vozidla a porovnání cen se stejnými vozidly na www.auto.cz a www.tipcars.cz, aby bylo možno jeho závěry přezkoumat jiným znalcem stejné odbornosti. Zejména pak není ve znaleckém posudku vůbec zmíněno a zohledněno, že vozidlo bylo vybaveno minimálně některými prvky výbavy Abarth (a to přední levý blatník, přední pravý blatník, levé dveře včetně zrcátka, pravé dveře včetně zrcátka, kapota, pravý nárazník a spojler včetně mřížek, loga a mlhovky, ALU disky a pneu, kompletní sedadlo řidiče v kůži, kompletní sedadlo spolujezdce v kůži, zadní sedadlo (sedák) v kůži, zadní levá a pravá opěrka sedadla v kůži.
To žalobce v řízení sice připustil, ale nevypořádal se s tím, proč tyto komponenty podle jeho názoru nemají žádný vliv při stanovení tržní ceny vozidla před poškozením a proč tedy vycházel z původní výbavy vozidla Fiat 500 Sport, přestože se jednalo o stěžejní námitku žalované uplatněnou v rámci reklamace. Odborný postup žalobce jako znalce tak není popsán tak, aby jej bylo možno přezkoumat jiným znalcem stejné odbornosti, a tato vada v podobě nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku je zřejmá, aniž by bylo třeba k její verifikaci provádět další znalecké dokazování.
Žalovaná tuto vadu díla důvodně uplatnila v rámci reklamace. Odvolací soud akcentoval, že na rozdíl orgánu veřejné moci žalovaná neměla možnost žalobci uložit, aby osobně stvrdil, doplnil nebo obsah znaleckého posudku blíže vysvětlil výslechem (srov. § 28 odst. 6 zákona o znalcích a § 127 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Jelikož nepřezkoumatelnost se týkala vlastního stanovení tržní ceny, jedná se o podstatnou vadu díla. Protože žalobce opravu či doplnění znaleckého posudku v přiměřené lhůtě neprovedl, odstoupila žalovaná od smlouvy o dílo platně v souladu s § 2106 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
z.“). Jelikož podle § 2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku, odvolací soud uzavřel, že žalobce nemá právo na cenu díla (odměnu za vypracování znaleckého posudku), ani na náhradu hotových výdajů a ztráty času.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyl vyřešena. Za otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu považuje otázku posouzení, zda lze nesouhlas objednatele se závěry znaleckého posudku, resp. výhrady k jeho metodice či obsahu, považovat za vadu díla ve smyslu § 2615 o.
z., když takový závěr, k němuž dospěly soudy obou stupňů, je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Podle rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4046/2014, a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2022, za vadu díla nelze považovat odlišný názor objednatele na výsledek díla, resp. vada je dána pouze tehdy, pokud zhotovené dílo neodpovídá zadání smlouvy nebo má nedostatky objektivní povahy. Ustálená judikatura zároveň vychází z toho, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny díla vzniká jeho řádným dokončením a předáním.
Vzhledem k tomu, že znalecký posudek vyhotovil a předal žalované, vznikl mu nárok na zaplacení ceny díla. Skutečnost, že žalovaná se závěry posudku nesouhlasila, nemůže sama o sobě založit existenci vady díla, ani odůvodnit odstoupení od smlouvy. Odvolací soud výhrady žalované k posudku kvalifikoval jako vady díla, přestože znalecký posudek byl vyhotoven v rozsahu a způsobem odpovídajícím objednávce a byl žalované řádně předán. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávným výkladem § 2615 o. z.
dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalovaná byla oprávněna od smlouvy odstoupit. Za v rozhodování dovolacího soudu doposud neřešenou má otázku, zda je soud oprávněn sám hodnotit odbornou správnost soukromě objednaného znaleckého posudku a dovozovat z ní vady díla ve smyslu § 2615 o. z. anebo v případě pochybností o věcné správnosti takového posudku musí soud tyto pochybnosti odstranit provedením jiného odborného důkazu dle § 127 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ustanovení § 238 o. s. ř.
přípustnost dovolání v posuzované věci nevylučuje. Rozhodnutí sice bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [odstavec 1 písm. c)], avšak jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Na otázce, zda lze nesouhlas objednatele se závěry znaleckého posudku, resp. výhrady k jeho metodice či obsahu, považovat za vadu díla ve smyslu § 2615 o. z., při jejímž řešení se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 30.
10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4046/2014, a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2022, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že za vadu díla nelze považovat odlišný názor objednatele na výsledek díla, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Již z formulace této otázky je patrné, že dovolatel odvolacímu soudu podsouvá, že považoval odlišný názor objednatelky na výsledek díla za vadu díla. Odvolací soud však uzavřel, že znalecký posudek jako nehmotný výsledek činnosti (dílo) je vadný proto, že je nepřezkoumatelný jiným znalcem ve smyslu zákona o znalcích a znalecké činnosti.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4046/2014 (vydané za účinnosti zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, tedy v době předchozí právní úpravy), je nepřípadný. Nejvyšší soud se v něm sice vyjadřoval k situaci, kdy znalecký posudek byl vypracován mimo řízení před státními orgány, kdy zadavatel a znalec postupovali podle jimi uzavřené smlouvy a ustanovení o znaleckých posudcích (§ 12 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 30.
6. 2010, § 15 odst. 1 a § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. se použily přiměřeně), posudek však byl (na rozdíl od nyní posuzovaného případu) odvolacím soudem shledán přesvědčivým z hlediska jeho úplnosti ve vztahu k zadání, obsahoval logicky odůvodněný znalecký nález a splňoval přiměřeně náležitosti § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb.; proto soudy dovodily, že žalobci vzniklo právo na odměnu za jeho vypracování, i když si účastníci nesmluvili její výši (§ 634 odst. 1 obč. zák.). Přiléhavě dovolatel neodkazuje ani na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2022, jehož závěr, že žalobci právo na zaplacení ceny díla vzniklo jeho provedením (§ 2610 odst. 1 o. z.), je založen na skutkovém zjištění, že žalobce (znalec) zodpověděl veškeré otázky, které mu žalovaný (objednatel posudku) zadal ke zpracování, posudek obsahoval všechny náležitosti, žalobce s jeho obsahem žalovaného seznámil a nabídl mu ho k převzetí, takže splnil svou povinnost předvést jeho způsobilost sloužit ke svému účelu (tj. pro účely mediačního řízení), přičemž žalovaný vyhotovený (dokončený) posudek odmítl převzít, a byť dal najevo svůj nesouhlas se závěry, k nimž znalec dospěl, žádné konkrétní výhrady (za něž nelze považovat výhradu, že závěry, k nimž znalec dospěl, nejsou v souladu s jeho očekáváním) týkající se jeho správnosti či úplnosti neuplatnil ani nepožadoval jeho doplnění.
Za této situace pak soudy dovodily, že to, že závěry, k nimž znalec dospěl, neodpovídaly očekáváním žalovaného, neznamená, že by znalec nevykonal svou činnost řádně, ani to, že nebyla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu a obstál proto závěr, že žalobci za dokončené dílo (posudek) vzniklo právo na odměnu (na zaplacení ceny díla). Přípustnost dovolání není s to založit ani otázka procesního práva, která podle dovolatele nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda je soud oprávněn sám hodnotit odbornou správnost soukromě objednaného znaleckého posudku a dovozovat z ní vady díla ve smyslu § 2615 o.
z. anebo zda musí v případě pochybností o věcné správnosti takového posudku tyto pochybnosti odstranit provedením jiného odborného důkazu dle § 127 odst. 1 o. s. ř. Ani na ní totiž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť odvolací soud se nezabýval „odbornou správností“ znaleckého posudku, resp. správností odborných závěrů znaleckého posudku, nýbrž tím, zda předložený znalecký posudek obsahoval náležitosti ve smyslu zákona o znalcích a znalecké činnosti. Postup, kdy soud sám posoudil vady znaleckého posudku, je v souladu se závěry dovolatelem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
12. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3238/2022. Rozsáhlá judikatura vztahující se k problematice znaleckých posudků jako důkazních prostředků v civilním soudním řízení nepřináší žádné pochybnosti ohledně toho, že soud sice nemůže hodnotit odborné závěry znalce, avšak to, zda jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec hodnotil všechny skutečnosti, k nimž bylo třeba přihlédnout, a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení, nepochybně ano (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009). Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu